A jsme opět mistry světa v raftingu. Toto významné ocenění si vybojovala posádka našich mužů na mistrovství světa, které se pořádalo poprvé na evropském kontinentě a poprvé v naší republice. Ani ženy nezůstaly nijak pozadu a v celkovém pořadí jim patří druhá příčka. Znovu se potvrdila nadvláda českých raftařů (žen i mužů), kteří si z každého mistrovství světa přivezli nějaká ocenění. Závody se pořádaly na nejtěžším českém přírodním úseku a to na slalomové trati pod hrází přehrady Lipno I a sjezd až na Lipno II přes Čerťáky.

Nechci teď více rozepisovat pořadí jednotlivých zemí či informovat o časech sjezdů či sprintů. To se jistě dozvíte kdekoliv jinde. Například dnes 1.9. od 19:15 na ČT2 bude záznam z celého průběhu MS. Chtěl bych vám nabídnout pohled trochu jiný. To, že se letošní ročník pořádal právě u nás, je pro náš stát a náš rafting obrovská pocta, ze kterého může tento sport "žít" ještě několik let. Obrovský dík v tomto směru patří hlavně pořadatelům, kteří dokázali zajistit tuto světovou akci. Hlavními vůdčími osobnostmi byl Robert Kazik a Standa Hájek, kteří se zasloužili o zdárný průběh závodů. Dík patří i všem ostatním organizátorům a hlavně sponzorům. Sice očekávaná účast desetitisícových diváků nebyla naplněna, přesto v sobotu na slalomce a v neděli po celé délce sjezdové trati (i přes nepřízeň počasí) přišly fandit davy lidí. To pak byl docela problém se i někam postavit a vůbec něco vidět. Zajímavá místa byla totiž obalena davem lidí. V nedělních závodech teklo okolo 35 kubíků vody, což bylo o 10 více než v sobotu, ale trať se mi pro rafty zdála jednodušší. Sice byly větší vlny, přesto si tato voda vytvořila silný jazyk, kterého se stačilo držet. Hlavně to bylo znát na Schodech, kde šikmý válec v dolní části dělal mnoha vodákům velké problémy, jelikož odhazoval loď na velký nezalitý kámen, tak v neděli se již dalo přes kámen přejet nebo válec objet.

Snad se také podaří vyřešit problém s ochranáři, kteří jsou hlavně na Šumavě velmi aktivní, a kteří měli námitky i při letošním závodech. Je paradoxem, že každý z místních ví o zavazených štolách pod Lipnem nebezpečným odpadem (několik desítek plných tatrovek), které jsou zality zhruba 20cm zátkou betonu. Působí jako časovaná ekologická bomba, ale nikomu to nevadí. Na těchto betonech pak roste tráva, kterou ochranáři "nesmírně" střeží a nedopustí, aby po ní někdo šlapal.

Ale zpět k MS a k vodákům, kteří sjížděli horní i dolní úsek. Opět velmi dobře zapracovala organizace, jelikož bylo možno přijet s autem na parkoviště, vyložit lodě a do 15 minut odjet. Netvořily se tak žádné zbytečné zácpy. Navíc podél celé silnice bylo rozestavěno spousta policistů, kteří dohlíželi na respektování zákazu zastavení. Sice v pátek byli zdánlivě v přesile nad vodáky, což působilo trochu komicky, ale vzhledem k předpokládané účasti to plně chápu. Lépe více než méně. Na vodě pak bylo k vidění množství vodáků. Byl jsem příjemně překvapen, že 99% lidí mělo vesty a helmy. Sice zkušenosti některých dobrodruhů nebyly velké, zato měli přebytek morálu. A když se to spojí s nepotopitelnou a nepřevratitelnou lodí, není co řešit, že? Často jsem pak viděl plavat několik stovek metrů vysypaný raft a v očích vodáků již nebyl ten hrdinský výraz. Mimochodem, tipne si někdo z vás, kolik minimálně lidí může sjet Čerťáky na raftu? Ten, kdo správně odpoví a přijede na pouť, dostane jako cenu Vodáckou mapu! Další povídání a správnou odpověď si nechám na sobotní podvečer, kde vám zároveň promítnu netradiční pohled na současné i minulé Čerťáky a MS. Pohledy, které unikly mnoha divákům a kamerám. V galérii naleznete fotografie z MS i z Čerťáků.

Petr