Jak je možno vyčíst z průvodce, Ploučnice je poměrně vodácky nenáročnou řekou protékající opuštěnou a pěknou krajinou na svém horním a středním toku, který je také nejvíce navštěvován. Mezi atrakce kromě absolutního klidu a lomených zatáček patří i skalní tunel, kterým řeky protéká a který je sjízdný.

Tunel

Tunel zevnitr

1. neuvěřitelné meandry
2. velmi zarostlé koryto

add 1.: Jak píši i u průvodce - je to řeka, která teče do kopce. Kdyby človek chtěl a přenesl loď asi o 3 m přes boční val, tak by si průměrně ušetřil asi 50m pádlování po oleji. Řeka se totiž v nejbližší meadře najednou obrátí o 180 stupňů a teče zpět. Ještě teď vidím posed, ke kterému jsme jeli asi půl hodiny, pak jsme ho objížděli zleva, pak zezadu a dalších 30 minut jsme se mu vzdalovali, i když to bylo vzdušnou čarou asi 300m. Kdo tam nebyl, nepochopí.

add 2.: Neustále narážíte na nízké větve, padlé stromy a prodíráte se zeleným peklem, které si Vás snaží vytáhnout z lodě. Navíc se občas vyskytují nízké lávky, které je nutno přenášet.

Z této říčky mám také několik příhod. Jedna z nich nesouvisí s vodáctvím, ale s oblastí, kterou řeka protéká. Dříve byla totiž oblast Mimoně vojenským pásmem sovětským mužíků, kde byl vybudován velký tankodrom, střelnice atd. Jednou jím tak navečer procházíme a protože již byla tma, rozhodli jsme se, že na jedné pěkné mýtině přespíme. Ráno se pak probereme, otevřeme oči ve spacáku a co nevidíme vedle nás ležet. A on to granát! O kousek dál patróny ...

Daší příhoda je již z vody. Jedeme tak vodu a najednou je před námi poměrně větší rovinka. Na jejím konci vidíme dvě labutě s nevěřícným pohledem na vetřelce. Asi se nás rozhodly postrašit, protože si to namířily přímo k naší lodi. Když se začaly blížit, najednou roztáhly křídlama a chystaly se vzlétnout. Jedna to vzala zleva a jedna zprava od naší lodě a jen těsně nás míjely za mocného bušení křídel do vody. Ohlédneme se, a co nevidíme. Jedné se podařilo úspěšně odstartovat, ale druhá dojela až do zatáčky, tam to nestačila "zvednout" a narvala to do roští na břehu. Potupně po chvíli slezla ze břehu a vyjela opět na vodu. Šdololibě jsme se tam lámali ještě asi půl hodiny.

Další příhoda na Ploučnici se nám stala asi před 5 lety, když jsme tam byli na vandru. Jdeme tak podél vody a najednou cítíme hrozný zápach. Většina chtěla utéci, jen jeden šel do křoví, aby zjistil, co se tam stalo. Najednou přiběhl, oči navrchu hlavy a že prý je tam jelen jak prase s velkýma parohama. Chvíli jsme si z něho utahovali, co tam tedy vlastně je, to prase nebo jelen, ale pak jsme se tam šli podívat. A opravdu, byl to jelen jak prase s velkým parožím ve značném stupni rozkladu. Nějaký pytlák či myslivec (no, ono je to občas jedno a to samé) ho postřelil a pak již za ním dál nešel, aby ho dorazil. To by jeden nevěřil, co se dá na takovém potoce najít.

Abych zde neuváděl jen své zážitky, připojím i další, které poslali vodáci do konference raft-cz na egroups.

Ahoj lidi, tak jsem si poprve v zivote (asi i naposled) sjela horni usek Ploucnice (Noviny pod Ralskem - Brenna) a je to teda opravdove MASO. Myslim ze maceta je zbytecna, lip by se hodila motorova pila. A ty MEANDRY !! To je opravdova sila. Kdyz se clovek placati na jedne louce dve hodiny a mota se stale kolem jednoho stromu a rika si, tady uz jsem dneska byl.. nebo nebyl ?? Jen pro silne povahy !! Ale jinak reka prekvapive cista, ale stuuudeeeenaaa !!

Ahoj lidi,

tak jsme byli na Ploucnici a to vam reknu, ze je to docela sila. Diky vam vsem, co jste sem do konference psali, jsme aspon zhruba vedeli, do ceho jdeme. A se vsim, co jste napsali, musim souhlasit. Vody bylo tak akorat, bejt jeste o centimetrik vic, tak uz bychom s nasimi laminatkami pod vetsinou lavek neprojeli. Vyjeli jsme od prurvy u Novin pod Ralskem - je to fakt fajnova dira v piskovcovy skale a uz jenom kvuli ni se to vyplati sjizdet. Pak az do Mimone je to vcelku jednoduchy sirsi potok, ale za Mimoni zacina to prave. Koryto se na mnoha mistech hrozive zuzuje, az jsem mel pocit, ze se tam v zivote nemuzem vytocit. Jedna zatacka strida druhou, a zpravidla je za kazdou nejake prekvapeni, treba padly strom nebo huste kere. Vubec hustych keru, kde se sotva dalo projet bylo cestou opravdu dost. Potom se objevil komin - chvili napravo, pak zas nalevo a zase napravo, pred nami a i za nami. Bylo ponekud deprimujici, ze byl kousek od nas, a presto jsme se k nemu temer neblizili. Snad hodinu a pul se kolem nas neustale nekde objevoval.

Noc jsme pak stravili kousek od Hradcan, na prvnim dobrem miste, kde se dalo prespat. No a samozrejme jsme chteli zajit do saloonu se zoo, ci jak to nazvat, jenze onen clovek zaviral v sedm (nebo mozna jeste driv, nevim v kolik jsme tam dorazili) a byl ponekud nevrlej. Prvni z nas si jeste stacili dat lahvace, ale to byl konec. Naproti pres rybnik byla pak jeste otevrena restaurace v hotelu, ale byli jsme dost unaveni, tak ani nevim jake je to tam. No a od Hradcan se Ploucnice zase trochu meni, jeji koryto je sirsi, ubyva lavek, keru i padlych stromu. Jen meandry jsou jeste horsi. Chvili clovek pluje dopredu, ale hned vzapeti se otoci o 180 stupnu a jede nazpatek a za chvili zase dopredu, pak doleva, doprava, doleva a zas nazpatek. To fakt chce videt! Docela dost unaveni jsme skoncili u Brenne, abychom jeste nejak slusne dojeli domu. No a jeste musim napsat, ze na par mistech se od hlavniho koryta odpojovali mensi toky, ktere obcas svadeli k tomu, je take vyzkouset. Jedna nase posadka jeden zkusila a trpela. Prijeli poskrabani, popaleni od kopriv, lod celou odrenou a rikali, ze kazdou chvili museli kvuli necemu do vody a casto museli pretahovat kmeny nebo i lavky.