Vodáckou sezónu jsme zahájili 3. 3. 2012 na naší druhé nejdelší a také jediné řece nemající ženský rod – Labi. Pár dní před naší výpravou vodočty alarmovaly první povodňový stupeň (130 – 160 cm), ale s přicházejícím víkendem voda opadla na 103 cm. Sluníčko ukázalo svojí sílu, ledové kry odpluly a již nic nestálo v cestě vyplout.

Naši vodáckou cestu jsme uskutečnili na nafukovací kanoi „Baraka“ a posádka čítala dvě dospělé osoby a dva psy. Start se odehrál pod pískovcovou přehradou dostavěnou s přihlédnutím na 1. světovou válku roku 1920 – Les Království.

Průjezd Dvorem Králové je komplikovaný

Jedeme! To, že opravdu začíná pomalu, ale jistě vodácká a tábornická sezóna dokresluje po prvních pár ujetých metrech indiánské tee-pee nedaleko městské části Dvora Králové tzv. Verdek, ve kterém je první nebezpečný jez (dobře se přenáší vpravo). My jsme jeli za velkého vodního stavu a netroufnu si odhadnout, jak jezy v tomto úseku vypadají za menšího průtoku. Každopádně z dočtených informací před plavbou jsme věděli, že mnoho jezů je nejen za těchto podmínek nebezpečných. Takže stále platí vodácké pravidlo: „Kde vyvstávají sebemenší pochybnosti, nikdy neriskuji!“. Věřte, že s Barakou o váze okolo 23kg, loďáku s věcmi jsme si docela přenášením zaposilovali.

Nyní se blížíme do Dvora Králové a před námi jez (opět se přenáší vpravo celkem bez problémů). Projížďka centrem Dvora Králové se konat ovšem nebude. Jak jsme sami věděli a také přívětiví zahrádkáři nám tuto informaci hned hlásili, regulační zdi doplněné třemi stupni, v nichž jsou schované vzpěry, ohrožují bezpečnost a plynulost plavby. Před prvním regulačním stupněm se dá vystoupit buď na pravé straně pomocí schůdků, ale pro nás byly docela úzké, takže jsme vystoupili o 20 m dříve po levé straně před začátkem regulační zdi. Baraku jsme přenesli asi 350m přes silniční most na nábřeží Jiřího Wolkera a poté jsme ji koníčkovali cca 1 km až k mostu, u kterého je kruhový objezd. Pohyb u koryta řeky pro splavování lodě je náročnější, ale s nafukovací kánoí by byl přenos 1km velmi náročný. Po zdolání tohoto úseku jsme loď už jen přenesli přes třetí regulační stupeň, následný most a v klidu nasedli na pravém břehu řeky. V pořadí druhý regulační stupeň za stavu velké vody nebyl vidět. Náročnost tohoto úseku nám vynahradila blízká občerstvovací infrastruktura.

Některé jezy se obtížně přenášejí

Vyrážíme dál směrem k Žirči. Řeka se pozvolna začíná klikatit. Za nedlouho připlouváme k dalšímu nesjízdnému jezu (přenášíme vlevo). Kocháme se okolní přírodou, která se začíná probouzet po zimě, v řece sledujeme vydru a nad sebou volavku. Přijíždíme do Stanovic , kde na nás číhá jez. Vystupujeme vlevo a chceme se jít podívat, jak jez vypadá. Po ujití pár metrů a obejití řady stromků zjišťujeme, že jsme již nohou na soukromém pozemku. Tudíž si jez nemůžeme pořádně prohlédnout, přejíždíme tedy na pravý břeh. Zde se nalézá malá louka a všude kolem ní zahrádkářská kolonie a také všude řádně oplocená. Nyní si připadáme jako v pasti. Nicméně po seznámení jednoho z našich psů s místním zahrádkářem přeskakujeme plot na cestu a přenášíme vpravo.

Plujete na dohled od Kuksu

Proplouváme peřejemi a dostáváme se na další velmi historicky zajímavou oblast. Na dvou protilehlých návrších řeky Labe stojí malá obec Kuks s hlavní dominantou – panství velmi známého barokního hraběte Františka Antonína Šporka. Zajímavostí tohoto hospitalu jsou alegorické sochy cností a neřestí od sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Další vodácká aktivita je na břehu levém, kde sídlí místní hospůdka a navíc pokud tudy budete proplouvat v době konání slavností, kterých je na Kuksu povíce, můžete spatřit či ochutnat víno proudící přímo kaskádovým schodištěm. Nicméně 3. března žádná slavnost není, tudíž pokračujeme dále po proudu Labe.

Od Kuksu je již řeka klidnější a zpomalována jezy

Opět pár zatáček a přijíždíme do Heřmanic. Zhruba uprostřed této obce se nachází jez. Ovšem naše nekonečná pouť přenášení nekončí, zde je celý úsek před jezem oplocený, tudíž cesta přenosu daleká (cca 350 m). Jediná možná cesta je po levém břehu, přes který se dostanete na silnici, zde přejdete most a nasednete pod jezem na břehu pravém. Odpolední hodiny pomalu ukazují čas dokončení plavby, jsme asi 1 km od cíle. Před Jaroměří nás čeká rozbořený jez, který bohužel za naší velké vody je naprosto nesjízdný. Přenos není jednoduchý. Dobře se dá vystoupit na pravém břehu, ale zde je továrna, která znamená dalších 0,5 km pěkné posilovny. Čas nás tlačí a tudíž nezbývá nic jiného než vystoupit na velice šikmém levém břehu. Zde jsme Baraku koníčkovali, ale s přibývajícím stmíváním, šikmým a zarostlým terénem, byl tento proces celkem fyzicky náročný. Po nasednutí pod tímto jezem jsme všichni čtyři byli celkem unavení. Naštěstí už nám zbývalo posledních pár metrů naší plavby. Ano je to tak, jsme v Jaroměři na Vinicích. Vystupuje na pravém břehu těsně za mostem a před prvním jezem. Jsou zde betonové schůdky na most, ale nevyhnuli jsme se lehkému přelezení zábradlí. Zde jsou asi 250m od břehu Labe dvě velká parkoviště u zdejších supermarketů. Tudíž dobré místo pro nechání vozidla.

Po Labi od Jaroměře se může pokračovat i dále

Je možné pokračovat dále městem, ale počítejte s dalšími třemi jezy v podstatě blízko za sebou, které jsou konstrukčně špatně sjízdné za malé vody a za té velké, kterou jsme zde zažili my, mohou být nebezpečné. Plout se dá po Labi i dále za Jaroměř, ale řeka je tu hodně pomalá a setkáte se zde s vodními stavbami a jezy (Smiřice, Předměřice n/L, Hradec Králové).

I přes někdy zdlouhavé přenášení lodě hodnotíme tento úsek velice kladně. Pluje se zde pěknou přírodou se zajímavými historickými stavbami a malými romantickými vesničkami. V létě se dá tato plavba spojit s návštěvou vodního díla Les Království, po proudu dále Zoologické zahrady vyhlášené projížďkou po Safari a neméně pěknou prohlídkou Hospitalu Kuks, a tak se může stát i třeba víkendovou záležitostí. Celá trasa má zhruba 25km a obtížnost je ZW.

Lucie Pochobradská