Letos jsme opět jeli na Moravici na podzimní splutí. Asi tam byly nějaké špatné magnetické vlny, nebo se povodí Odry zbláznilo nebo snad my, kdo ví? Jako tradičně na podzim jeden den a to v neděli pršelo, ale to už asi nepřekvapí. Horší však bylo, že nějak netekla voda. V sobotu jsme nastoupili v Podhradí někdy kolem půl jedenácté a nedá se říci, že bychom jeli příliš rychle. Přesto jsme museli několikrát zastavovat, protože jsme prostě předjeli vodu. Je to zajímavé čekat na vodu až dorazí, podobně jako na autobus. Už horší je, že první voda sebou vezme i tu nejhorší špínu, takže občas nějaký ten mrtvý živočich plovoucí kolem nafouknutý jako balón nesmí překvapit.

Poučeni prvním dnem přijíždíme v neděli o něco později, ale voda nikde. Podobně jako my zde čeká spousta vodáků, včetně účastníků jakéhosi mládežnického závodu ve sjezdu. Od nich se alespoň doyvídáme, že snad kolem 13:00 něco poteče. Místní občerstvovny zatím praskají ve švech, čekací doba se prodlužuje. Nu což, tváře, se kterými jsem se viděl ve frontě, jsou mi pak v tlačenici na vodě známé. No a k té tlačenici. Po jedné hodině se dá opravdu zvolna plout, ale s častými zastávkami a ucpanou řekou. Všichni totiž startují zhruba ve stejnou dobu a také voda není nejrychlejší. Takže mám chvílemi dojem že nejsem na řece, ale pořád ve frontě u stánku v Podhradí. Závěrečnou tečku pak obstará průtrž mračen, která nám naplní vodou loď alespoň zhora když dole dřeme dnem o kameny. Takže nezbývá si přát, aby příští rok na jaře bylo vody zase jako obvykle. Moravice si to pro svoji krásu určitě zaslouží.

Martin Tomaides