Byl pozdní večer, ne první máj ale 24. v měsíci. Nad Brdy začalo pršet a bouřit a padat spousta vody z nebe. Jak já říkám, jako když otočíš kýbl. V noci kontroluji stavy a Litavka už na 3. stupni SPA a Červený potok a Stroupínský jdou taky rychle nahoru. A to má pršet ještě celé dopoledne. Mám práci jen do 15 hod a říkám si: „To přeci vydrží alespoň na nějaký úsek.“
Reklama
V 15 hodin odpoledne končím v práci, sedám do auta a jedu domů kolem Litavky, Červeného a Stroupínského potoka. Litavka vypadá hezky. Bohužel cestou, kterou chci jet, jsou dva dost vysoké jezy. Tady bych taky nemusel zastavit a přeci jenom na otevřené laminátce - Tučňák by to taky mohl být můj poslední jez v životě. Tak hurá k Červenému potoku, úsek Bavoryně - Zdice je pěkný. Taky stupně s vývary, ale už je to na hranici sjetí. A v singlu to nebude tak zlý. Stroupínský potok je úsek před Zdicemi k soutoku s Červěňákem, jen pár vlnek a jeden nízký skok. Hurá loď na střechu a šup k vodě.
Stroupínký potok
Začínám u mostu na Zdice na Stroupíňáku. Je to sice cca 500 metrů po tomto potoce, ale proč ne. V tomto suchu se každá vlnka počítá.
Betonové stupně jsou zalité a za nimi hezké peřejky. Jediný vyšší skok je larzenový. Při sjíždění tohoto skoku jsem si trochu drbnul zadkem lodi, ale naštěstí nic dramatického. Loď vydržela, páteř taky.
Stroupínký potok
Následuje soutok s Červeným, kde je i přes velkou vodu uprostřed ostrov s kamením. Prohlížím výšku dalšího skoku, délku vývařiště a kudy nejlépe najet na hranu. Vytáhnu loď proti proudu a pořádně se rozjedu. Kudy na hranu se orientuji podle kohoutu, který je vidět. Šup a jsem na hraně, propad o cca metr, loď se trochu zpomaluje, staví na zadek, ale jsem venku. Ani jsem moc nenabral a nebouchl zadkem, super hurá dál.
Červený potok první skok
Další skok. Vyšší a větší válec jak na výšku, tak na délku. Stavím u břehu a zase raději prohlížím. No tohle by už mohlo být trochu na hraně, ale kdyby něco, mám spoustu času pod skokem na vylezení na břeh a chycení lodi. Jedu. Zase loď vytáhnu výše a pořádný rozjezd. Tenhle hup už byl hodně znát. Zadkem lodi jsem drbnul takovým stylem, že jsem myslel, že mám loď rozlousknutou jak burák. Poznal to i zadek můj. Zaražení o válec a v lodi jsem spadl ze sedačky na kolena. Ok jsem dole, loď se ani moc nezalila a odřený kolena od laminátu se uzdraví. Tohle byl asi max. Na další skok už nepokračuji, protože ten byl nejvyšší. Vyndávám loď z vody, zadek rozsekanej, tedy vlastně oba a k tomu kolena, ale naštěstí nic dramatického. To ještě dám i horní část. Dojedu před hasičárnu v Bavoryni. Tam je jeden ne moc vysoký hup, a pak krásný vlny cca 0,5 až 1 metr. Tvrdá voda, žádný velký vývar. Prostě skvělé houpání. Končím u silnice u mostu pod Bavoryní.
Červený potok v Bavoryni
Závěrem asi tolik, že ježdění bylo super, i když voda byla větší a měla sílu. Každopádně tyto úseky můžu jen doporučit. Mluvil jsem i se známými, kteří jeli za trochu menší vody Červený potok z Hořovic, a byli nadšeni stejně jako já.
Viktor Vácha