Plánovali jsme s háčkem strávit říjnový víkend v Jindřichově Hradci. Ještě jsme tam nebyli. Cestou leje, ale k sobotnímu obědu přestává. Jedeme prozkoumat levostranný přítok Nežárky - Hamerský potok, co se na něm před dvěma týdny konaly vodácké megazávody.

Hamerský potok z Blažejova do Vajgaru

Naštěstí vypouštěné rybníky na horním toku Hameráku stále průtok trochu nadlepšují. Vodočet hlásí průtok lehce nad 2 kubíky za sekundu. Začínáme v Blažejově u čistírny a pěší lávky (říční kilometr 11). Kupodivu potok splouvat jde, stav průtoku hodnotím pro obsazenou kánoi jako limitní až velmi mírně nadlimitní.

Občas nás pohoupe peřejka. Po trase se vyskytuje několik jízků a stupňů, ale vše bylo alespoň v singlu sjízdné.

Opuštěný potok stále hezky proudí, skalky na březích umocňují romantickou atmosféru.

Pak se do barevného listí opře zapadající slunce.

Velmi malebně působil kostel a kamenný most ve vesnici Jindřiš.

Pod vesnicí Jindřiš se v toku občas vyskytne nějaký klacek, ale kromě jedné výjimky šlo vše projet. Kratší volej pak hlásí jediný vysoký jez na trase.

Jez obtahuju vpravo, místní poflakující se mládež mi dokonce nabízí pomoc. Končíme za šera po devíti kiláčcích u posledního silničního mostu (km 1,9) na vzdutí rybníka Vajgar.

Rybník Vajgar a Nežárka v Jindřichově Hradci

Druhý den obdivujeme památky Jindřichova Hradce, které se zrcadlí v rybníce Vajgar i na hladině Nežárky.

Zkoumáme i odtok Hamerského rybníka z Vajgaru. Je poněkud nepřístupný, ale na potoce se tu vyskytuje i pěkný skok.

Zato Nežárka v okolí Jindřichova Hradce vytváří nad četnými jezy dlouhé voleje.

Ale zrcadlení barevného listí má i tady svoje kouzlo.

Toužíme po pohybující se vodě, a tak se přesunujeme dolů po toku do Stráže, jak jinak než „nad Nežárkou“.

Nežárka ze Stráže

Úzkými uličkami Stráže prokličkujeme k mostu na říčním kilometru 29,6. Na pravém břehu je dost místa pro parkování i pro nafouknutí naší Pálavy. Vyplouváme do slunečného dne.

Po proudném úseku následuje volej. Míjíme neznámou zříceninu, která na nás shlíží z pravého břehu.

Volej končí na jezu u Fähnrichova mlýna. Za průtoku okolo 5 kubíků ho sjíždím v singlu přes korunu a dávám pozor na avizovaná trčící železa pod hladinou.

Poměrně rychle naváže další volej. Užíváme si ale zrcadlení podzimních barev na hladině.

Doplouváme k jezu Šimanov (km 26,5), který nás vítá uzavřenou propustí. Obtahujeme ho vlevo.

Pak se voda trochu rozeběhne. Ale pozor, nějaký dobytek tu natáhl dráty přes koryto, zřejmě jako ohrazení pro jiný dobytek. S trochou opatrnosti jdou dráty podplout.

Nežárka unáší barevné listí. Najednou zleva přitéká Nová řeka s dalším proudem listí.

Na podzimních řekách si tak můžete vzpomenout na hodiny výtvarné výchovy. Nebo si dát listovou poznávačku. U nás vedly duby, vrby, lípy, jasany a olše.

Nová řeka přidala Nežárce dalších 5 kubíků za sekundu na celkových 10. Překonáváme další volej s romantickým zrcadlením.

Následující jez Jemčina (km 23,9) není sjízdný, ale lze ho obtáhnout po pravém břehu. Háček jde zpět pro auto a tak dál loď singluju. Fotky jezu Jemčina a dalších překážek dolů po toku najdete třeba zde. Za slunečného počasí podplouvám silniční most za Jemčinou s odpočinkovým místem na pravém břehu.

Následuje oblouk zeleného potrubí přes řeku. Na břehu mě fascinují krásné mohutné duby.

Řeka se stáčí k severu. Splouvám peřejky (či stupně) u samoty „U Beránků“.

Kochám se barevnou přírodou v podzimním slunci.

Končím u stupně či jezu před samotou Štícha, odkud míří doprava náhon k samotě Nový dvůr (cca km 19,4). Balím loď po splutých deseti kilometrech a vleču ji k blízké silničce obcházející rybník „Stejný“. Tam mě zachraňuje automobilní háček.

Závěr

Romantická podzimní Nežárka stojí rozhodně za splutí. Kupodivu jsme za celý víkend nepotkali na vodě jedinou loď. Osvědčilo se nám nepospíchat a v klidu si vyčistit hlavu pohledem na krásy podzimu.

A tak, až zas nastane vánoční nákupní šílenství, pamatujte, že dárek nad dárky … je … no přece … voda z Nežárky.

Ahoj Eki