Říčka Klenice patří k delším tokům Českého ráje. Její pramen se nachází u obce Libošovice a odtud teče jednou z nejmalebnějších částí tohoto kraje. Nejprve zvolna plyne Prokopským údolím směrem k hradu Kost a následně se noří mezi skály v krásném údolí Plakánek. Poté, co se údolí rozestoupí, říčka napájí na svém toku až k Dolnímu Bousovu několik rybníků, takže tenhle úsek vodácky využitelný moc není.

Plavbu je rozumné zahájit právě až ve zmíněnému městečku. Za vhodné místo se dá označit most pod náměstím vedle zdejšího sportovního hřiště. Nejprve se říčka tváří naprosto přívětivě, ale nenechte se zmást. Jakmile se na březích ztratí zástavba a objeví se pole, tak vás podle roční doby čeká různě vyvinutá rákosová džungle. Při jarním tání to jde, neboť většina rákosu přes zimu odumře, ale na podzim se voda v porostu naprosto ztrácí. I když je tok regulací narovnán, neuvidíte obvykle dál než těsně před sebe… Občas se z rákosu vynoří nějaká ta vrbička a téměř s jistotou půjde o vskutku pěkně rostlý exemplář. Tento charakter si Klenice udržuje až k Bechovu. Mírný proud říčky však umožňuje poměrně bezpečné proplétání se porostem.

Pokud si chcete tuto část říčky odpustit, lze začít na mostu u Svobodína. Právě tady začíná asi nejzajímavější úsek toku, neboť se Klenice dočasně vydává do více zalesněné krajiny a rákos na březích vystřídají stromy. Po chvilce si za jarního stavu člověk může jízdu zpestřit sjetím starého nefunkčního stavidla, přes které voda valí.

Pak už se může bavit objížděním občasných větví a zdoláváním příležitostně spadlých stromů. Peřeje se tu v zásadě nevyskytují (až na pár minipeřejek), ale za velké vody může vodáka ve chvilce nepozornosti potrápit od některé překážky odražený proud. Bohužel tento úsek po čase končí a dále až k Mladé Boleslavi má Klenice charakter regulérní magistrály s klidnou hladinou. Alespoň její vodu nezdržují žádné další jezy, takže stále mírně teče.

Během naší jízdy se jindy malá říčka s korytem do max. nějakých pěti metrů slušně rozrůstala na skutečnou řeku, až na nakonec v Boleslavi vystoupila ze břehů a rázem měla šířku tak k 80 metrům.

Krátce nato však přišla malá odměna za dosavadní stereotyp a Klenice se začne zařezávat do lehce sevřenějšího údolí. Tak se vstupuje do boleslavského lesoparku Štěpánka. Tady voda oproti dřívějšímu úseku výrazně zrychlí a konečně se začne také drobně vlnit. Navíc vodáci tu budou jistě vděčným objektem procházejících se suchozemců a mohou tím přispět k propagaci své oblíbené aktivity. V době odcházející zimy to jistě padne na úrodnou půdu. Za Štěpánkou projde Klenice poslední výraznou změnou, kdy se z ní stane typická městská řeka sevřená betonem ze všech stran.

My jsme svou plavbu ukončili těsně před posledním zdejším mostem, kde je v levé navigační zdi upraven luxusní přístup do koryta, takže až k vlastnímu ústí do Jizery jsme se nedostali.

Celý úsek z Dolního Bousova měří přibližně 18km a je třeba na něj počítat se zhruba pěti hodinami, i když se ta doba může dost měnit podle stádia rozvoje rákosové džungle. Až k našemu cílovému mostu se nachází pouze jediný jez. Pokud jde o sjízdnost, tak Klenice je sjízdná v době tání a dešťů. Díky malému spádu si ovšem vodu podrží déle než některé jiné toky. Využít lze i podzimní vypouštění rybníků na horním toku. Vodočet se dá najít v Mladé Boleslavi na začátku industriální pasáže. Limit ovšem nejsem schopen určit. V každém případě i za našeho nadlepšeného stavu (95 cm – 1. SPA) byla Klenice při dodržení elementárních vodáckých pravidel zcela bezpečná. Navíc se při tomto stavu dají případné překážky objíždět mimo vlastní koryto… K dopravě po řece lze kromě auta dobře využít i železnici, neboť trať Mladá Boleslav – Dolní Bousov se většinou nachází někde poblíž.

Vojta Brádle