Metnitz je přítokem Gurku. Vzhledem k tomu, že Gurk má vody dost, respektive, že to teče všude kolem nás, tak se rozhodujeme pro sjetí tohoto přítoku, který asi ne každý jel. Vyjíždíme nahoru po proudu a sledujeme ze silnice co se dá. Jedná se o poměrně úzký, rychlý a rozvodněný tok, který je občas i zarostlý. Za vesničkou Zwatzhof silnice prudce stoupá a jde těsně podél potoka. Zastavujeme a jdeme se podívat, co se to pod námi vlastně děje. Je zde náročnější soutěska plná vody s občasným naplaveným dřevem. Obtížnost minimálně WW IV. I když by se asi dala projet, nebudeme riskovat a začínáme pod ní. I tak budeme mít asi více starostí, než jak se nám to zdálo z auta. Vody se poměrně hodně a máme vůbec problémy s nastoupením u mostu ve Zwatzhofu.

Je to solidní splachovadlo bez vracáků a vyššími břehy. Po pár stech metrech za zatáčkou se objevuje stupeň. Není čas k přemýšlení nebo k zastavení, tak to skáčeme. Pak se objevuje za ním hned druhý. I ten se dá docela dobře sjet. Tok je místy hodně zarostlý větvemi, zatím žádný padlý stromek. Potok nás neustále žene dolů a my jen čekáme, co se zase objeví za zatáčkou. Přichází něco jako rozvalený stupínek s kameny. Z lodě ho obhlížím a vidím, kde to odtéká. Pak podjíždíme nějaký mostek a za ním v prudkém spádu s vlnami vidíme padlý strom přes celou řeku. Není čas na přemýšlení kudy ho podjet, ale snažíme se co nejrychleji zastavit. Zastavujeme u břehu bez vracáků a držíme se za za větve. Poslední loď však nezastavuje a pokračuje na kládu. Matouš se stačil zorientovat a vidí, kde se dá kláda překonat. Najíždí na ni a přeskakuje. Jenže mu to vzalo zadek a loopuje. Navíc uvolňuje i menší kládu, která mu chvíli znemožňuje provést eskymáka. Ještě stačím zahlédnout, že je v pořádku a tak můžeme v klidu raději přenést.

Pak na nás čeká opět ještě jedna kláda na přenesení, která je špatně viditelná. Jednu chvíli ve mně docela hrklo, když v zatáčce ve vodě objevují ohradníky s nataženým ostnatým drátem. Naštěstí není drát přes celý potok, ale asi jen 2m od břehu. To pohodlně stačí, abychom ve zbytku místa projeli. Jsem vcelku rád, když okolo 19 hodiny dojíždíme do městečka St. Salvator k tenisovým kurtům, kde na nás čeká auto.

Metnitz se dá jezdit asi pouze na jaře nebo, jako v našem případě, po vytrvalých deštích. Sice nebyl vylit ze svého koryta, přesto nebylo nikde mnoho vracáků, ale jen poměrně rychlý proud. Šířka toku byla v rozmezí 4-7 m, obtížnost za našeho stavu WW II–III. V potoce se však vyskytují padlé stromy, před kterými se jen těžko zastavuje. Úsek 8 km jsme sjeli za hodinu. Více v průvodci.

Petr