Ahoj vodáci,
Reklama
chtěl bych napsat pár postřehů z letošního podzimního splutí Moravice. I když hlavním dnem, kdy přehrada Kružberk vypouštěla, byla sobota 15. září, dalo se sjíždět i v neděli (i když za poněkud horšího a hlavně deštivého počasí) a údajně už i v pátek. Začali jsme (jakožto nováčci na Moravici) v sobotu asi tak v půl jedenácté v Podhradí (kilometr 27) s nevelkým cílem dojet do Hradce nad Moravicí (zhruba 20 km). Řeka teče v této části méně obydlenou oblastí bez možnosti občerstvení. Poslední možností je samotné Podhradí, kde je hned u mostu u silnice na Vítkov obchod s potravinami a vedle hostinec nižší cenové skupiny. Lepší restaurace a občerstvení je pak na pravém břehu řeky za mostem. Pro orientaci jsme použili vodácký atlas Shocart a mapu z edice Klubu Českých Turistů číslo 59 - Opavsko. Nafukujeme Pálavy (minivýprava - dvě posádky + jeden pouze vezoucí se junior) a po bahnitém a kluzkém svahu sestupujeme pod most, kde je dobré místo k zahájení plavby. Kolem nás již pohybují posádky na Coloradech a Pálavách a také skupinky na kajacích (obecně se ale dá říci, že přelidněno nebylo a člověk se občas mohl cítit jako při "prvosjezdu").
Řeka teče svižně na začátku hlubokým údolím. První překvapení nastává u jezu na kilometru 25,8. Jsme tam hrozně rychle a nějaké vzdutí se skoro nedá zaregistrovat, ale bezpečně zastavujeme a poprvé a naposledy přenášíme (druhá dvojice si ještě s Pálavou tolik nerozumí, ale rychle se to zlepšuje). Strmé svahy kolem řeky se střídají s pastvinami, které oplývají domácím zvířectvem. Mimochodem - podél řeky je také vyznačena cyklotrasa, která zvláště v horkém létě nabízí příjemný lesní chládek.
Stromy ve vodě v této části nejsou, občas je třeba zvolit, zda jet vpravo nebo vlevo při objíždění malých ostrůvků. Malé jízky Pálava přeskočí, asi dva větší jsou slyšet a vidět na dostatečnou vzdálenost pro zastavení a následnou obhlídku. Pak už přichází papírenský splav na km 18,7. Přistát je vhodné na pravém břehu na kraji jakési obludné obory. Zdá se, že kdyby to šlo, tak majitel natlačí plot až do středu řeky Moravice. Proto zde hned bez váhání podepisujeme petici místních aktivistů za posunutí plotu do rozumné vzdálenosti. Jez i přes svoji výšku je bez problémů sjízdný kolmo ke koruně. Jak již bylo napsáno v předchozích článcích, začíná zde technická památka papírenský splav.
Při další cestě z něho na několika místech padá voda a vytváří vodopády jak někde na Plitvických jezerech. Po několika dalších kilometrech (asi zhruba na kilometru 15) přichází naše kritické místo. Na poměrně nepřehledném úseku se objevuje dřevěná lávka s možností projetí vpravo nebo vlevo. Volíme levou stranu a připravujeme se k projetí. Zadní částí Pálavy však bohužel narážíme do pilíře, a protože je příliš tenký, loď se kolem něj obtáčí. Do přední části se dostává voda a háček nedobrovolně opouští loď. S pomocí jednoho z kolemjdoucích se mi po chvíli podaří loď trochu nadzvednout, uvolnit od pilíře a odtáhnout na břeh. Háček asi po 200 metrech plavby kotví u břehu a po nezbytném zahřátí jsme připraveni opět vyplout. K lávce se ale blíží velký vojenský raft s asi 12 táborníky, někteří z nich posíleni ohnivou vodou. Řada jich padá do vody a je unášena proudem. Za chvíli plavou i pádla na jejichž záchraně se podílejí kolem projíždějící vodáci. Nakonec vše dobře dopadlo, ale protože lávka už není v nejlepším stavu, může v budoucnu ještě přichystat nepěkná překvapení.
Při další cestě se dostáváme k Žimrovickým papírnám. Zde nás poutač upozorňuje na závodní trať, probíhající soutěž a nutnost loď přenést. Takže přistát u pravého břehu a potom asi 300 metrů přes louku, kde jsou ubytováni závodníci a prodejci vodáckého vybavení. Po bahnité cestě za lávkou se dá dojít k ideálnímu místu pro opětovné nasednutí. Teď už zbývá jenom jez na okraji Hradce (km 9,7) sjízdný opět kolmo na korunu. Pro jistotu se však navzájem hlídáme. Dál už by se dalo říci, že se nic vážného neděje, protože nás čeká pouze několik hrázek.
Už se blíží silniční most v Hradci nad Moravicí. A tam je právě ono zákeřné místo, které by zasloužilo minimálně " !! ". Asi dvacet metrů od zmiňovaného mostu je malý stupeň. Bohužel ale se silným válcem. Obhlížíme ho, a pak po kraji projíždíme. Kajakáři mají docela starosti - musí se hodně rozjet. To se však nedaří malému chlapci a válec si s ním začíná hrát. Asi dvakrát se obrátí, pak ho naštěstí za ním jedoucí kajakář (asi táta) z válce vyráží. Zcela bez dohledu je však následující skupinka mladíků na kajacích Safari. Ten nejmladší z nich jede pro mě zcela nepochopitelně až poslední. Také on zůstává ve válci, tentokrát bez pomoci, protože jeho kolegové jsou již za mostem. Běžíme k němu, připraveni mu nějak pomoci (snad házečkou). V poslední chvíli naštěstí z lodě vypadává a válec ho háže ven. Loď samotná se tam točí ještě asi 10 minut, než ji vyráží kolem jedoucí raft.
Cesta končí a se všemi (i nedobrovolnými) zastávkami trvala asi 6 hodin. Tak příští rok zase...
Závěrem souhlasím s tvrzením, že Moravice je krásná řeka, ale že skýtá jistá úskalí - proto bych se odvážil nesouhlasit s tvrzením průvodce Shocart, že její část od Podhradí je vhodná pro začátečníky - když tak s dozorem.
Martin Tomaides