V době sucha se hodí mít v zásobě tekoucí úseky řek, kam se můžete vypravit prakticky kdykoli. Patří mezi ně bezpochyby dolní Labe z Ústí i Vltava z Vyššího Brodu.

Dalším takovým proudným úsekem je i dolní Vltava od posledního jezu k Mělníku. Tam ale probíhaly v posledních letech mohutné terénní práce. Šlo o to, že v rámci ekologických úprav byla odstraňována stará kamenná navigace a vytvářeny pláže a ostrůvky. To se ovšem neobešlo bez hlučící těžké techniky a pro vodáky poněkud nebezpečného pontonového mostu, po kterém ta technika migrovala z břehu na břeh. Zazněly i návody, jak se při natažení silným proudem k této překážce vyklonit z lodi směrem k mostu a tlapičkami rychle ručkovat ke břehu.

Pontonový most i hrabání břehů je naštěstí aktuálně minulostí a my si můžeme užít dolní Vltavu bez komplikací.

Vltava z Mlčechvost

Na začátku září, v pátek po práci beru packraft do loďáku a vláček mě vyhodí za Kralupy na zastávce Mlčechvosty. Přejdu silnici a po úvozové cestě dojdu do malé chatové osady s pramenem na břehu Vltavy. Tady lze v klidu nafouknout loď.

Vltavský volej tu nadržuje vysoký nesjízdný jez Vraňany na říčním kilometru 11,4. Vyrážím proti mírnému protivětru.

Najíždím doleva do Vraňansko-hořínského plavebního kanálu a po úzké šíji přenesu loď doprava do koryta Vltavy pod jez.

Proudný úsek dolní Vltavy

Vlnky pod jezem mě uchvátí a už pluju vstříc dalšímu dobrodružství. Vpravo míjím vodoměrnou stanici Vraňany, aktuální stavy a průtoky najdete na chmi.cz. V době mé plavby tu protékalo slušných 95 m3/s. Pokud by na raft.cz bylo vhodné upozornit na splavnost popisovaného úseku, je možné využít tento vodočet, splavné minimum bude podle mého odhadu někde okolo 20 m³/s.

Protivítr pročesávající mé šediny a široká tekoucí prázdná řeka tu dávají ulehčující pocit volnosti. Z okolních stromů mě pozorují místní kormoráni. 

Následuje revitalizovaný úsek se štěrkopískovými plážemi a ostrůvky. Část pláže okupuje aktuálně hejno jakýchsi hus.

Ale co to? Na pláži o kus dál leží nějaké obří hnědé zvíře. V první chvíli mi připomene zážitek z Nizozemí, kde se na písčitých ostrůvcích vyhřívají tuleni. Přistávám. Jedná se o přecpaného chcíplého bobra. Obdivuju typické velké hlodáky (pravý ani levý zub není vyčištěný, asi neposlouchal Skoumala), placatý ocas a hustou kožešinu, nad kterými by zajásal každý traper.

Při další plavbě mě zaujme nová elegantní lávka v Lužci, která nově nahradila bývalý přívoz. Z lávky mě zdraví cyklisté.

Míjím ostrovní ves Lužec na levém břehu s kostelíkem sv. Jiljí.

Vltava do Mělníka

A pak se pohoupám na poslední, tady nejníže ležící, vltavské peřejce.

Po další cestě pozoruju několik volavek popelavých. Cestu mi kříží potrubí s pěší lávkou.

Vplouvám do lesního úseku. Na chvíli přistanu a cachtám se ve vodě.

Voda je dosti průzračná, na dně můžete vidět spoustu malých škeblí.

Pak už připlouvám pod historické město Mělník s vinicemi na stráních. Odraz vysoké vyhlídkové věže kostela sv. Petra a Pavla se na klidné hladině zajímavě vlní.

Doplouvám na soutok dvou našich největších řek. Tady také potkávám dnešní první lodě, nejsou to kánoe, ale motorové rybářské čluny.

Odtud samozřejmě můžete plout dále po volejnatém Labi, nebo zkusit vypádlovat zpět na místo startu po blízkém Vraňansko-hořínském plavebním kanále.

Závěr

Mně, vzhledem k mé vrozené lenosti, ale už splutí těch 12 km dneska stačilo. Za západu slunce balím loď a vynáším ji po pěšině mírně proti proudu Labe, a pak vzhůru do obydlených končin. Z blízké, poměrně frekventované autobusové zastávky „U Hřiště“ mě za pár minut odváží příměstský busík směr Praha.

Opuštěný proudný úsek dolní Vltavy, kde můžete pozorovat nejrůznější vodní ptáky a další přírodniny, rozhodně stojí za návštěvu.

Ahoj Eki