Pozn. redakce: smrtelné nehody se nevyhýbají skoro žádné naší adrenalinové CK. Důvodů, proč se něco takového stává, je jistě mnoho a ne vždy za to mohou průvodci CK. O tom však v jiném článku, který se připravuje. Jen malá poznámka ke kilometrážím. Ty sestavují lidé na základě své pečlivosti a subjektivních pocitů při určitém stavu vody. Proto je nutné zvláště u těžších řek si obtížnější místa prohlédnout, jelikož nikdy nevíte, co na vás za zatáčkou může čekat - spadlý strom, sesuv půdy... Navíc velká voda radikálně mění podmínky na řece i její obtížnost. Případné změny je nelépe si zapsat a poslat k nám, abychom mohli aktualizovat údaje pro ostatní.

Po sjezdech několika řek v Rumunsku, dále Slovinsku na Soči a na Belé na Slovensku se parta skoro čtyřicátníků rozhodla pro ztřeštěný nápad odjet do Itálie na prodloužený víkend. Po zážitcích na Soči s CK S.E.N. jsme se rozhodli jet sami s doplněnou výbavou a kilometráží z raft serveru.

Po příjezdu jsme zjistili, že kilometráž má spoustu nepopsaných míst v úsecích delších než pět kilometrů, což po místním ohledání je velký nedostatek. Řeka se mění na 15 km z WW II na WW IV, opěrných bodů je u řeky dost. Po pěší prohlídce po každém kilometru jsme si udělali obrázek o síle a profilu řeky.

Podle místních byl stav ve čtvrtek okolo 90 cm, což je limitní stav pro jízdu s turisty. I pro nás to byl velmi silný proud, jezdili jsme do WW III. Odpoledne se v našem kempu objevil autobus s lidmi s CK S.E.N. My jsme v pátek sjeli Vermilianu (pravostranný přítok Noce) v úseku cca 2 km před soutokem zhruba v úrovni kempu Cevedale, dále jsme sjeli přítok Bianca Noce v úseku cca 6 km před soutokem s Vermilianou. Kilometráž už jsme kontrolovali jen sporadicky a stále více jme byli rozladěni z nepřesností. Naštěstí jsme každý úsek kontrolovali ze silnice nebo pěšky. Odpoledne jsme popustili uzdu vášním a u poslední jízdy se rozhodli projet i kus neprozkoumané řeky až k mostu pod závodní tratí. Bohužel se nám to vymstilo.

Na konci slalomové trati s obtížností WW IV jsem nedobrovolně opustil raft a proplaval cca 400 m ledovou Noce. Při zachraňování se do vody dostal další kamarád a až po dalších 200 m se nám podařilo se dostat do raftu. Tato příhoda nám trochu zkalila den, ale rozhodně jsme chtěli pokračovat dál v raftování. Po návratu do kempu jsme se dozvěděli, že v cestovce je smrťák a další člověk je v nemocnici. My jsme vyrazili na prohlídku řeky na příští den.

Po návratu jsme šli rozebrat situaci k lidem z autobusu, protože jsme se od místních dozvěděli, že dnešní stav byl cca 105 - 110 cm, což je hodně přes limit pro turistické ježdění. Tento stav způsobuje vypouštění horské přehrady, která přes týden zásobuje údolí el.energií.

U autobusu pak zjišťujeme podrobnosti utonutí. Mrtvá je asi pětačtyřicetiletá žena, která byla na Noce s celou rodinou. Měla standardní vybavení - vesta, přilba, neoprén. Jezdila na raftu, kde byli dva intruktoři. Zhruba v úseku pod Male nastoupili na řeku s tím, že instruktor, který cestovku vedl na řeku, jezdí již čtvrtý rok. (Na můj vkus bez kilometráže a poznání současného stavu toku šílenost.) Zhruba po třech kilometrech došlo k otočení dvou raftů, přičemž ve vodě se ocitli oba instruktoři a oba manželé. Po několika metrech se podařilo vytáhnout přitopeného manžela, ženu vylovili až italský záchranáři po deseti kilometrech u Caldés.

Účastníci tvrdí, že vybavení nebylo nejlepší a ani zkušenosti lidí s WW IV (rozjížděli se na Steyeru). Jezdilo se na starších Coloredech a přilby asi také nebyly nejspolehlivější, ale toto nemohu komentovat. (Pozn. redakce: přilby měli na suchý zip a žena ji při pádu ztratila.) Mezi účastníky zájezdu byl i náš kamarád a jeden gajda ze Soči, se kterými jsme situaci konzultovali. Cestovka přerušila zájezd a v sobotu se vracela domů.

My jsme přibrali našeho kamaráda do naší výpravy i se zapůjčeným pulsarem pro sjetí tragického úseku. Po večerním sezení byla morálka na sobotu špatná a nikomu se na řeku moc nechtělo, ale na druhou stranu jsme chtěli poznat to místo. S odstupem času musím uznat, že trať z Male je velmi náročná s malou možností zastavit. Italové měli pravdu, když v novinách vydali zprávu: "jízda za výše popsaných okolností, při které došlo k lidské tragédii, byla velkou nezodpovědností ze strany Čechů".

Byl to již druhý smrťák za tento rok a myslím, že v tomto vedou Češi smutnou statistiku. Jen se obávám, že v budoucích letech by mohlo dojít k omezení nebo zastavení svobodného ježdění na řekách v Itálii a to by pro spoustu našich kamarádů byla velká ztráta. Italské řeky mají svůj půvab a pro mne osobně byly nezapomenutelným zážitkem.

Ivan