O chorvatské řece Zrmanje je obecně známo, že posloužila jako jedna z lokalit, kde se odehrávaly některé scény z kultovní série filmů o Vinnetuovi. Na vyhlídkovém místě nad přehradou v jejím závěru vznikla slavná fotografie indiánského náčelníka a jeho sestry Nšo-Či, která byla pro moji generaci dorůstající v sedmdesátých letech minulého století častým předmětem směnného obchodu. Na mapách Seznamu ji najdete značenou jako „Winnetou Lager Pueblo“. Za naší přítomnosti sem dorazila skupina offroadových džípů s klienty cestovky, kterým průvodci nahlas pouštěli pověstnou melodii: „Táááá dýý dáa, tá dý dá…“

O splutí přehrady, které má být údajně zakázáno, již napsal hezký článek Jirka Hodic. Kousek výše v místě zvaném Berberov buk řeka padá přes několik vysokých stupňů do laguny, která je hojně využívána množstvím turistů jako malebné místo ke koupeli. Je zde i kemp a několik restaurací. Pokud preferujete samotu, vydejte se po úzké silničce ještě více proti proudu. Dorazíte do malé vesnice se zídkami z bílých kamenů, určitým druhem nepořádku, který je typický pro podobné lokality ve zdejší krajině, a stádem koz a ovcí šplhajícím ze stráně. Cesta se pak prudce lomí dolů. Otevře se vám pohled na scenerii kaňonu Zrmanji a pastvin na jejich březích s volně se potulujícími kravami, které se čas od času osvěžují v řece. Při naší první návštěvě během týdne se zde vyskytoval jen skot. Vstup na pastviny u vody zahrazovala závora upevněná šrouby. Zaparkovat auto šlo celkem komplikovaně jen na několika pláccích vedle silnice, která neblokují případný průjezd jiným vozidlům. V neděli dopoledne už byla všechna místa obsazená. Projíždějící mladíci nám ochotně poradili parkování na pastvině, opakovaně ujistili, že: „Nou problém“ a dokonce sami odšroubovali závoru. Večer tam už samozřejmě čekal značně podrážděný majitel pozemku, který nás z něj velmi rezolutně vykázal pryč. Ve veliké tůni se navíc koupala společně s dobytčaty většina vesnice. Klidnou atmosféru místa tak vystřídal halasný mumraj.

Moc se mi nechtělo místním rafterům platit za splutí, které obvykle začíná u mostu v Kaštel Žegarski. Navíc jsem neměl jasno, jak vyřešit dopravu zpět přes hory. Nad mapou jsem tedy vymyslel netradiční plán. Začneme u zmíněné pastviny na ř.km 22 a vydáme se proti toku řeky na barace a paddleboardu, které jsme s sebou vzali k moři. Zrmanja má minimální proud.

Hluboké tůně jsou střídány menšími či většími travertinovými stupni, které přeneseme, pak zase chvíli poplujeme. Cestou si budeme užívat malebných míst v hlubokém kaňonu, kterým se plavil Vinnetou. Po dvou a půl kilometrech nás čeká majestátní dvanáctimetrový vodopád Vysoki buk. Podle hesla: „The second run is double fun!“ se ještě jednou pokocháme kaňonem při plavbě nazpět. Tolik suchá teorie plánů. Jaká byla realita?

Zmiňovaných stupňů na řece se vyskytuje poměrně hodně. Hned ten první nad naším startem měl odhadem čtyři metry. Přijíždějící skupina klientů raft centra nám ale názorně předvedla, že je za nízkého stavu sjízdný dokonce dvěma cestami. Při plavbě zpět ho moji synové bez větších problémů zdolali na nafukovačce, já vkleče na SUPu. Nicméně přenášet se (připomínám: proti proudu) musí i překážky půlmetrové, kterýžto fakt docela prodlužuje plavbu. Případným následovníkům tedy doporučuji pojmout celou akci v duchu parafráze indiánského přísloví: „Když zrušíte čas, není naprosto žádný důvod kamkoliv spěchat!“ Odměnu jim poskytnou krásné výhledy na vyprahlé, suťovité stěny kaňonu s rozličnými skalními útvary. Průzračně čistou, chladivou vodou v tůních se můžete brodit, plavat, zachránit se v ní před úmorným vedrem. Můžete ji pít, když vás dožene žízeň. Chvilkové ulehnutí na ostrůvku mezi kamením, v horkem se chvějícím vzduchu a těžkém poledním tichu vám zprostředkuje intenzivní pocit, že se právě nacházíte někde v Arizoně. Nebo na jiné planetě.

Plavba zpět od vodopádu Vysoki buk nebyla úplně zadarmo, protože mezi stěnami kaňonu začal profukovat průvan. Poměrně silný protivítr si vynucoval zvýšenou aktivitu při překonání tišin mezi stupni. Jejich splutí však bylo zvláště pro potomky velmi pohodovým zážitkem. Stačil k němu i minimální stav vody, který zde patrně po většinu letní sezony panuje.

Pokud si chcete zpestřit dovolenou u moře v Dalmácii a máte rádi akce, ve kterých nejde ani tak o výkon, jako o prožitek, může splutí Zrmanji představovat správnou volbu. Ať už proti proudu nebo po něm.

Václav