odborná studie !:-), , 3/15/2011 12:11 AMO perlorodce
Žila, byla,... tedy stále žije a je perlorodka říční.
Perlorodka není obyčejná škeble, jak by se mohlo zdát. Tahle škeblička žije na Šumavě v Teplé Vltavě už staletí. Dnes můžete v řece potkat jedince, se kterými si ještě vyprávěl Karel Klostermann. Představte si, co musí mít taková škeble zážitků za svůj stoletý život. A její poslední zážitek může být pádlo vodáka.
Pod Lenorou, kde řeka vstupuje do Vltavského luhu, žije parta kamarádů. V průzračné vodě, s mnoha zelenými koberci, které vytvářejí vzácné, podvodní rostliny, se prohánějí různí živočichové jako vranka, střevle a mnoho dalších. Víte, s kým nejvíc kamarádí naše perlorodka? Se pstruhem, který jí pomáhá na začátku jejího dlouhého života. Neúnavně jí vozí na svých žábrách a škeblička pomalu roste. Po rozluce se perlorodka ubytuje na dně řeky a chytá drobné, rozložené částečky rostlin, které je Teplá Vltava, jako jedna z mála, schopná poskytnout. Jediný, kdo má z party u Vltavského luhu na naši škebli spadeno, je paní vydra, které neustále kručí v žaludku a moc dobře ví, že řeka je takové bistro u labužníka.
Ale perlorodka má mnohem větší problém než hladovou vydru. Když přijde léto, tak se na partu kamarádů přijíždí podívat vodák. Člověk, který se jede kochat přírodou, protože mu ve městě tuze chybí. Vodák přijíždí na lodi a v ruce drží pádlo. A nepřijíždí sám. Za slunečného dne může naše škeblička vidět - a to velmi zblízka - až 400 lodí. Co má ploutve a křídla, hledá úkryt, ale co perlorodka? Na je tom bledě, stejně jako rostliny. A tak naštvaná a zoufalá leží na dně řeky, každou chvílí jí dloubne pádlo, nebo na ní šlápne vodák, který táhne svoji loď, protože chce za každou cenu sjíždět řeku. A to nemůže přežít ani ta nejotrlejší, dlouhověká škeble. Abychom za chvíli opravdu neříkali žila, byla perlorodka říční.
text Lenka Brandtová, tisková mluvčí SFŽP ČR