Něco málo aktuálně o Sázavě. Trošku se mi zdá, že letos o ní zatím mnoho komentářů není. Možná je to tím, že nejsou úplně ideální vodní podmínky. Já osobně mám ještě trochu problémy s hlášením vodních stavů. Minulý rok byl uváděn vodočet v Poříčí nad Sázavou, takže jsem si již uměl udělat představu jak moc asi budou vidět kameny a jaká bude situace na jezech. Od letošního roku se uvádí jako hlavní údaj průtok Nespeky a s tím si zatím ještě moc nerozumím. Navíc, docela často se stává, že se stav na dolním toku vůbec neuvádí. V den naší jízdy (neděle 23. června odpoledne) nebyl stav opět uveden, ale asi dva dny před tí byl průtok výrazně vyšší než minimálních 9 m3 za sec. A proto jsme počítali, že bude vody dost. Jeli jsme na Pálavě, pro laminát a spol to může být ještě o něco horší.

Zahajujeme jako tradičně v Krhanicích ještě před mostem nedaleko prvního jezu, za kterým obvykle následují první peřejky. Všude kolem jsou v řečišti vidět vysoko obnažené kameny. Celou jízdu až do Pikovic lze tedy již předem nazvat slalomem mezi kameny, či biliárovou partií (jako tágo slouží v tomto případě pádlo). No ale člověk aspoň vidí to, co je jinak pěkně skryto pod hladinou. Dosuneme loď do středu řeky a jedeme na první jízek. S problémy ho sesuneme, ale následné peřeje se tentokrát nekonají, naopak za chvíli sedíme na kamenech a nezbývá než jít do vody a loď potupně tlačit před sebou. Most v Krhanicích se opravuje, ale z lešení naštěstí stavařům nic dolů nepadalo.

Pak už přichází jez Pěnkava, obvykle známý pěkným vodním kohoutem a zalitím lodi. Navíc je dole pod jezem nutno směřovat loď směrem doprava, což při zalití nebývá až taková legrace. Najíždíme na jez, a protože vody je opravdu málo, zůstáváme uvězněni na spádové desce. Trhavými pohyby však loď uvolníme a nakonec projedeme i tu spodní část, i když proud táhne doleva. To již se k řece připojuje náhon z elektrárny a vodní podmínky jsou o něco lepší. Lze poměrně dobře sledovat dřívější vorařskou trasu. Nedaleko je již uprostřed toku vidět na kameni zachycená pramice, která zde skončila svoji pouť v dobách, kdy vody bylo více.

Dalším jezem je Lesní jez v Kamenném Újezdci. Tam je to zatím nejlepší. Vody na spádové desce je dostatek, takže pouze zbývá dát nějak na vědomost osvěžujícím se plavcům, že hodláme jezem projet, a pak už to jde jako po másle. Následuje delší "biliárový" úsek kolem kamenů a to se již blíží Kamenný přívoz často využívaný některými vodáky k občerstvení. Mě osobně ještě pohled na hospodu Na staré poště ven z vody nedostal, je tam ale vždy dost zejména žlutých bisporťáckých lodí. Letos navíc jsou z vody dobře viditelné odkazy na další dvě hospody na pravém břehu, jedna dokonce nabízí 5 druhů piv.

Jez Kamenný přívoz je sjízdný, pouze v levé části byl odhalený větší kámen.

S napětím očekáváme co nám přichystá jez na Žampachu ještě zářící novotou po rekonstrukci. Překvapení se nekoná a propust je opět uzavřená dřevěnými trámy. Pod jezem je vody málo, asi připadá v úvahu splutí po spádové desce úplně v pravé části, ale pod jezem je pak spousta nepořádku a kmeny stromů, takže nic moc a pokračovat se při tomto stavu vody stejně nedá. Přenášíme tedy jez a potom tlačím loď dalších asi 150 metrů, než je vody více. Tady doporučuji přejít na levou stranu, kde je řeka hlubší, protože napravo je to nerovný boj s kamením. Po dalších asi 100 metrech je ukazatel směrem k občerstvení vpravo, ale nezkoušeli jsme.

Dál už směr Pikovice bez větších překvapení a vcelku i s dostatkem vody. Po cestě už zbývá sledovat staré známé orientační body, jako např. postava vodníka a potom i vodníka a čarodějnice na vysokém stromě (vlevo), vpravo chaty jako Třeštibok a Poslední peřej, kříž na vysoké skále a nezbytné vlajky USA a jižanské armády. Pouze když se loď blíží k mostu v Pikovicích je lépe jet středem řeky, protože nalevo jsou malé bariéry v podobě postavených zídek.

Martin Tomaides