Letošní jarní splutí Moravice běželo ve vyběhaných kolejích a žádné velké změny jsem
nepozoroval. Rád bych také trochu připomenul minulý článek, na který budu navazovat.
Reklama
Možná, že jsem v Podhradí byl zaujatý svými vlastními zájmy, a že jsem
třeba nepostřehnul nějaké záchranáře, kteří tam snad někde byli. Nevím. Jednoho
záchranáře - a řekl bych, že dobře vybaveného - jsem viděl na pravém břehu u jezu v
Žimrovicích. Sám mi ale potvrdil, že na tomhle jezu v podstatě žádné problémy nebyly.
Trošku zvláštní přitom bylo, ze dřepěl na pravém břehu, přičemž většina vodáků
automaticky směřovala ke břehu levému, kde mnozí z nich také končili. Byl v
neoprénu, navázaný a zajištěný. Neměl tam ale ve chvíli, kdy jsem projížděl, žádného
parťáka, a nejsem si jist, jak by sám zvládal třeba převržený raft se čtyrčlennou
podroušenou posádkou.
Jinak mám pocit, že letošní jarní splutí bylo jedno z
nejpohodovějších, jaké pamatuji. Krásné počasí, vody přiměřeně, i na břehu bylo na
co koukat. Tedy ne snad, že by tam běhaly polonahé nymfy, ale mohl jsi vidět pěšáky,
bikery i jezdce na koních, mohl jsi zahlédnout ranč a indiánské teepee nebo dřevěnou
bránu skautského tábořiště jak z Foglarových knížek. Kousek nad jezem v Jánských
Koupelích, jako už tradičně po hezkou řádku let, kdosi na břehu zdarma rozléval čaj.
Zcela zmizela lávka na ř.km. 17.6, která bývala ještě před pár lety zdrojem nemalého
obveselení a pohřbila nejednu loď. Pak bych ještě neměl zapomenout na romantiku
Žimrovických "malých Plitviček" - to je něco, na co se moje romantická duše vždycky
na Moravici těší. Voda přepadávající z Weishuhnova papírenského náhonu zpět do
koryta Moravice tvoří několik působivých vodopádů. A pak ještě lahůdky. Nejprve v
podobě Žimrovické slalomové trati, a pak stupínky v Hradci. To je vždy zlatý hřeb.
No a pochopitelně srdce vodákovo to ještě táhlo podívat se na rodeo na stupni pod
mostem. Omrknout, jak to dělají ti, co to umí (a co to dělají pádlem). Bylo na co se dívat
a je jen škoda, že krajské noviny na akci dostatečně neupozornily předem. Určitě by
diváků přišlo víc a nebyli by zklamáni.
Překvapivé bylo zjištění, že i když se vše na Moravici obešlo bez incidentu, bohužel k úmrtí přesto došlo. Bylo to na Opavě, kde kdosi využil nadlepšení stavu vodou přitékající z Moravice.
Ale abych se vrátil k záměru v úvodu článku a to k jezu v Podhradí.
V sobotu jsem vyzkoušel proniknout až na kraj vývařiště podél pravého břehu pod hrází vyrovnávačky v Podhradí a přesvědčil jsem se, že mé tvrzení bylo pravdivé. Protože
nahoře u zábradlí bylo narváno čumily (které Zdeněk Šmíd tak půvabně
otituloval "rudí břichouši"), neměl jsem chuť šaškovat tam s házečkou a
lézt za každou cenu až přímo pod jez - to můžu udělat příště (na podzim
tam ty davy čumilů nebudou a třeba něco poteče ještě dříve). V každém
případě jsem byl sotva pár metrů od paty jezu a vody jsem měl po bradavky.
Jestliže si připočtu ještě ten třiceticentimetrový stupínek u paty jezu a
řeknu, že voda sice klouže z výšky 4,5 m, ale po mírně skloněné spádové
desce, pak si stojím za tím, že střízlivý dospělý vodák průměrného vzrůstu
a s chladnou hlavou se na tomhle jezu při průtoku přinejmenším do 20 m3/s dokáže u paty ve vývařišti postavit. S plovací vestou bude ovšem problém se vývarem vlastními silami probojovat ven, nadnáší a klade odpor. Proto jsem tentokrát až do něj dovnitř nelezl, neměl jsem touhu za každou cenu zpestřovat břichoušům podívanou a nechat je, aby se pak před manželkami prsili, jak tahali "žabího muže" na špagátu z jezu ven.
Taky se tam ve
vývaru motalo asi půldruhého metru dlouhé poleno a já jsem si říkal, že jedno dřevo pod jezem stačí. Celé je to ale pro kočku, když tři čtvrtiny
zúčastněných jsou jak slívy. Tam, kde je střízlivému sotva pod přirození, tam nametený v poloze na všech čtyřech nevystrčí čumák z vody. Jeden takový dobrák vysypal sebe i své kamarády z raftu na jediném pařezu uprostřed řeky a když jsem se ptal, jestli je v pořádku a zvládne to sám
bez pomoci, koukal jak kdybych byl revizor a chtěl po něm jízdenku. Pokud se takový kamarád z mokré čtvrti bude (nejlépe bez vesty a helmy) plazit
pod jezem po dně, protože na zadních končetinách se neudrží, můžete ho mezi bublinkami klidně honit třeba půl hodiny. Proto ani minulý ani tento příspěvek jsem nezamýšlel jako chlácholení, že je to sranda a každý trouba
si to může sjet. Sám za sebe říkám, že ani nyní mě neláká hráz vyrovnávačky sjíždět - znám na vodě lepší povyražení, než takový blbý jez. A věřím, že vy taky.
Honza