Když se vezmou dvě vodácky spřízněné duše, kam jinam by mohla vézt jejich svatební cesta, než pochopitelně na vodu. Jako novomanželé jsme samozřejmě chtěli řeku, na které nás nebude nikdo rušit a kde si spolu užijeme trochu té romantiky. Volba padla na Metuji, protože jsme po svatbě museli odvézt naše prarodiče do Krkonoš. Ona se ani jiná řeka v okolí vybrat moc nedala, všude bylo dost sucho. Naplánován jsme měli úsek z Nového Města nad Metují do Jaroměře po starých korytech Metuje ve dnech 22. a 23. října.

Plavbu jsme započali pod jezem u mostu na Jestřebí, protože jsme si chtěli z lodi prohlédnout celé město, které jsme den předtím proťapali pěšky. Výhledy z řeky na krásný zámek na skále stojí za to.

Méně za to stojí přenášení dvou jezů, které nejsou pro vodáky nijak přizpůsobené. Poslední třetí jez je však sjízdný a tak opouštíme město s příjemným pohoupáním. Jelikož je to náš první manželský jez, svádíme za ním také první manželskou hádku (i když trochu fingovanou), jak háček špatně pádloval a kormidelník blbě řídil.

Za kousek už následuje jez a odbočení prvního starého koryta – Mlýnského náhonu. Zde se setkáváme s neobvyklou vodáckou překážkou. Přímo u vyšlapané pěšinky, kudy se přenášejí lodě, stojí velmi otřásající se mírně zamlžený automobil. Protože nejsme nelidi a máme k oběma soucit, obětujeme se a taháme loď o kus dál přes kopřivy. Po přenesení stavidla už uháníme úzkým korytem, které je však dobře prořezáno a tak si užíváme souhru v prudkých rychlých meandrech.

Jenom pár padlých stromů, maximálně pět, trochu zpestřuje plavbu. U podhorního mlýna je třeba dávat pozor a hned, jakmile je vidět kamenné stavení, vystoupit a po levé straně přenést. Jinak za zatáčkou hrozí bourání do stavidla, traverz, betonů a hlavně vjezd na soukromí pozemek bez možnosti přenést elektrárnu. Kousek před Osíčkem stavíme na louce stan a vaříme večeři. Kempy na Metuji nehledejte, bivakovat se dá kdekoli na loukách, které se střídají s poli po celou dobu plavby.

Tábořit se také dá ve Slavětíně před pilou, ale je nutné se domluvit s velmi ochotným majitelem pozemku nebo pak ve Slavětíně přímo v hospodě, kde je i velký sál. Druhý den pokračujeme pohodovou plavbou až do hlavní Metuje a zakrátko odbočujeme do Staré řeky. Plavba už je lehčí, stále však moc pěkná, přenášení třech jezů – ve Slavětíně u pily vlevo a v Roztokách a Šestajovicích vpravo je naprosto bez problémů.

Poslední staré koryto, Starou Metuji, vynecháváme a pokračujeme po nové Metuji až do Jaroměře. Plavba je zde úplně v pohodě díky navýšení vodního stavu z Rozkoše, jinak by se muselo odbočit a jet po staré řece. Střídají se klidné úseky a malé jezy, které jsou bez problémů sjízdné. V Jaroměři u prvního mostu končíme plavbu.

Časově je plavba starými koryty optimální na dvou denní výlet. Jako plavidlo nejlépe poslouží dvoumístná kanoe, pevná či nafukovací. Je třeba počítat s rychlým proudem a občasným podplaváváním, přelézáním či přenášením padlých stromů, ale celkově jsme museli přenášet nanejvýš tak osmkrát. Vodní stav byl okolo dvou kubíků, což je pro plavbu starými koryty úplně dostačující.

A jestli bychom doporučili Metuji jako řeku vhodnou na svatební cestu? Určitě. Spolupráce novomanželů se jistě prohloubí, až se budou vymotávat z vrbiček či balancovat na padlém kmenu, nebo až potáhnou loď houštím po zarostlém břehu. Až však na louce mezi meandry Metuje postaví stan a budou vařit svůj první manželský ešusový čaj, kousek romantiky se jistě v každém objeví.

Gabča a Standa