A kde to, prosim tě je, ta Výrovka?
No, taky se jí říká Kouřimka, levostranný přítok Labe.
To jsi mi teda moc nepomohl…
A Vavřinecký potok ti něco říká?
A jóó, tam jsem několikrát byl, to je vypouštění rybníka, u Kolína, megaakce pro nejmíň tisíc plně vybavených vodáků, peřeje, zácpy v úzkém korytě, Toušická kaskáda a tak.
Reklama
Toušická kaskáda na Vavřineckém potoce v říjnu 2021 (km 34,2)
Ale to organizované vypouštění tuším letos nebylo, tak kde jsi to vlastně byl?
No přece na té samé říčce, klidné a úplně prázdné, jen o něco níž…
Výrovka z Radimi
Na podzim se barví listí a krátí dny. Proto vyrážím poslední říjnový weekend s pálavou vlakem jen „za humna“ - do Peček a odtud ještě jednu zastávku minivláčkem do Radimi.
Barokní most a jízek přes dolní Výrovku v Radimi (km 15,8)
Kousek od železniční zastávky teče potok Výrovka. Nad kamenným barokním mostem u hřiště naproti místnímu zámku nafukuju loď. Voda je tmavá, kalná asi od nějakého vypouštění rybníka. A není jí zrovna moc, vodočet v Plaňanech uvádí necelý kubík za sekundu. Zdrncávám v singlu místní jízek a doufám, že dál to bude lepší.
Nová lávka přes Výrovku v Radimi (km 15,3)
Koryto je úzké, a tak není divu, že se občas musím prosmýknout skrz nějakou tu vrbičku. Podplouvám další, tentokrát betonový silniční most a novou lávku.
Ořešák pod Radimí s možností utrhnout si vlašský ořech z vody
Odměnou za námahu jsou mi vlašské ořechy. Vyskytují se popadané na březích, trhám je ze stromů, plavou i kolem lodi a v houfech se s listím zachytávají na překážkách v proudu. Takhle nějak asi vypadá oříškové království.
Silniční most v Dobřichově (km 13,8)
Po chvíli doplouvám do Dobřichova, ten mě vítá kouskem upraveného volejnatého úseku se silničním mostem.
Betonový stupeň - jízek v Dobřichově (km 13,7)
Kousek za mostem si prohlížím betonový stupeň. Nakonec ho splouvám. Jen jsem si měl víc dofouknout podlážku, protože jsem za splutí odměněn bolestivým úderem do klečících kolen.
Nízká lávka pod Dobřichovem
V dolní části Dobřichova potkávám i nízkou neprůjezdnou samodomo zbastlenou lávku. Její přetažení není těžké. Je to první z celkem dvou překážek, kvůli kterým bylo třeba na celé trase vystoupit z lodi.
Železniční most a lávka v Pečkách (km 12,5)
Vesnice Dobřichov navazuje na zástavbu města Pečky, které Výrovka obchvacuje z východu. Podplouvám most hlavního železničního koridoru, ke kterému se druží i nová dřevěná lávka pro pěší.
Dolní Výrovka z Peček
Od Peček je koryto srovnané a už méně zarostlé, i když občas se nějaká vlezlá pralesní vrbička taky najde.
Podzimně zbarvené vrbičky pod Pečkami
Plaším modrého ledňáčka třpytícího se na slunci. Podplouvám nějaké mosty, pod kterými Výrovka většinou o trochu více proudí.
Silniční most spojující Pečky a Vrbovou Lhotu (km 10,3)
Koryto říčky lemují vedle vrbiček stále i ořešáky, třešně, jabloně a hrušně. U jedné jabloně přistávám a dávám si zdravou svačinku.
Jabloň na břehu Výrovky pod Pečkami
Následuje delší volej, na kterém podplouváte vedle různých lávek i dálnici Praha – Hradec Králové.
Podplutí dálničního mostu (km 8)
Prakticky vzápětí po podplutí dálnice se dostávám k druhému neprojetelnému místu na trase. Je jím vysoký jez na km 7,7. Odbočuje od něj vlevo jakýsi zavlažovací kanál, který ale mnoho vody z koryta nebere. Jez obtahuju po trávníku vlevo.
Jez na km 7,7 leží podle rybářů na toku Kouřimka
Břehy zarůstají kopřivami. Občas vylekám nějakého pestrého bažanta, který s velkým rachotem vystartuje a vzápětí padne o kousek dál.
Silniční most (km 7,1) a cyklolávka spojující Kostelní a Pískovou Lhotu
Podplouvám silniční most a lávku, spojující Kostelní a Pískovou Lhotu. Pod mosty se tvoří příjemná peřejka. Fousaté nutrie přede mnou skáčou do vody. Po chvíli doplouvám k pěší lávce.
Pěší lávka u minerálky
Tady se vyplatí na chvíli přistát a vyškrábat se vzhůru. Na levém břehu vyvěrá z artéského vrtu volně přístupná minerálka obdobně jako v blízkých Jiříkových Poděbradech nebo v Hrabalově Kersku. U ní stojí i altánek, kde se můžete případně schovat před deštěm.
Artéský vrt s přetokem minerální vody je volně přístupný
Osvěžuju se chutnou minerální vodou. Slunce se sklání k západu. Mířím po vodě dál k cíli své dnešní trasy - železniční zastávce Hořátev.
Železniční most Hořátev (km 4,2)
Prvně zvažuju ukončit pádlování u železničního mostu u Hořátve. Pak ale zjišťuju, že mi právě ujíždí vlak a další jede až za hodinu. Proto splouvám ještě o pár set metrů níž k silničnímu mostu u vesnice Zvěřínek.
Silniční most u Zvěřínku (km 3,4)
Od Radimi mám v rukou přes 12 kilometrů plavby. Balím. Odtud je to na cílovou železniční zastávku po silnici jen pár set metrů.
Závěr
Splutí dolní Výrovky si při dostatku času a sil můžete samozřejmě protáhnout k blízkému ústí Šembery, nebo až za ústí do Labe a dále. Jen je potřeba vymyslet pendl.
Soutok Šembery (vpravo) a Výrovky (km 3)
Dolní Výrovka představuje takovou drobnůstku, ptákovinu, jednodenní splutí v blízkosti Prahy. Na podzim bývá průtok Výrovky vylepšen vypouštěním četných rybníků, z nichž největší je samozřejmě Vavřinec, takže tu plavbu můžete podniknout, když jinde voda neteče. A když se vás někdo zeptá: „Proč jsi to splul?“, můžete blábolit něco o barvách podzimu a klidu. Anebo si třeba vypůjčit odpověď slavného horolezce, když se ho ptali, proč plánuje vylézt na Everest: "Protože tady je."
Ahoj Eki