Zpověď

Upřímně, takhle ostrou loďku jsem nikdy nechtěl. Já toužil jen po něčem lehčím a obratnějším, než tanker BlueM. Po nějakém šikovném OCčku, na kterém bych se tolik nenadřel. Nenadřel jak na řece, tak i při portáži na souši. Jenže jsem byl ošálen lákavou cenou za takřka nejetou loď. Dosavadní majitel asi móóóc dobře věděl, proč ji pouští k vodě. Takže jsem předem nějaké parametry ani její jízdní vlastnosti vůbec neřešil. Až dodatečně a plný smíšených pocitů si na ní dohledal recenze – pekelně vratká, extrémně točivá, eskymování příšerný,… Ale což! Já nejsem přece žádný začátečnický ucho. Chvilku se budem vzájemně oťukávat a pak to pořádně rozjedem.

Upřímně, ta loď se ke mně vůbec, ale vůbec nehodí. Proti mým neodolatelným parametrům (dvoumetrový těsný docent) nasadila Prelude vražednou kombinaci - klečení závratně vysokých 22cm, kulaté dno o šířce na vodorysce pouhých 62 čísel a rozklek necelý půlmetr. Výsledkem je těžiště vznášející se někde v oblacích.

Upřímně, moji první jízdu s Prelude na Stvořidlech bych rozhodně zařadil do kategorie NEZAPOMENUTELNÉ! Nemohl jsem jí pak vůbec přijít na jméno. Snad jedině něco z ranku Vratká Bestie, Zubatá Mrcha, Zvrhlá Krysa,…. Pár věcí mi ale následně docvaklo:

1. Už se jí nezbavím – protože „sem chlap co z boja neutika“ a i kdyby, udělal jsem ji neprozřetelně takovou reklamu, že je prakticky neprodejná
2. Umím kulový a bude to s ní zatraceně dlouhý učení.

Divoké jaro

Celé jaro jsem se ji pokoušel zkrotit – Stvořidla, Zdobnice, Zemská Brána, Č. Vrbné, Doubrava, Čeňkárna, Vydra. A celé tohle jaro probíhalo nachlup stejně. Úzkost v krajině břišní, kdykoliv se blížil k vodě. Po zakleknutí a vyplutí neustálý balanc mezi životem a smrtí. Potom sice vždy mírné zklidnění, ale při sebemenším pokusu o záběr přes ruku či jinou ekvilibristiku opět jízda na horské dráze. A taky na každé jarní vodě nezbytná krysa.

Občas jsem též vyděsil / pobavil kamarády, kdy na klidné vodě nebo při čekání ve vracáku začal zničehonic kolem zběsile máchat pádlem a horečnatě chytal záhadně ztracenou stabilitu. BESTIE!!! Dlouhé měsíce vesele plynou a kýžený pokrok se jaksi nedostavuje. Začínám propadat trudomyslnosti, leč stále neházím Prelude do žita.

První zahraniční výlet (Rakousko)

Měsíc pauza a v červnu konečně zájezd do Rakous na Salzu a Steyr za střední vody. Opět zažívám počáteční úzkost. Zakleknu ale nebojácně do OC, odrazím od břehu a … Ha! Kde se vzala, tu se vzala S T A B I L I TA !!! Vrtím se, nakláním a užívám si to novum. Jasně, že se mě Prelude pokusí snad 100x nečekaně zvrhnout a párkrát se jí to i podaří. Ale pokrok prostě nezastaví. Ovládání lodě pořád mizérie, kam proud, tam já.

Druhý zahraniční výlet (Morava)

A je tu Dálný Východ s pekelně studenou Svratkou. Jsem zákeřně přihlášen do závodu ČPV a slalomku pod Vírem dávám stylem duní kláda korytem. Brankám se mistrně vyhýbám, některé partie zvládám nebojácně bokem nebo pozadu. Prostě komédie. Při následném splouvání k vyrovnávačce nenápadně a opatrně zasazuji záběr přes ruku. Ty v..e, vono to JDE!!! A celou cestu až do Borače si neskutečně užívám svého objevu. A taky prvně nekrysím.

Třetí zahraniční výlet (Slovinsko)

Počáteční nervozita před další neznámou řekou mě sice neopouští, ale už si docela věřím. Vyrážíme na Koritnici a já po úvodních metrech kličkování mezi kameny předvádím ostatním krysu z vyděšení. Vzápětí nevyberu zatáčku a napálím to plnou parou v soutěsce do skály. Ohne sranda, kamaráde! Budeš se muset, chlapečku, trochu snažit. Tohle totiž není široká Salza, ale tvoje první technická řeka na novým OCéčku. Druhá jízda je už v pořádku, včetně bravurního zaklínění v proudu mezi kameny a následného uvolnění. V této prekérní situaci prvně oceňuji kulatý dno Prelude. Voda ho krásně obtéká a nikam loď netlačí.

Soča do Trnova, tedy úsek Srpenica 2 znamená pro mne makačku na plný úvazek. Voda už valí na kameny, nutné rychlé přejezdy, chytání vracáků, úzké průskoky mezi balvany. Učím se za pochodu a se štěstím dojíždím. Slalomku dole vynechávám, nejsme tady přeci naposledy.

To nejlepší nakonec. Spodní Soča do Kobaridu je pro mne na Prelude dosavadní vrchol a neskutečný zážitek. Jako Srpenica 2, ale vše rychlejší a taky nepřehlednější, ostrý nástup hned od startu. Cítím, že je to na (občas i za) hranici mých současných možností. Po dojezdu si s úžasem uvědomuji, že takhle technickou řeku bych na BlueMovi asi už nedal. Pár dní ve Slovinsku a tak výrazný pokrok!

Opět tuzemsko (Veltrusy)

Rychlý kanál, ostrá rozhraní. Zkouším kde co, prudké skoky do vracáků, traverzy, surfing. Pomalejší rozjezd a už mě žere válec. Visím na pádle a očekávám pořádný rodeo s následnou krysou. Loď pode mnou je ale hodná jak beránek, pulsující vodu jaksi ignoruje a po chvilce z válce vyjíždím. Žasnu, ztrácím koncentraci a už plavu vedle ní.

Ještě mnoho vody uplyne

Vím velmi dobře, že jsem pořád ještě na začátku. I ten bazénový eskymák je spíš dílem náhody, stejně tak úspěšně zakleknout do Prelude bez akutního nebezpečí břehuláka. Ale už matně tuším, cože jsem si to vlastně pořídil za kocábku. Zdivočelou vratkou bestii, která okamžitě ztrestá každou tvoji chybu. Stačí jeden špatný záběr nebo náklon a máš problém. Ale když to nevzdáš a dokážeš se udržet v jejím sedle, začne ti otevírat úplně jinou ligu. Zatím tedy válím okresní přebor, jednou snad budu skórovat i na těch Čerťákách.

Pár lidí ji už zkusilo osedlat, dojmy veskrze veselé. Ale na holčičky je nějaká hodnější. Nevím, jestli je příčinou jejich subtilnější postava nebo se prostě nesnaží hned od počátku ji zkrotit, tak se jim tolik nebrání.

OC Manie 2012

Pokládám tedy znovu úvodní otázku z nadpisu. Chcete ji někdo… vyzkoušet in natura? Pokud byste totiž měli nezřízenou touhu trochu si zarajtovat nejen na ní, ale i jiných v tomto kraji nevšedních plavidlech, máte jedinečnou příležitost. Koncem srpna se totiž koná již druhý ročník podařené taškařice OC Mánie 2012.

P. S. Osvěty není nikdy dost a čeká nás ještě kolem propagace diwwwokovodních OC, neboli Open Canoe moře práce. V Trnovu ve Slovinsku k mé lodi přišel chlapík, chvilku ji zkoumal a pak česky pronesl:

„Já vím, co je to za loď. To je maňásek.“

Kmocháček