Postřehy, které jsem vypíchl ze článku, bych nechtěl vztahovat pouze na tento příběh. S podobnými událostmi se setkávám velmi často, a tak bych rád některé chyby více zobecnil a také zdůraznil. Proto někde přidám i jiné poznatky, aby byly chyby více patrné, i když se právě v tomto příběhu nestaly.

První dvě závazné chyby jsou - přecenění vlastních schopností a podcenění řeky. Trasu je nutno vždy plánovat tak, aby ji zvládla hlavně ta nejméně dovedná posádka z celého družstva. Tomu je potřeba přizpůsobit jak náročnost řeky, tak i její délku. Volit pro posádku, kde většina členů má zkušenosti z Berounky či českých prázdninových řek, úsek o obtížnosti WW III a výše, je velkým hazardem. Tito lidé měli velké štěstí, o kterém ani nevědí, ale to nemusí mít každý. Na vodu od WW II je potřeba být zkušenou sehranou posádkou, která ví, co má dělat. Na takto těžké vodě se již nedá trénovat a každá, i sebemenší chyba, je většinou potrestána převrhnutím. Vzhledem k tomu, že mnoho lidí ani netuší, co je to plavba v divoké vodě, dochází při nedobrovolném plavání velmi často k úrazům.

Obtížnost trasy je nejen potřeba volit dle schopností posádek, ale také je potřeba brát v úvahu povětrnostní a klimatické jevy a délku celého sjížděného úseku. Počasí hraje velmi důležitou roli. Upádlovat 50 km po několika převržení, kdy je vodákům velká zima, může vést k silným podchlazením. Za tohoto stavu je jednak člověk méně pozorný, dělá ukvapené závěry, jelikož by již měl rád vše za sebou, a dělá i samozřejmě chyby. Většinou vjede tam, kam by za normálních okolností nevjel, tím může být častěji ve vodě, což opět prohlubuje podchlazení. To může vyvrcholit až šokem. Co hrozí z podchlazení bude námětem v nové sérii článků o zdravovědě někdy okolo vánoc.

Další vážnou chybou je podcenění síly řeky. Pro méně zkušeného vodáka, který tráví většinu času pouze na českých řekách a najednou přijede na vodnaté rakouské řeky, se může řeka zdát lehčí. Vody je v nich většinou dostatek, takže nehrozí kličkování mezi kameny, a neznalému vodákovi tím pádem připadá jednodušší. Jenže si neuvědomuje, že na těchto řekách jsou úplně jiné přírodní zákonitosti, než na našich. Není totiž zvyklý na sílu proudu, karfioly a jiné útvary, které dokáže vykouzlit vodnatá řeka. Navíc v tomto případě bylo nutno počítat i s nadstavem.

Naštěstí měli všichni plovací helmy a vesty, ale byla špatná volba lodí pro sjížděné úseky. Pálava na úsek Salzachu z Taxenbach, což je WW III-IV, je naprosto nevyhovujícím plavidlem. Taktéž se s ní pustit do rozvodněné Salzy a její soutěsky je přímo hrdinským činem. Na takovéto terény od WW III už je potřeba mít samovylévací nebo uzavřené lodě. Pálava se ve vlnách velmi rychle zalije a stává se neovladatelnou. Je to v podstatě proudem řízená střela, která se zarazí o první kámen. Možnost zastavit s takto plnou lodí v rychlém proudu je velmi obtížné a vyžaduje zkušenosti posádky.

V článku je popisováno namáčknutí na kámen či kolejnice, plavání i několik set metrů v divoké vodě a jiné příhody. Dle mého názoru mohou být účastníci sjezdu rádi, že se jim nic vážného nestalo. Několik podobných výprav, hlavně po revoluci, takové štěstí nemělo. Ne nadarmo jsme považování Rakušáky, Italy a dalšími za šílence a sebevrahy. Proto zavádějí i příslušná opatření, aby podobnému chování zamezili.

V kombinaci s malou technickou zdatností a s nedostatečnými zkušenostmi může chování takového vodáka často přecházet až v přehnané sebevědomí. Z toho pak pramení mnoho kritických situací, ve kterých může jít i o život. Někteří vodáci nahrazují svoje nezkušenosti dokonalou výstrojí a záchranářským prostředky, které však neumějí v podstatě vůbec ovládat. Ono není problém hodit někam házečku, ale co pak. Záchranář se nakonec může velmi rychle stát i zachraňovaným. Chce to opravdu znalosti a hlavně cvik.

Pokud se někdo, kdo nemá patřičné zkušenosti, chystá do zahraničí, měl by začít s rozmyslem. Nejlépe je jet s někým, kdo má již bohaté zkušenosti v zahraničí, aby je mohl předat ostatním. Dále je nutné jezdit jen mírně obtížné úseky, aby se naučené věci staly samozřejmostí a přešly až do automatických návyků. Taktéž je dobré si několikrát vyzkoušet plavání v divoké vodě a hody házečkou. K tomu je však nutná i teoretická příprava. Pokud nemám nikoho, kdo je schopen poradit a jet se mnou, je lépe obětovat pár korun a jet s cestovkou, než obětovat svoje zdraví či život.

Petr