Čtvrtý den, po vyspání ve srubu s krásným ohništěm, vyrážíme opět po oleji. Čeká nás 20 km a jen jedna peřej. Řeka zde tvoří velký asi 7 km dlouhý meandr a na jeho vrcholu přibírá přítok. Kdybych si nezapnul navigaci, nevím, jestli bychom nezabloudili. Řeka totiž zcela nelogicky prudce odbočuje vlevo a rovně přitéká onen přítok. Jenže když je všude olej, tak se nepozná, že se jedná o přítok a máte tendenci pokračovat rovně.

Navíc se začíná koryto rozšiřovat, do toho občas protivítr a tak jsme rádi, když dorazíme do vesničky Ylikiiminki. Na webu se seznamem chat a přístřešků www.tulikartta.fi jsem našel místo k přespání, které je na konci města v malém divadlo-hudebním areálu. Je zde pódium a malá tribuna. Zakempíme na pódiu, kde si jen postavíme vnitřek stanu proti případným komárům. K večeru se jdeme podívat do města a nakoupit poslední zásoby. Mají zde slušný supermarket, jen kiosek či hospoda zde chybí. Zkoušíme i poslední pokusy na ulovení lososa, ale bez úspěchu. Ani štika už na třpytku nebo woblera neskočí.

Poslední den jedeme krátký 5km úsek do vesnice Vesala k mostu, kde nás vyzvedává Harri a odváží na letiště v Oulu. Řeka chce ještě na posledních chvíli udělat dobrý dojem a předvedla nám jednu z nejdelších a nejhezčích peřejí na řece. Původně jsme měli také v plánu přivést domů i nějaké borůvky, protože vloni zrovna v tento čas dole u Helsinek dozrávaly, ale letos už bylo po nich. Takže odjíždíme bez úlovku i borůvek.

Závěrem

Na řece není jediný jez a i když bylo málo vody, prakticky všude jsme projeli bez vystupování. Jen na konci, když se řeka ještě rozšíří, jsme museli krátce loď přetahovat, jinak v podstatě nebyl problém. Jenže díky podstavu jsme si nemohli užít tu pravou vodáckou pohodu v krásných peřejích. Navíc se nám nepodařilo chytit ani jednoho lososa. Harri tvrdil, že je moc teplo a že neberou. Je pravda, že na řece jsme nepotkali žádného rybáře a přitom je to vyhlášená řeka pro rybolov. To bylo pro nás velké zklamání. Jen upozorním, že pro chytání musíte mít zakoupený permit, který na týden stojí 20E.

Další zklamání byl charakter řeky, kdy byla vždy jen krátká peřej, a pak ihned následoval dlouhý olej bez tekoucí vody. Za to okolí řeky je fantastické, klasicky severské. První dva dny jsme prakticky neviděli žádné chaty, ale níže jich bylo poměrně hodně. Asi nemusím psát, že jsme na řece byli sami a taktéž na tábořištích nikdo nebyl. Měli jsme řeku jen pro sebe a to byla ta neskutečná výhoda. Kladné body dostalo i počasí, kdy kromě prvního dne s hodinovým deštěm už pak bylo v podstatě jen slunečno a teplo.

Stan jsme prakticky nepotřebovali, zastavovali jsme u chat nebo přístřešků, kterých je v místě docela dost a denní trasa se dá k nim naplánovat. Voda byla čistá, ale temná, takže nebylo vůbec vidět na dno. Připomínala mi horní Jizeru, která pramenní v rašeliništích, což byl asi podobný případ. Vodního ptactva zde bylo pomálu, ale stopy po bobrech byly skoro všude. Až jsem byl překvapený, jaký strom dokáží překousat.

Zásobování na řece je horší, je lépe být vybaven na několik dní včetně pitné vody. My jsme si domluvili dovoz potravin z kiosku, a pak jsme nakupovali až v Ylikiiminki. V dolní části, kterou jsme ale nejeli, už je více civilizace a tak nákup či restaurace nebudou problémem. Když vezmu v úvahu cenu letenek a cenu za půjčovné, tak si dokáži představit asi zajímavější tok, za kterým bych měl cestovat přes 2 000 km. Na druhou stranu, pokud by byl vody dostatek a braly by ryby, tak by to bylo také jiné. Podrobnou kilometráž s popisem peřejí lze stáhnout z www.kiiminkijoki.fi . Pokud byste měli zájem o Harriho služby, kdy jsme měli půjčenou plastovou kánoi Winkkari 17 s pevným kýlem a dokonce s pádlem od TNP a loďákem od Hika, můžete se podívat na stránky backwoodaction.net.

Petr