Jak to tak bývá, chtěli jsme na vodu, ale hledali jsme něco neotřelého, kde ještě nikdo z nás neplul. Nakonec padla volba na vlašimskou Blanici. Jedná se o poměrně vodácky málo využívanou řeku, která je ovšem opomíjená zcela neprávem. Na druhou stranu je to vlastně dobře, protože na řece jste sami.
Reklama
Na Blanici jsou prudké meandry a různé zátarasy
Vlašimská Blanice je charakterem podobná Ploučnici a nabízí opravdovou vodáckou romantiku. Její tok měří celkem 47 km a my jsme sjížděli spodní tři čtvrtiny řeky. Říčka se prodírá nádhernými údolími v krajině pod Blaníkem a šířka koryta je okolo 10 m.
S peřejemi se zde příliš nesetkáte, ale všichni zkušenější vědí, že peřeje nejsou jediným vzrušením na řece. Na Blanici vás čeká manévrování meandry v úzkém korytě řeky. Proto je třeba napsat, že řeka s malým počtem peřejí ještě neznamená jednoduchou vodu. Pro sjezd Blanice nemusíte na lodi umět zázraky, ale je nutné umět řídit loď tak, abyste směr plavby určovali vy, a nenechávali to na kánoi nebo přírodě. Dalším důvodem pro znalost ovládání lodě jsou časté padlé kmeny přes celou řeku, kdy je nutné buď šikovně promanévrovat nebo zastavit a loď přetáhnout.
Voda obvykle jen na jaře, přes léto počítejte s přetahováním
Alfou a Omegou pro sjezd je voda :-). My jsme moc štěstí neměli a vyráželi jsme při stavu okolo 106 cm na vodočtu v Radonicích. Díky tomu jsme měli několik míst s mělčinami, kde jsme museli lodě táhnout za sebou. Ale jde o přístup. Někdo to nebere a nadává, jiný to považuje za součást vodáckého života. Rozhodně Blanice moc vody v létě nemívá.
Málo vody
Na vodu jsme sedali u mostu v Louňovicích pod Blaníkem na říčním kilometru 34,9. Těch mostů je tam více, my byli u toho směrem na Libouň. Je tam dost místa na zaparkování aut. V místě není žádný kemp, a proto nedoporučuji přijet na místo již v pátek k večeru.
Za větší vody může být řeka daleko náročnější
Koryto řeky je zde tak úzké, že se s kánoí ani neotočíte – tedy při zachování dna lodi dole. Již po pár metrech se dostanete do meandrů řeky, které jsou přiměřeně zarostlé, občas s kládou napříč.
Koryto v Lounovicich
divocina pod Lounovicemi
Po necelých dvou kilometrech se dostanete k dalšímu mostu, pod kterým je poničený jez. Za velké vody to je nebezpečné místo (s otevřenkou nejetelné), za rozumného stavu vody se dá ale dobře sklouznout po pravé straně. Hned pod jezem následuje kamenitý úsek.
Kaskáda pod mostem za VV
V sobotu večer jsme dojeli až do Vlašimi. Pokud je nízký stav vody a je nutné někdy šlapat, tak je to celkem dlouhý úsek. Dělá to okolo 17 km a na některé členy naší výpravy to bylo až až. Speciálně dojezd do centra Vlašimi je zdlouhavý a na oleji.
Občasné zátarasy
Protože jsme cestu plánovali dlouho předem, měli jsme domluvené spaní na místním plaveckém stadiónu. Není to oficiální kemp, ale s panem správcem jsme se domluvili. Museli jsme mu ale slíbit (a také dodržet), že se budeme v noci v areálu chovat slušně a nebudeme vstupovat
do bazénů. Místo je to velmi dobré, protože leží přímo u vody (hned za silničním mostem), má toalety a dobrou hospodu. Podmínkou byl také příjezd po 17:00, kdy už v areálu není tolik lidí, a odjezd do 10:00, kdy se opět otevírá.
Nejhezčí úsek je do Šternberka
V neděli jsme původně plánovali sjezd až do Českého Šternberka, ale protože někteří byli
po sobotě unaveni, domluvili jsme se na kratší variantě. Jeli jsem jen do Libeže, kde jsme končili
na levém břehu před mostem. Opět platí, že cestou jsou místa, kde je nutné za nízké vody šlapat a občas překonat nějaký ten kmen. Složité místo bylo třeba na Hrádku 11,8 a 11,0. Tam jsou dva jezy za sebou s tím, že ten první odvání vodu do náhonu a koryto je skoro suché. Pod druhým jezem se voda vrací.
Na závěr ještě doporučení. Já, jako vedoucí zájezdu, jsem musel končit se skupinou, ale měli jsme tam několik posádek s vlastními loděmi a ty se rozhodly do Českého Šternberku dojet.
A tvrdily, že to byl ten nejhezčí úsek Blanice. Proto bych možná doporučil zkrátit sobotní úsek a naopak prodloužit neděli, případně začít v sobotu ve Vlašimi, dojet do Šternberka, tam přespat
v kempu a pokračovat po Sázavě.
Rozhodně vlašimská Blanice je krásná, a pokud nepatříte mezi pecivály, kteří se chtějí jen nechat houpat na vlnkách, určitě vyražte!
Ahoj, Honza Bob Pumpr