V prostoru dnešní vodáky vyhledávané řeky Orlice proudil mohutnější tok už ve třetihorách, jakási Praorlice. Na tom by nebylo nic až tak pikantního. Uvedená řeka ale tekla obráceným směrem než dneska, z východních Čech směrem na Moravu, vlévala se do zálivu teplého podkarpatského moře.

Napojení meandru Jordán

I letos jsem zaznamenal na spojené Orlici změnu, která je samozřejmě oproti výše popisované spíš kosmetická. Na řeku byl napojen dříve odříznutý meandr Jordán. Vodácky prakticky celoročně využívaný tok se tím prodloužil asi o půl kilometru.

Napojení meandru je součástí větší změny managementu toků. V posledních staletích lidé řeky spíše zkracovali. To bylo výhodnější z hlediska plavby a využití zemědělské půdy. Nyní, když máme potravin nadbytek a nejčastější plavbu představují vodáci, je zase akcentováno zadržování vody v krajině a ochrana přírody, takže jsou prováděny revitalizace a prodlužování toků. Mapku revitalizace na Orlici najdete třeba zde.

Jak se tam dostat?

Na splutí nového úseku řeky Orlice stačí, když vyplujete z Týniště. Most s vodočtem býval na říčním km 30,8 a místní občerstvovna s kempem leží o kousek níže. Můžete samozřejmě začít i výše, třeba na Tiché či Divoké Orlici. Pár podrobností a fotek z nejhornější Orlice najdete třeba zde.

Pod Týništěm se řeka zanoří do meandrů. Příjemně teče mezi stromy a loukami. V nárazových částech meandrů vytváří „útesy“ tvořené hnědými sprašemi. Spojená Orlice je natolik široká, že se překážkám v toku dá většinou bez problému vyhnout.

Postupně začínám pochybovat, zda jsem ten nový meandr neminul. Má být přece těsně pod Týništěm. Ale ne, jen mě zmátly ty meandry, které „vzdušnou čáru“ rozhodně nekopírují.

Z nového úseku vidím prvně kamenné opevnění levého břehu. To asi proto, aby šibalská řeka dílko za 18 mega hned zase neprorazila a tok si opětovně nezkrátila.

Na prodlouženém úseku vás nečeká žádný nesjízdný jez ani podobná pišpuntálie, řeka tu mírně teče a lokálně vytváří i drobnou peřejku.

Co vás čeká na Orlici pod Jordánem

Po proplutí meandru Jordán zase zmizíte po mírném proudu v zeleni. Na řece leží jen dvě silně proudící místa s větším spádem – jedná se o sjízdné záhozy (stupně) z lomového kamene.

Míjíte štěrkopískové pláže, které vybízejí ke koupání. Občas se může vyskytnout překážka v podobě padlého stromu. Na začátku června 2021 tu bylo jen jedno neprůjezdné místo. Dva padlé topoly šlo obtáhnout po břehu vpravo, či loď přetáhnout přes kmeny. Ostatní nástrahy bylo možné s trochou opatrnosti proplout.

Pod lodí se vám na mělčinách míhá mozaika různobarevných kamínků, vodní ptáci v čele s ledňáčkem tu nejsou vzácností.

Proplujete pod mostem spojujícím Krňovice a Třebechovice (na km 16,2). Restaurace na levém břehu láká k návštěvě. Tady značná část lodí i klientů půjčoven končí (pozor, most je uzavřen z důvodu rekonstrukce silnice až do října 2021, proto je vhodnější využít na konec splutí Štěňkov nebo níže Nepasice či Blešno). Řeka je ale i dál krásná. Na km 12,9 proplouváte pod mostem v Nepasicích, asi kilák a půl pod ním si můžete splout druhý kamenný zához, který je poněkud divočejší.

Dále po proudu stojí most v Blešně (km 9,4), kde v dosahu leží i železniční zastávka. Osobně splouvám o kus dál a připravuji si na opuštěné pláži večeři.

Ráno vyplouvám dál. Míjím poslední peřejky, a pak i opravený most ve Svinarech (na km 7). Nejpozději zde doporučuju milovníkům pohybující se vody končit.

Pod mostem začíná skoro nekonečný volej Malšovického jezu. Ten leží na říčním km 3 na předměstí Hradce Králové.

Jez přetahuji u levého břehu přes totálně zahrazenou šlajsnu. Dál vplouvám do krajského města Hradec Králové. Přes řeku se tu pne řada většinou betonových mostů. Město se k řece Orlici - zdroji své pitné vody - nechová úplně s úctou. Mám na mysli zejména vysoký jez v mohutné navigaci na km 0,6.

Jez překonávám hodně dlouhou přenáškou po levém břehu, při které musím překonat i jednu frekventovanou silnici bez přechodu. Na vodu se díky vysoké navigaci lze vrátit až po několika stech metrech usilovného pochodu.

Po pár záběrech pádlem jsme na soutoku Orlice s Labem.

V parku mezi oběma řekami se můžeme na závěr našeho putování pokochat alegorickým sousoším, kde půvabná štíhlá nahá dívka představuje řeku Orlici.

Závěr

Biblická řeka Jordán ústící do Mrtvého moře, po které se jmenuje nejméně jeden stát, není pro nás vodácky úplně nejpřístupnější. Ale tak, jako jsme si v osmdesátých letech dělávali legraci, že jedeme do Benátek (míněno těch nad Jizerou), nebo do Mnichova (tedy Hradiště), můžeme nyní hrdě prohlašovat, že jsme osobně spluli Jordán. A na dotaz, zda jsme se nebáli hraničního pásma, min, teroristů a pouštního vedra, můžeme s přehledem odpovědět, že ne…

Ahoj Eki