Jizerka se kroutí krkonošským údolím většinou podél silnice, takže se dá velká část prohlédnout z auta. Když jsem tudy jezdil na podzimní výlety do hor, vždy jsem se kochal krásným, ale suchým potokem, který naši předkové občas vtěsnali do navigace. Od chvíle, co KRNAP povolil splouvání, jsem se na ni těšil a dnes (10.4.2018) se dočkal. V korytě to krásně teče, přes den držela nad 5 kubíků a teď poskočila na 6,5. My jedem vzhůru, prohlížíme, počítáme stromy a hledáme vracáky, které k našemu nemilému zjištění skoro žádné nejsou. Jedeme až na nejvyšší možný start k ústí Kozelského potoka u Hotelu Skála nad Vítkovicemi a bleskově foukáme loď. Je 17:30, místy zbytky sněhu.

Na soutoku dvou potoků nasedáme a už pelášíme velkou rychlostí (cca 7-11 km/h) dolů kontinuálními peřejemi WW I - WW II+ v pětimetrovém korytě. Vracáky tu opravdu moc nejsou, sotva tak na kajak, ale na naše Rio minimálně. I když teče potokem na můj vkus optimálně vody, občas škrtneme dnem lodi o nějaký kámen na dně. Překonáme dva sjízdné stupně a přeneseme skupinu stromů. Pod silničním mostem (č. 294) na Vítkovice je další kmen. Háček má lepší nájezd i předklon a těsně podjíždí, o mně to neplatí a letím.

Na úrovni Chalupy u Horníků narážíme na první těžké místo WW III, kde středový balvan velikosti auta rozděluje vodu. Ta se pak hned stáčí a všechna končí opřená do balvanu trčícího ze břehu. Hned pod ním ještě krátký rychlý slalom a dál už v pohodě dojedeme k jezu u sjezdovky ve Vítkovicích. Náhon krade vodu, pod jezem sotva vody na plutí, ale jde to, plus kolmá navigace. Přeneseme zprava až k mostku, kde seskočíme do navigace a kodrcáme se dál. V zatáčce se za základkou schovává z auta neviditelná skalnatá kaskáda WW III, ale naštěstí byla celkem jednoduchá a bez stromů. Vrácená voda dlouho nevydrží a další jez jí krade, ten přenášíme zleva. Za jezem podjedeme silnici a za moment se u garáží voda vrátí a hned je hnusnej jez, co je vidět na poslední chvíli. Není čas na přemýšlení – na „drsoně“ chytáme levý břeh a přenášíme. Pod jezem potok teče v těsné blízkosti silnice, takže pravý břeh je často tvořen kolmou navigací a do toho jsou následující necelé 2 kilometry ve zúženém korytě nejdivočejší s občasnými stromy. Po dvou zatáčkách v kaskádě WW III+ a po několika průskocích voda skončí v žumpě, která nás katapultuje oba. Je tu naštěstí tišina, takže máme chvilku se posbírat, ale trvá mi, než najdu pevný dno pod nohama.

Prohlížíme další část. V jednom místě blbě trčí strom z vody, ale vešli jsme se. Nad Mikoláškovým Mlýnem je za ostrou levotočivou zákrutou poslední krátká kamenitá kaskáda WW III a může překvapit. Dál se začne postupně trochu snižovat spád i obtížnost na max WW II a opadá i strach. Přenášíme asi třikrát stromy, občas musíme víc máknout kvůli proudům, až dojedeme k jezu s vodárnou před ostrou zatáčkou jižně od Křížlic. Po prohlédnutí jedeme po šikmé desce a vývařiště pod jezem zdatně zvládneme. Netrvá dlouho a jsme u jezu nad mostem u sběrny odpadů v Dolních Štěpanicích, než potok opustí údolí lesa. Jez je hnusnej – šikmá deska se skokem, dole solidní vývar. Náhon a prudká stráň napravo, vlevo rybí přechod a svodidla silnice. Volíme plout rybím přechodem, což se ukáže jako celkem nebezpečný nápad, protože jeho ústí končí pod jezem na konci vývařiště.

Dojíždíme k dalšímu jezu, nad kterým je limnigraf. Tady plavbu končíme, je 19:10 a vodočet na netu ukazuje pro tento čas 119cm (7,4 m³/s). Mimochodem jez by šel jet hezky středem, ale my už musíme zpátky pro auto a domů. Pro celkový nedostatek času mám fotek málo. Háček nepříliš nadšeně objevuje vodu ve vodáckém pytlíku, kde měl mobil. Varianta stop nevychází (ještě, že jsme vzaly suchý oblečení do lodi s sebou) a tak v 8 večer volám taxi, co hází háčka nahoru pro auto. Ten mě nabírá po půlhodině mrznutí a už valíme domů, kde mě hodinu před půlnocí vyhazuje. Než dám sušit vodácký oblečení, tak přemítám, jak se mi bude chtít zítra vstávat do práce.

Souhrn:

• Ústí Kozelského potoka (Skelné Hutě, Hotel Skála) po silniční most č. 294... 2,3 km WW II, max WW II+ se spádem 22–31‰, průměrně 25‰, šířky 4-6 m. Dva sjízdné umělé stupně. Výš je Jizerka divočejší a nesmí se jezdit.
• Silniční most č. 294 po začátek obce Vítkovice k parkovišti u sjezdovky... 1,6 km WW II s jednou technickou WW III kaskádou. Spád 22–25‰, šířky 4-7m v kaskádě jen 2,5m.
• Jez na začátku Vítkovic – silniční most č. 286 u OÚ Vítkovice... 0,8 km WW I-II s jednou krátkou kaskádou WW III. Spád 16-22‰, šířky 4-8 m v kaskádě jen 2 m. Náhony dvou nesjízdných jezů kradou vodu.
• Most č. 286 – Mikoláškův Mlýn, odbočka na Křížlice... 2,0km WW II-III se dvěma kaskádami WW III+, spád 17-29‰, průměrně 22‰, šířky 3-8 m v nejužším místě 2 m. Ze začátku blbý jez.
• Mikoláškův Mlýn, odbočka na Křížlice po Dolní Štěpanice k vodočtu... 4,3km WW I-II, spád 11-18‰, průměrně 16‰, šířka 5-10 m.
• Poslední úsek do ústí Jizery důkladněji neprozkoumán, 5,7 km, cca WW I-II, spád 10‰, šířky 6-12 m.

Jizerka má jediný vodočet v Dolních Štěpanicích. O jejím splutí se dá uvažovat od 105 cm, ale za této vody bude kontakt lodi s šutry nevyhnutelný. 110-125 cm bude optimální voda pro možnost splutí, škrtat ale občas ano. Nad 125 cm bude mít voda už velký tah a i když by se extrémní kajakáři rádi svezli i na takovéto vodě, tak pro většinu vodáků bude potok příliš nebezpečný. Každý centimetr bude na jízdě znát a s rostoucí vodou poroste i obtížnost a riziko plavby.

Při podzimním projíždění kolem Jizerky jsem zpozoroval, že minimálně tři stromy, které jsme na jaře přenášeli, byly odstraněny, ovšem vždycky se mohou objevit další a jinde.

Ahoj a někdy na vodě.

Honza „Herčus“ Herčík