Existují různá výročí. Velká i drobná. A je to 75 let co deset kamarádů uskutečnilo letní vodu z jihočeského Staňkova do Prahy.
Reklama
Rybník Staňkov na Koštěnickém potoce z východního břehu
Organizátor byl můj děda Vilém, bylo mu tehdy 37 let. Průběh výpravy nafotila a trochu svéráznou „středověkou“ kronikou pak zaznamenala moje babička Šárka, tehdy jednatřicetiletá.
Plulo se na třech kánoích (žebrovkách) a čtyřech kajacích, posádku tvořilo po většinu výpravy šest mladých mužů a čtyři dívky.
Děvčata na vodě 1944
Z fotek to tak nevypadá, ale tehdejší společenskou atmosféru si naštěstí dneska většina z nás nedovede ani představit. Okupace, totalitní stát nejhrubšího ražení, vyhlazování skupin obyvatel, probíhající válka, totální pracovní nasazení velké části mladých lidí, všeobecná nejistota. Po pěti letech války kolabující hospodářství a příděly na potravinové lístky. Docházelo až k takovým absurditám, jako že zásobování party autem muselo být v utajení, protože výjezdy nebyly povoleny. Nebo zaznamenaná cedule na břehu: "Vstupovati na louku je pokládáno za hospodářskou sabotáž a bude co nejpřísněji dle zákona potrestáno", což tehdy nebyla žádná legrace.
Ale byla tu samozřejmě i naděje, plavba se uskutečnila už po úspěšné invazi spojenců v Normandii.
Vyplulo se 4. srpna z chaty na východním břehu rybníka Staňkov. Po překonání i rybníka Hejtman parta přenesla lodě přes zámeckou zahradu do Koštěnického potoka.
Přistávání a přenášení těžké žebrovky přes zámecký park
Rodinná tradice říká, že průtok Koštěnickým potokem byl nadlepšen upuštěním vody z rybníka, které si parta předem dohodla.
Po splutí Koštěnického potoka přivítala naše přátele Lužnice nadstandardním vodním stavem - údajně 2,3 metry nad obvyklou hladinou. Parta na Lužnici zřídila svoje první tábořiště na trase.
Táboření u Lužnice v srpnu 1944
Druhý den výpravy se vysoký stav vody projevil i na prvním cvaknutí, kdy jednu loď nahnal proud pod vrbičky, které jsou pro Lužnici typické dodnes. Jeden z kamarádů Jiří sice úžasně maloval a hrál i na kytaru, ale neuměl plavat. V nastalém zmatku při překlopení blízké kánoe na to ale zapomněl a vrhl se kamarádům na pomoc.
Jiří hraje na lodi na kytaru, o jeho neplavectví svědčí nafukovací kruh
Sušení všech přeživších posádek proběhlo na Rozvodí.
Opalování na Rozvodí v roce 1944
Konec první části série
Eki