V sobotu 26.3.2023 se vydáváme s bandou na splutí Chrudimky a po skončení sjezdu, kdy se většina z party vrací domů, zůstáváme na Pardubicku s kamarádem Krtkem rozhodnuti ještě něco sjet. Nahazujeme lodě na auta a následuje rychlý přejezd na Opatovický kanál, kde volíme úsek z Břehů do Semína s atrakcí v podobě viaduktu.

Začínáme za hospodou u rybníka Buňkov. Průzračná voda v kanálu překvapivě mírně proudí, nicméně prvotní část plavby obcí Břehy není vodácky nijak atraktivní. Jedeme korytem obrostlým stromy a keři, jednu padlou vrbu přetahujeme, ale nejvíce hyzdí kanál na levé straně různá „zpevnění“ břehu místními Bédy Trávníčky.

Po opuštění obce se charakter změní v krásný lesní potok s jílovopísečným dnem s množstvím lávek, které šly většinou podjet, nebo snadno obnést. Před Semínem přijíždíme k atrakci této plavby, akvaduktu překonávající Sopřečský potok.

Pak ještě kousek krásou lesa a už se blížíme do Semína, před kterým se množství lávek zhušťuje a já na nafukovače musím kvůli trčícím šroubům častěji přetahovat.

Poslední půlkilometr skrz Semín je už veselý průjezd mezi domy, či zahradami, naštěstí bez záludností a lávek.

Před mostem v Semíně po 6 km končíme a přesouváme se do Poděbrad, odkud v neděli ráno vyrážíme do Libice, kde necháváme auto a druhým pak do Žehuně, kde v polovině hráze vypuštěného rybníka volíme start původním korytem Cidliny. Trubky výpustě rybníka chrlí dost vody a během nafukování dorazí i hrázný, zatočí kohoutem a průtok navýší.

Vydáváme se proudící řekou se značně zkalenou vodou, podjíždíme, nebo přetahujeme pár lávek a opouštíme Žehuň. Koryto meandruje v hliněných a podmáčených březích obrostlých vrbami a rákosím, ale kromě lávek na nás nečíhá žádná záludnost.

Krátce před soutokem se Steklou strouhou přetahujeme 0,5m stupeň pod lávkou v Dobšíně, kde se za dnešního průtoku tvoří ve vývařišti dlouhý vracák, ve kterém varovně poskakuje masivní špalek.

Od soutoku se strouhou končí přírodní charakter řeky a až do Libice nastupuje regulace řeky dlážděným korytem s množstvím až na výjimky nesjízdných stupňů a jezů. Přetaháváme jez na devátém kilometru napájející Sánský kanál a dojíždíme k přestavovanému jezu v Sánech. Nejspíš díky snížené koruně před jezem voda zrychlí v rozverné peřejce, ale kdo by se vlnkami nechal zlákat, dopadl by jako námořník zmámený opojným zpěvem sirén. Na koruně číhají těsně pod hladinou schované dráty armatury a v propěněném vývařišti tancují silné bubláky.

Následující stupeň pod železničním mostem tvoří krásnou peřejku, ale už ten další na 5,7 km je nutno prohlédnout. Pod nízkým stupínkem je celkem dlouhé vývařiště, ale ve středu se dá sjet místem, kde voda odtéká.

Následující stupeň u mostu v Opolanech je klasický tichý zabiják s dlouhým vývarem, na jehož konci je solidní stoupání.

Další dva stupně na km 4,8 a 4,3 jsou za této vody pěknou peřejí. Stupeň nad brodem v Kaníně má zajímavou nástavbu složenou z trubek držící prkna ve směru toku. Jejich odstup je akorát na průjezd lodí. Poté se už proud řeky zklidní ve voleji jezu v Libici a po klidné hladině dojíždíme na nábřeží v Libici, kde na pravém břehu před silničním mostem končíme naší dnešní 10km plavbu.

Podle LG Sány teklo v řece 52 cm, 3,72 m3/s pěkných pro plavbu na 3 hodinky povětšinou v regulaci, která přestože je už slušně zarostlá stromy, je stále dobře rozpoznatelná tvarem teras na březích a narážením listu pádla do dlažby na dně.

Martin Koudelka