Při zimním listování starším HYDRem jsem narazil na článek plzeňských vodáků o Padrťském potoce (horní tok Klabavy). Namlsán vyprávěním o potoce docela divokém blízko Plzně (a tím také nedaleko Prahy), jsem ho zařadil do svých vodáckých plánů na jaro s nadějí, že možná během několika let se na nás štěstí usměje a potok nám vyjde. Zejména když podle informací měl být sjízdný alespoň při 1. povodňovém stupni na Klabavě. A to o posledním březnovém víkendu, kdy jsme měli v plánu první vodu, nebyl. V sobotu jsem netrpělivě sledoval počasí a utěšoval se pohledem na mraky a déšť na mapě aktuálního počasí na internetu. Nedělní ráno, kdy byl patrný vzestup hladin na tocích západně od Prahy, nám dalo naději, že můžeme vyrazit. Pohled na nacucané louky a plné potoky v okolí Mýta na Rokycansku naši náladu náležitě zvedal a při příjezdu do Strašic při zastávce u Padrťáku bylo jasné, že jsme sem nejeli nadarmo.

Padrťský potok teče z Vojenského újezdu Brdy, který začíná hned nad Strašicemi. Tato skutečnost může slabším povahám komplikovat situaci. Vojenský újezd je přístupný o sobotách na nedělích volně pro pěší a pro cyklisty, pro auta pouze s povolením újezdního úřadu. S touto informací musí naložit každý podle svého… Možná by se ale vojáci normálnímu povolení moc nebránili. Kolem potoka jsou docela dobré, i když úzké silnice. My jsme začínali na soutoku Padrťského a Třítrubkového potoka u lesního zámečku Tři trubky, který patří vojákům. Výše se dá jet již od Dolního Padrťského rybníka, ale tento úsek by opravdu potřeboval vyšší vodu. Oba potoky jsou na soutoku přibližně stejně velké a možná by šel jet při vyšší vodě i Třítrubkový potok.

Vodní stav na Padrťáku, resp. na Klabavě lze dobře sledovat na internetu. Vodočty jsou ve Strašicích (tento vodočet je pouze na portálu ČHMÚ a ukazuje pouze vodní stav v cm) a v Hrádku (ten je i na portále Povodí a udává i průtoky). My jsme jeli za stavu 52 cm ve Strašicích (1. povodňový stupeň zde je 95 cm), resp. 55 cm v Hrádku (průtok 3,53 m3/s). Od soutoku obou potoků je při tomto stavu Padrťák pohodlně sjízdný a myslím, že tyto hodnoty lze považovat za limit sjízdnosti.

Jeli jsme ve složení kajak a deblovka (plastová amerika). Vzducholodím bych tento potok asi nedoporučil, ale při vyšším stavu by to možná šlo. Potok hned od začátku je docela živý a čiperný (obtížnost WW II, pod Strašicemi WW I – II), při vyšší vodě obtížnost určitě poroste a nad soutokem potoků je obtížnost WW II – III. Ve vojenském újezdu teče krásným lesem hezky s kopce a musíme dávat pozor na stromy. Vždy byly včas vidět (nad Strašicemi dva, pod nimi také dva). Užíváme si sluníčka, které k nám občas pronikne přes stromy, pěkné vody, kterou vojáci jaksi zapomněli ohřát..., ostrých zatáček s proudnicemi pod pařezy a přírodních kaskád. Často zastavujeme, abychom si udělali pár fotek. Občas při kličkování mezi větvemi vyčnívajícími nad vodu si připadám jako při Českém poháru vodáků s tím rozdílem, že tyčky branek jsou pevně zabudovány do dna nebo do břehu a rozhodně nejdou jen tak odhodit. Odměnou za šťouch potom nejsou trestné minuty, ale případně modřina nebo dokonce něco horšího. Zase tak úplně zadarmo průjezdy nejsou, ale nic, co bychom nemohli zvládnout.

Po opuštění vojenského prostoru se potok mění a při průjezdu Strašicemi je dost regulovaný. Obtížnost se moc nemění, napřimuje se a přicházejí první stupně a jezy. Všechny jsou sjízdné, za zmínku stojí hlavně stupeň asi uprostřed obce, který není vidět z auta. Tvoří se pod ním slušný válec, který hezky kope zleva. Vyplatí se prohlédnout. Nejvyšší jez nás čeká až před Dobříví u chat, který přenášíme.

Pod Strašicemi potok sice dále pokračuje svižně, ale v některých místech se rozlévá a vody by mohlo být pro pohodlnou plavbu více. Když se ale dostaneme zpět do lesa, opět se mu vrátí původní charakter. Obtížnost je zde trochu nižší a začínají se objevovat další padlé stromy, které dvakrát přenášíme. Kocháme se nádhernou krajinou, blížíme se ke konci a téměř jedinou vadou na kráse zůstává přeháňka s kroupami. Končíme v Dobřívi u Staré hospody a ještě o něco staršího mostu. Celý úsek měl asi 10 km. Pak už jen zavoláme kamaráda od Rokycan s povozem a můžeme balit.

Honza