Na vodu jezdím zhruba od dvanácti let. Převážně české letní klasiky, časem jsme začali navštěvovat i lehčí „VTJZ-ky“. Všechno na laminátu, v kraťasech a vlněnym svetru. Vrcholem snažení pro nás tehdy byl Vavřinec na vydře v deblu. Lákala nás i těžší voda, ale jakožto odchovancům klasických otevřenek se nám do kajaku nechtělo. Vznikly i myšlenky na zašprajdování lodí či přechod k plastu, ale než to stihlo vykrystalizovat, rozpadla se nám vodácká parta a já po krátkém truchlení začal svoji potřebu adrenalinu vybíjet na skalách…

Stará láska nerezaví

Po pár letech potkám kamaráda, kterak brousí volejnatý Labe před Mělníkem na starý laminátový slalomce. Říkám mu, že dobrý, ale že to je núďo a že pojedem za čtrnáct dní na Vavřinec. Jsa bez lodi, půjčuji si od Dušana playboat s dvoulistým pádlem a neohroženě házím pod hrází na vodu. Ani ne po deseti metrech očichávám dno potoku velmi zblízka a divím se, že se z tý plastový rakvičky vystupuje tak dlouho. Do Toušic plavu ještě asi čtyřikrát a je mi jasný, že tudy cesta nepovede…

Krátce po té objevuji Žralokův web a žasnu nad tuningem jeho lodí a Kmochyho výkony na Kursku. To je vono! Kupuji z Bisportu opravovaný Noah Turismo, přes zimu ho nemilosrdně říznu a pro první sezonu zašprajduju. Rázem se mi otevírají úplně nové vodácké terény. Riegrovka, Kamenice z Návarova, Hamerák i mohutná dvojitá rozplavba na Jizeře za bezmála padesáti kubánců.

Loď postupně vylepšuji a koncipuji jako variabilní singlodebl s posuvným klečením. S Helenou sbíráme zkušenosti na různých dvojkotrojkách, které zúročujeme letos v Rakousku na Drávě a Iselu.

Do další sezony nastupuji po bazénové přípravě s dvěma hesly: „Špricdeka je buržoazní přežitek“ a „Pádler z lodi nekrysí, nýbrž zvedá“. To první se podařilo splnit stoprocentně, to druhé méně, ale přec… Vyzbrojen novým čerpadlem si beru skalpy z Návarovské soutěsky, Labíčka, ale i Enže, Lammeru či Salzachu. Stále častěji si ale začínám uvědomovat, že Kursk je slepá ulička a pohrávám si s myšlenkou na novou loďku. Ke své lodi mám však po všech těch odjetých divokovodních kilometrech silný vztah a rád bych se s ní rozloučil ve velkém stylu.

Blíží se Lipno, drzá myšlenka je zaseta a rostlinka začíná klíčit. Před víkendem si ale zraním nohu a rázem je všechno jinak… Noha se však v sobotu zázračně lepší, já balím hydro, nabírám v Tróji Pavlika a vohybáme to dolů na jih…

Hrátky s čerty

Vršek pod přehradou znám už z loňska a je to parádní jízda na rozpádlování. Z papírny vyjíždím plně zalitý, ale díky novým větším vakům a čerpadlu je loďka stále ovladatelná a voda se rychle vrací tam, odkud přišla. Na druhou jízdu se přidává Bratrstvo Kočičí Pracky a útočný tým pro průjezd pod Čertovou stěnou je kompletní.

Okno mám na přesruku, děj se tedy vůle ďáblova… A děje se. Podceňuji zpěněný bordel pod propustí a za ošizený náklon jsem nemilosrdně poslán pod hladinu. Marně zkouším zvedat, při druhém pokusu mi proud rve ruce i s pádlem kamsi k zádi a kopu se ven. Díky skvělé záchraně jsem ale rychle odloven a zanedlouho usedám zpět do kokpitu. Následující úžasnou dvojpeřej dávám bez problémů a škvíru nekompromisně přenáším.

Nad Schody chvíli váhám, ale Koudy se nabízí, že mi to najede a je rozhodnuto. Při sledování „trenérovi“ lajny podceňuji neškodný váleček a jsem tam hned v nájezdu. Sakra! Tady plavat fakt nechci! Dám aspoň pokus… Po chvíli jsem opět nad hladinou a k mému překvapení stále v lodi. Než se stačím vzpamatovat, mizí „rozdělovák“ nenávratně za mnou, samozřejmě po té horší straně. Snažím se ještě dostrkat do pravé části peřeje, ale síla vody je neúprosná a tlačí mě bokem na velký balvan. Mohutným kontrem stáčím Kursk kolem něj a nejvyšší terasu dávám zádí napřed. Pod ní je definitivně dobojováno a zbytek Schodů bobuju po zadku. Jsem však opět bravurně odloven (díky kluci) a pošramocené sebevědomí je vyváženo mým prvním bojovým eskymákem. Dojezd k myslivně už je za odměnu, i když ne zadarmo a mě se zmocňuje euforie...

Splnil se mi velký vodácký sen. Díky čerte, že jsi mě nechal projet… A hlavně díky Vám všem, kdo jste mi kdy pomáhali odlovit či přenést tu žlutou bestii. Díky Žraloku a Kmocháčku, že jste mi ukázali cestu. Díky Heleno, že´s to se mnou vydržela i přes to moře času, kdy jsem byl na vodě a ne s Tebou. Díky Pavliku, Jakube a Vojto, díky Bratrstvo Kočičí Pracky za ten nádhernej výlet do čertovskýho ráje…

Honza Kašek