Každý rok uprostřed léta, a nemusí být ani tak extrémní jako to letošní, nastane víkend, kdy zrovna nejsme na dovolené, a horko je takové, že se hodí strávit ho u vody. Anebo na vodě. To je ale problém, protože v takový čas obvykle kolem Brna nic neteče. Přesto se snažíme vymyslet, kam by se i tak dalo podívat. Jednoho horkého dne jsme se uprostřed léta octli na Mlýnské strouze odbočující z Dyje na jezu v Krhovicích. Autem jsme dojeli do Znojma, tam ho nechali před nádražím a do Krhovic se přesunuli autobusem. O aktuálním stavu vody ve strouze se sice nedá nic dozvědět, ale Dyje tekla a předpokládám, že s Rakouskem budeme mít nějaké smlouvy o minimálním pouštěném množství, tak jsme to riskli a vyšlo to. Nafoukli jsme Pálavu a vyrážíme – od Krhovického jezu doprava, doleva odbočuje užší zavlažovací kanál. Ale to si nikdo nesplete, ten je hned na začátku hodně zarostlý.

Náhon nemá obtížná místa

Mlýnská strouha (Stará Dyje) je cca 6-8 metrů široká, pěkně teče, má vysoké břehy lemované stromy, občas nějaký spadne do vody, ale nebylo jich moc. Některé mají na svědomí bobři, vidíme čerstvé ohryzy na stromech dosud stojících. Občas zpestří cestu mostek, nízká roura. Ale nejhorší jsou komáři – že se jich tu urodilo!!

Mlýn ve Slupi je nově opravený a je technickou památkou

Jak napovídá její název, Mlýnská strouha napájí po cestě několik mlýnů. Z toho prvního už zbyla jen budova a název Starý mlýn. Mlýn v Micmanicích je funkční a špatně se přenáší, pokud vás majitel nepustí skrz objekt, jako se to stalo nám.

Nejkrásnější je mlýn ve Slupi. Je opravený a je to technická památka, která stojí za prohlídku. Škoda že propust je zpola zahrazená stavidlem, pěkně by se jela!

Hurá do Rakouska

Na úsecích mezi obcemi z břehu občas vykoukne prvorepublikový bunkr – řopík. Jsme totiž blízko hranic s Rakouskem. V Oleksovičkách odbočuje doleva náhon do Jaroslavických rybníků, ale my pokračujeme doprava pod jejich úrovní a i když jedeme podél nich, za celou dobu je nevidíme. Rybníky opouštíme až v Jaroslavicích, kde je další mlýn s delším přenášením – kromě budovy je potřeba obejít i velkou oplocenou zahradu. Kousek vpravo je ve své době výstavní renesanční zámek, dnes žel díky vleklým restitučním sporům v dezolátním stavu. Za Jaroslavicemi se Mlýnská strouha začíná napřimovat, dvakrát se těsně přiblíží k Dyji, vzápětí překročí státní hranice a stále teče mezi stromy, takže ten největší skvost je vidět až na poslední chvíli.

Stará Dyje, Mlýnská strouha, Thayamühlbach - jeden náhon má několik názvů

Těsně za státní hranicí vjíždíme na akvadukt, kdy Mlýnská strouha (tady Thayamühlbach) teče nad potokem Pulkau. A o dva kilometry dál nad Pffafengrabenem. A to už nám zbývá jen něco přes kilometr na začátek města Laa an der Thaya. Přibývá lávek a mostků, většinou nízkých, kdy ležíme na dně lodi a ručkujeme po stropě. A následují další a další mostky, vedou snad do každého baráku u vody.

Pokračujeme po Dyji až k prvnímu mostu

I město Laa má svůj mlýn, přenášíme ho vpravo parkem, pak následuje vlevo hrad a hned za ním splav a nečekaný krátký kamenitý úsek s velkým sklonem. Za Laa podjedeme silnici a za ní se Mlýnská strouha čtyřikrát dotkne státní hranice, až ji nakonec překročí a jsme zase v ČR. Tady už plujeme v rákosí mezi poli, stromy zmizely a komárů notně přibylo. Nemůžeme se dočkat, kdy konečně vplujeme do širší Dyje a přestanou tak obtěžovat. Trvalo to třičtvrtě hodiny, než jsme se dočkali. Posledních pár set metrů před soutokem jsme najednou nabrali na sklonu i na rychlosti a svižně vplouváme do Dyje. Komárů je tu skutečně míň. Zato začala kousat hovada. To se nedá vydržet! Skáčeme do vody a potápíme se až k nosu, ale takhle tu nemůžeme být věčně. Zas vylézáme do lodi a pádlujeme co to dá až k železniční zastávce Jevišovka. Vyšlo nám to ještě na krátké usušení lodi a posledním vlakem se vracíme k autu do Znojma.

Celý výlet byl dlouhý asi 38 kilometrů, po Mlýnském náhonu 31 a po Dyji dalších 7, na jeden den to bylo dost na doraz. Pokud byste si chtěli víc užít a taky si po cestě něco prohlédnout (nabízí se mlýn ve Slupi, bunkry, akvadukty, městečko Laa), bylo by lépe cestu rozdělit na dva dny.

Slávka