Řeka Paklica je v podstatě kanálem, který spojuje jezera v Lubuském vojvodství. Začíná jezerem Nieslysz, které je zajímavé tím, že odvádí na jih vodu do Odry a na sever Paklicou do Warty. Jezero je tedy jakýmsi rozvodím, na což nesmíme při plánování plavby zapomenout. Na mapě je Paklica zakreslená, ale ve vesnici Mostki kanál najednou končí a pokračuje asi až o 6 km dále u vesnice Lubrza. My jsme začínali právě zde u silničního mostu. Je tu také půjčovna lodí, firma organizuje i krátké dvoudenní plavby s kompletním odvozem. Od mostu vede úzký kanál do blízkého jezera Lubrza, které je spíše rybníkem. Paklica je dále nazývána Kanal Niesulicki, kteroužto záhadu jsme nerozluštili.

Z rybníka se vyplouvá na jeho severním konci a plavba pokračuje kanálem z obou stran lemovaném vysokým rákosím. Orientace není snadná, vidět není téměř nic. Asi po dvou kilometrech mineme dřevěnou lávku, ale stezku zjevně používá jen pár místních rybářů. Rozhodně není vhodné dávat si tu sraz například s doprovodným autem. Pozor i na jiné cesty zaznačené v mapě. Nenašli jsme jedinou, která by se skutečně přiblížila břehu řeky. Z rákosí se najednou vpluje do lesa a za levotočivým meandrem, kde nás určitě upoutá betonová zeď, vplujeme do malé zátoky pod bunkrem z druhé světové války. Je tu i informační tabule s mapou „šlaku kajakowego“ a vyznačením místa, kde se nacházíme. Pokud vylezeme na břeh a projdeme stezkou v houští, narazíme na pěkné rovné místo k táboření.

Další plavba pokračuje podobně, jen koryto se trochu zužuje a přibývá rákosí. Rybníček Rudny jsme jaksi nenašli, ale zato rákosí je všude dost. Vyplouváme na Velké Paklické jezero, kde doporučuji koupání na protější pláži. Na koupaliště se platí, ale po dotazu v recepci nebyl problém zaparkovat lodě a vykoupat se dle libosti. V areálu je i sprcha.

Dále řeka pokračuje na východním cípu jezera. My jsme se rozhodli zkusit proplout severním kanálem Staropole do Malého Paklického jezera. Před tímto pokusem všechny naše následovníky upřímně varuji, pokud ovšem nejste milovníky rákosových džunglí. Ústí kanálu v podstatě neexistuje. Po hodinu a půl dlouhém probíjení se rákosem, kdy jsme urazili cca 100 m, jsme to vzdali a zaveleli k ústupu. Kanál podle rybářů existuje, je poměrně široký, ale dostat se k němu z jezera je opravdu těžké. Podle našich dalších průzkumů by se možná na něj dalo napojit přenesením lodí po rybářské stezce z kůlů od mola na severním konci jezera. Cesta je však dost nepohodlná (a to jsme šli bez lodí) navíc není jisté, že kanál je průjezdný i dále.

Přepádlovali jsme tedy jezero směrem východním, což je proti větru celkem slušný sportovní výkon a vnořili se do výtoku Paklice. Řeka konečně ztratila rákosový charakter. Meandry a padlé stromy připomínaly trochu Ploučnici. Není to však nic nepřekonatelného, ani jsme nepřetahovali. Ve vesnici Nový Dworek nás zastihl večer a tak jsme po přeptání ve vesnici zjistili majitele pastviny na pravém břehu u silničního mostu a v klidu přenocovali. Budíček nám obstaralo zvědavé stádo krav, které fascinovaně procházelo mezi stany a olizovalo kanoe. Další plavba má opět charakter Ploučnice. Asi po 3,5 km vplouváme do malého průzračného rybníčku lemovaného moly s komfortními křesly. Místo k vyplutí trochu hledáme, ale našli jsme ho na jihozápadní straně. Po několika metrech rákosu plujeme zase pěknou říčkou. Před obcí Jordanowo překonáváme jednu přírodní zátarasu z naplavených větví, kterou jsme ale pro blaho nás i budoucích rozebrali. Za fotbalovým hřištěm po levé straně následuje malý schod mezi cihlovými zdmi po obou stranách. Je úplně v pohodě jetelný, nic tam není. Pod schodem zahněte vlevo, vpravo není voda. A pozor další oříšek hned v zápětí v podobě silničního mostu, který je opravdu nízký. Kdyby se vám ho náhodou podařilo projet, zaseknete se pravděpodobně na dvou tlustých rourách, které vedou nad řekou hned za mostem. Most lze ale využít jako dobrou skrýš lodí, zatímco půjdete obdivovat místní klášter Paradyž, který určitě stojí za návštěvu.

Renata