Jako první jel Kamas. Auto to sice bylo, ale dýzlák. Druhé jely dvě cisterny, samozřejmě prázdné, ale po butili jsme z nádrže dostali. Jednu jsme si donesli k našemu autu, a když jsme dojeli k silnici, dolili nám druhou. Zase o kousek dál. Na benzín se nám podařilo vyjet až na vrchol pohoří, které mi definitivně zakrylo výhled na špičatou horu, pod kterou žijí moji Talle a Sudirte od Bílého jezera. V sedle zastavovala auta, jelikož po jeho pravé straně byla mohyla z kamení. U té se asi každý Mongol musí zastavit, třikrát ji obejít a ponechat nějaký dárek (stuhu, hrníček, peníz, nebo ji alespoň polít trochou mléka). Podařilo se nám naložit na kolem jedoucí auto staříka, ženu a malé dítě. Zůstalo nás sedm. Ještě však bylo jedno místo na korbě auta. Mne, coby cizince, dokonce několikrát vybízeli k nasednutí. Měl jsem i pokušení jet, ale zůstalo nás sedm. Zde jsme dostali 4.5 litru pohonných hmot od tří automobilů. Od každého opět po butilce - jednu od odvozu ženy s dítětem a staříka, druhou opět od cisterny, která nás již obdařila a tu třetí po mém rozhovoru, kdy jsem se pokoušel se svou panto - angličtinou domluvit se dvěma Francouzkami a Francouzi, kteří se vyhrabali z auta jedoucího opačným směrem. Vylezli z pod plachty, která přikrývala spoustu spacáků a přikrývek, a šli vykonat potřebu. Pak zkoukli okolí videokamerou a zase se zachumelili do pelechu. Ale benzín dali.

Na zde pořízený benzín se nám podařilo ujet možná 20 kilometrů, jelikož jsme zdolávali značné klesání a motor udržoval rychlost jen na krátkých stoupáních nebo dlouhé rovině. Tentokrát došlo palivo ihned po vjezdu na polorozpadlý dřevěný most přes říčku, který nevzbuzoval zrovna pocit pevnosti. Náš pokus odtlačit náklaďák z mostu se ukázal jako nezdařilý. Nasadili jsme tedy kliku a točitým pohybem převodem přes motor pomalu auto centimetr po centimetru odklikovali za most. Tam už vozidlo z mírného kopečka sjelo ke krajnici a my mohli zbudovat nocoviště.

Místo nebylo zrovna pohodlné. Potok šikmo protékající silnicí lemoval močál a dříví potřebné na oheň slibovaly jen ostrůvky vodomilných dřevin v močále. Za večerního šera se mi malými krůčky a lehkým našlapování podařilo se k jednomu křovisku došourat, a tak opatřit i suché dřevo na oheň. První řidič mezitím sundal z auta rozpadlý nástavec na sajtny a klikou z něj naštípal polínka. Zanedlouho hořel oheň a plátěný pytel od Bílého jezera proměnil částí svého obsahu vodu, vařící se v kotlíku, v hustou polívku. Povšiml jsem si elastického kroužku na zápěstí řidiče. Kroužek ještě nedávno sloužil coby gumička do vlasů planoucích na hlavě Sudirten. Aha, odtud vítr fouká, rozbřesklo se mi. Ukázal jsem na jeho ruku a konstatoval Sudirten charošaja děvočka. Souhlasně přikývl a očima jako by se omlouval za včerejší souboj. Po večeři jsme si rozdělili, kdo kdy bude držet hlídku na stopu při shánění benzínu. Doposavad se nám podařilo sehnat 4 litry benzínu. Od stopování jsme byli s Bóďou osvobozeni, jelikož já bych se asi nedomluvil a o Bóďovi si asi mysleli, že už si toho se mnou užil dost. Ať se tedy jednou vyspí. Jo, vyspí. Ustlali jsme si před náklaďákem na tvrdé uježděné silnici, po níž déšť, který právě propukl, stékal potůčky. Docela jsme do rána slušně promokli.

Do rozbřesku se nám podařilo sehnat další dva litry benzínu. Zabalili jsme se, popili kumis a ejhle - Boďovi se podařilo zastavit gazík, a co víc - od ochotného staršího muže sehnal asi 6 litrů benzínu. 6 litrů máme tedy za noc a 6 litrů teď, to jest 12 litrů pohonných hmot. Na tuhle káru, které chlastá jak duha, je to nic moc. Do Bulganu je to ještě asi 40 kilometrů. Škubli jsme tedy opět klikou a popojeli.

Gogo