Je to neuvěřitelné, ale konec ledna a začátek února sebou přináší neobvykle teplé dny. Měsíce, které bývají nejchladnějšími v roce najednou ustupují předčasnému jaru. Přes den je kolem 10 °C a vysoká pokrývka sněhu mizí téměř před očima. Marně vzpomínám, kdy jindy jsem zahajoval sezónu tak brzo. Škoda jen, že před týdnem jsem nemohl vyrazit, to bych byl na vodě již v lednu. Vzhledem k množství sněhu jsou téměř ideální podmínky pro oprášení lodí a vyražení na nějakou pořádnou vodu. Vždyť teče kdejaký potok obvykle celoročně nesjízdný.
Reklama
A právě v tuto dobu dostávám nabídku jet s hradečáky a kachnami (nebo s kačery - já už nevím :-)) na polské potoky v oblasti klodského výběžku. Je to oblast hned za hranicemi a poměrně blízko od mého domova. Jelikož jsem se na ně již vloni jednou chystal a bohužel nebyla v tu dobu voda, rád přijímám a připojuji se.
Je první únorová sobota, slunce pálí, teplo jak na jaře a my v plném autě míříme k polským hranicím. Na přechodu v Lichkově jen nevěřícně zírají na lodě a pak i do našich pasů. Pravda, moje fotografie a fotografie Martina spíše připomínají žáky základní třídy těsně po pubertě a v kombinaci s mým plnovousem nepůsobíme moc přesvědčivě. Navíc na otázku celníka kam jedeme, z auta zazní: "No přeci do Polska, ne?", začínám pochybovat o zdařilém překročení hranice.
Hurá, celníci nás pouštějí. Volíme trasu a výběr potoků: pojedeme přes Bystrzycu, tam se podíváme na stav vody, pak na Bystrzycu Duszniku a tam již začneme sjíždět. Po sjetí se budeme vracet a cestou si sjedeme Bialu Ladeckou a zakončíme to Bystrzycou. Hned v úvodu přijíždíme k Nyse Klodské a její horní části, ale ta vodou moc neoplývá. Začínám se pomalu strachovat o zdar naší výpravy. Pak chvilku bloudíme po cestách připomínající spíše polňačky, ale už jsme u Bystrzyce. Vodu má suprovou, tj. tak akorát. To jsem rád, že alespoň něco si sjedeme. Opouštíme potok, ke kterému se chceme vrátit jako poslednímu, a míříme do Szczytna na Bystrzycu Duszniku. Přijíždíme spodem od Polanica-Zdrój, takže máme možnost si celý úsek velmi dobře prohlédnout. Vodu má také velmi dobrou. Zde je velká výhoda, že řeka teče skoro pořád u silnice v pěkném lesnatém údolí, takže se dá zastavit nebo nastoupit téměř všude. Nejprve si prohlížíme kaskádu v závěrečném úseku, na kterou se pamatuji z minulého roku. Vypadá velmi pěkně a je asi nejtěžším místem na celém úseku - WW III. Pak to jen prohlížíme z auta a konečně zastavujeme v Szczytna u mostu s vodočtem.
Poláci v loňském roce celkem dost výrazně investovali do měřících automatických limnigrafů právě v oblasti klodského výběžku, takže teď mají skoro každý potok ve sledování. Pokouším se zajistit tyto stavy i pro nás server, ale zatím to vše teprve dolaďují, takže to opět nebude tak rychle. Navíc udělali i dost úprav na korytě řeky. Např. právě v Szczytne je koryto zregulované v poměrně vysoké navigaci a v ní se vyskytují asi metrové stupně s válci. Za VV to může být i dost nebezpečné.
Konečně na vodě. Poměrně rychlý proud v regulovaném korytě nás unáší vstříc lesnatému údolí. Než se tam však dostaneme, čeká na nás hned po startu asi metrový stupeň s pěkným vývarem, který bez problémů sjíždíme. Jenže za ním je hned další a my již nemáme potřebnou rychlost, kterou nám vzal minulý stupeň. Naštěstí vody není tolik, aby válec i pod druhým stupněm mohl být nebezpečným, a tak zdoláváme i tuto překážku.
Pak je jízda celkem pěkná a obtížnost se pohybuje okolo WW I-II. Přichází železniční a ihned silniční most, což je předzvěst blížící se kaskády. Začíná žlabem a úzkými průskoky mezi velkými kameny a pak skok, za kterým je kámen a voda se o něj tříští. I tuto pasáž zvládáme. Když už si myslíme, že to nejhorší máme za sebou, přichází úsek, kde voda jde v prudké zatáčce mezi břehem a stromem. Jedeme těsně za sebou a pokud by se tam první zasekl, ostatní bychom ho smetli a namotali se tam také. Naštěstí není zatáčka zatarasená. Sjíždíme k mostu před Polanica-Zdrój, kde pak následuje velký nesjízdný jez a hned za ním vysoké regulované koryto s množstvím stupňů. To je pro nás konečná na této svižné a pěkné řece. Ujeli jsme asi 5km za necelou hodinu. Za větší vody by to muselo být v úseku kaskády dost zajímavé díky velkým kamenům v kaskádě - asi tak WW IV.
Nasedáme v mokrém a přejíždíme na Bialu Ladeckou. Teče z Rychlebských hor přes Ladek-Zdrój do Nysy Klodské. Jedeme opět podél řeky nahoru k Ladek-Zdrój, kde chceme začínat. Tentokrát to není nijak obtížná řeka, i když se vyskytují nějaké těžší peřeje, jak zjistíme později. V dolní části protéká spíše obydlenou krajinou a loukami v korytě vysypaném z lomového kamene. Blížíme se k nástupnímu místu a dáváme na vodu. Pěkný proud nás unáší v krajině luk dolů s obtížností tak WW I. Občas se však vyskytne obtížnější peřej či místo, kde proud valí na skálu, ale nepřesáhne to WW II. Pak přichází poměrně dlouhá vesnice Radochów a s ní stupně a občas i nějaký nesjízdný jez. Proud je však stále svižný, a tak úsek 6 km jedeme asi hodinu.
Přesunujeme se k poslednímu potoku dnešního dne, který chceme sjet. Je jím Bystrzyca. Je to nejobtížnější potok, jsme navíc unavení a trochu prochladlí. Den už se také nachýlil k pozdnímu odpoledni a teplo v únoru přeci jenom není takové. Pojedeme úsek z Mlotů do Bystrzyce Klodské. Silnici jde občas podél potoku, tak pokud by to nešlo, vystoupíme dříve.
Nasedáme u silničního mostu v Mlotech a v poměrně úzkém potoku s vodou celkem na hranici sjízdnosti to valíme dolů. Je to opravdu těžší potok s obtížností okolo WW III a hlavně s množstvím stupňů a občas i nízkých lávek. Jsou zde také jezy, které jinak zvlášť vodu nenadržují. Kromě prvního jezu všechny ostatní jsme jeli, i když pod posledním bylo docela solidní vývařiště. Vše se ale dalo bez obtíží zajistit ze břehu. Největším problémem jsou však stupně v regulovaném řečišti. Nejprve v horní části v Nowe Bystrzycy, kde za sebou je několik těchto kolmých stupňů, a pak v dolní části. Ta začíná asi 100m před silničním mostem v Bystrzycy, kde vysoké regulační zdi znemožňují zastavit a přenést. V ní jsou 3 stupně vysoké asi 1 metr. Za velké vody bych to nechtěl jet. Skáčeme vše bez problémů a sjíždíme po Nyse Klodské asi 500m k silničnímu mostu.
Balíme a hajdy domů. Obvyklá procedura s pasy na hranici, ale pouštějí nás do naší rodné domoviny. Tento den opravdu stál za to - krásné a poměrně teplé počasí na únorový den a rozmanitost sjížděných potoků byla příjemnou rozjížďkou v nové sezóně. Vzhledem k tomu, že potoky jsou od sebe vzdáleny okolo 30km, dá se v tomto koutě polského výběžku celkem dobře vodácky vyžít. Jen chytnout tu správnou vodu. Všechny sjeté potoky také naleznete s popisem a kilometráží na webu u polských řek.
Petr