Petrůvka patří k několika příhraničním tokům, které nebylo donedávna obvyklé sjíždět. Domníváme se, že se jedná o prvosjezd vzhledem k tomu, že řeka je v hraničním pásmu, kam se dříve nemohlo. A jestli to někdo jel před námi, tak to jel taky moc pěknej kvak! :-) . Popravdě zřejmě ani nikoho příliš nelákala, nebyla považována za nijak významnou. Možná právě proto jsou naše poznatky o to přínosnější, protože se Petrůvka ukázala jako sjízdná i za docela nízkého průtoku, přičemž je v kraji pověstná častými záplavami. Naše splutí obnášelo přes 18 km ZW v korytě dostatečně širokém pro všechny typy lodí.

Petrůvka pramení v Polsku na sever od Cieszyna, v obci Zamarski, teče směrem k naší hranici, které se drží. Pak chvíli protéká ČR, chvíli zase podél hranice a to až do řeky Olše, kam se vlévá zprava. Krajina je zde nížinatá s množstvím rybníků. Rozsáhlé povodí s dalšími vodními zdroji a rybníky je právě tím důvodem, proč se Petrůvka tak často rozvodňuje. Sjízdná by pravděpodobně mohla být již od renesančního zámečku v obci Kończyce Małe. My jsme pro nasednutí zvolili místo o cca 4 km níže u Zebrzydowic na soutoku s jiným potokem, napájejícím zdejší rybníky.

Zpočátku voda tekla docela svižně a než jsme se rozkoukali, přijeli jsme ke stupínku, který má od středu vlevo vývařiště. Vpravo je lehce poškozený a kolem vrbiček u pravého břehu se dá projet (s nafukovacími loděmi pozor na protržení). Koryto je odtud až po přejezd na českou stranu hranice regulované a břehy zbavené původního porostu, čehož ale využila ke svému rozmnožení křídlatka. Pod Zebrzydowicemi nás čeká ještě jeden obdobný stupeň - tentokrát je přenášení nevyhnutelné, pozor na včasné přistání. Všechny další následující nástrahy již nepocházejí od člověka, ale s padlými kmeny v korytě je třeba předem počítat. Není jich naštěstí zase tolik, bohužel zpětně nejsem některé z nich schopný lokalizovat. Dva z nich na konci plavby jsou pak na souřadnicích (49°54´20.54˝S, 18°29´43.33˝V) a (49°54´13.38˝S, 18°29´32.93˝V). Pozor při vysedání, břehy jsou hlinité a strmé, hned u břehu je hloubka.

Moment, kdy vjíždíte do Česka, poznáte docela spolehlivě. Řeka se najednou začne klikatit a břehy jsou porostlé stromy. Z map umístěných na webu představu o meandrech získáte jen matnou. I já jsem tomuto klamu podlehl při plánování trasy. Ukázalo se, že byla nakonec o dobrou polovinu delší, než jsem si původně myslel. Jako mnohem spolehlivější zdroj informací se zpětně jeví Google Earth. Tomu věnuji příště samostatnou poznámku v jiném článku. Potok se klikatí tak, že skalní vyznavači meandrů Ploučnice by se tu cítili jako doma. Vody je při průtoku 6,5 m3/s na vodočtu v Zebrzydovicích (viz stránky Povodí Odry) rozhodně dostatek, snad až na jednu mělčinku těsně před koncem naší plavby. Náš odhad byl, že i na 4 m³/s by to mělo být sjízdné pro kajaky, kánoe a pálavy. Nepočítejte však s vyšší rychlostí plavby než 5-6 km/h.

Ve vzdálenosti do několika kilometrů od řeky najdete několik dřevěných kostelů a zámečků. V obci Závada je pomník dvěma českým letcům, kteří zde padli těsně před koncem II. sv. války.

Honza Hrubeš