Dneska ti, Petříku, povím na dobrou noc pohádku o posledním vodákovi.
Reklama
A co to byl vodák babičko?
Jó, vodáci to byli kdysi dávno lidi, co splouvali řeky a potoky. Plavili se na kánoích a kajacích a od vody se odráželi takovými prkýnky, pádla se tomu říkalo.
A ploč to ti lidi dělali?
No, některý kůli romantický přírodě, takovou svobodu jim to dávalo, když mohli v klidu splouvat a řeka kolem plynula. No a některý to měli jako sport.
To myslíš babi jako třeba box nebo fotbal? Jako že se těma prkýnkama šermovali?
Ale ne Petříčku, to nebylo tak akční, že by do sebe nějak žďuchali, podkopávali se a dávali si do nosu. Tehdy byla jiná doba, tak sport bylo i to, že se jen odráželi těma pádlama od vody.
A jak to bylo dál babi?
No, v devadesátých letech, to se mohlo splouvat skoro všechno. Pak přišli ti ochránci přírody. Ochrana přírody, to je důležitá věc, jak víš. Vyhlásily se proto národní parky a tam se splouvat nesmělo.
A ploč ne?
No, protože ti ochránci chtěli chránit vzácný rostlinky a zvířátka a ono by je to splouvání mohlo rušit. Takže od těch dob se nesměla splouvat třeba Křemelná, Řasnice, Studená Vltava nebo Hřenská Kamenice.
Komerční pramice na Hřenské Kamenici
A babičko, není to ta Kamenice, s těma pískovcovejma skálama, co jsme se po ní plavili o prázdninách na takový tý přeplněný pramici a pán s bidlem nám při tom povídal vtipy?
Jo, Petříčku, to je vona.
Turistický chodník na Hřenské Kamenici
A ploč tam nemohli vodáci a ty pramice s bidlem tam můžou?
No, ty pramice je nějaká tradice, či co, takže už jsou na ně zvířátka asi zvyklý. A některý ochránci si mysleli, že když ta zvířátka uvidí divokého vodáka, že se vrhnou ze skály do vody a umřou.
A jak to bylo dál babičko?
No, pak se ochránci spojili s rybářema a zakázali vypouštění přehrad pro vodácký účely. Že prý je ta vypouštěná voda studená a rybičkám je pak zima.
A babi, to těm ochráncům nevadilo, že ty rybičky rybáři zraňujou háčkama a žerou je?
No, asi ne Petříčku. Svět je plnej paradoxů, na to si budeš muset zvyknout.
Rybář v toku
A co bylo dál babi?
No, pak začla ta akce ochránců přírody na Ploučnici. Zjistilo se totiž, že když je málo vody, tak vodáci občas musí vylézt do vody a svoji loď kousek popotáhnout. A taky občas píchnou tím pádlem do dna nebo do břehu. A tím by mohli zranit nějaké zvířátko, nebo ulomí občas nějakou vodní rostlinku, víš?
A babičko, to těm ochráncům nevadili rybáři co muškujou a šlapou po dně celej den?
No, chlapče, rybářů je asi prostě víc, či co.
Ploučnice nad průrvou
A ploč byla ta akce na Ploučnici tak důležitá babičko?
No protože Ploučnice už není žádný národní park a nežije tam nic tak extrovního jako třeba perlorodka. Je to ale chráněná lokalita. A chráněnejch území už bylo tehdy plno, na řekách byly skoro všude. Tak se pak vyhlásilo, že je vodáctví zakázaný. Protože všude na řece se může vyskytnout nějaký chráněný zvířátko a vodáci by ho mohli rušit.
A to si to ti vodáci nechali líbit?
No, co mohli dělat. Protestovali, některý dokonce vyplouvali i přes zákaz. Ale ochránců bylo víc a měli zákony na svý straně. Takže policie spolu se strážci parků a dobrovolníky z řad rybářů a dalších uvědomělejch vobčanů udělali několik zdařilejch zátahů a bylo po vodácích.
Co s nima pak dělali babičko?
No, nejdřív dostali pokutu a když to nepomohlo, bylo jim u soudu nařízeno léčení.
A babičko, co dělali na tom léčení?
No, učili je chodit o víkendu třeba do nákupáků, aby z nich byly taky takový spořádaný vopčani, jako všichni vostatní.
A kdo byl ten poslední vodák, babičko?
To byl tvůj dědeček, schovával se chudák na Ploučnici v průrvě. Byl strašně vopatrnej, nakonec vyplouval jen v noci.
Průrva Ploučnice
A jako to dopadlo?
Petříčku, byl statečnej, když ho vyslídili, prchal a potápěl se jako Vinetou. Ale nakonec ho taky chytili. To víš – vrtulník, drony a termovize, to jsou těžký soupeři.
Já budu taky vodák babičko, až budu velkej! A taky pojedu přes ten Průrv! Jako děda.
To bych ti moc přála Petříčku, to snad už zas lidi přijdou trochu k rozumu. A už hezky spi. Dobrou noc.
Eki