Zeptáte-li se vodáků z Brna, jestli už jeli Říčku, odpoví zpravidla: „A kterou? Tu v Orlických horách?“ A na úsměvné vrtění hlavou se dovtípí: „Jo ty myslíš tu v Líšni, z Ochozu?“ Tento dialog zcela vystihuje status tohoto vodního toku: Všichni ho znají, protože podle něj vede tradiční vycházková trasa brněnského okolí. Málokoho by však napadlo, že by mohl být zajímavý speciálně pro vodáky. Přestože v Kilometráži českých a moravských řek popsán je.

K samotářské plavbě po Říčce mne dovedla melancholie nekončící zimy a momentální nechuť k opakování každoročních splutí Oslavy, Loučky a dalších řek v okolí, přestože měly po nedávných deštích vodu. Říčka mi ležela v hlavě již delší dobu: správná konstelace nálady, volna a vodního stavu nastala právě teď.

Tudy vede cesta (plavba nad lesem)

Kilometráž Říčky začíná u hájenky Hádek, kde klesá silnice z Ochozu do Hostěnic k řece tekoucí v širokém přírodním údolí. Nad Hádkem je Říčka za příznivého stavu sice sjízdná, ale totálně zarostlá stromy a keři. Na vodu jsem svou pálavu položil u sympatické hospůdky. Po dvou stech metrech jsem vplul na hladinu lesního rybníka. Hladina byla zamrzlá, u kraje však tekl po ledě proud vody. Chvilku jsem váhal (co kdybych pálavku prořízl o led a musel ji opustit), ale pak jsem se po zatopeném ledě bez problémů dostal až k hrázi.

Tudy nevede cesta (přepad hráze)

Ta pravá Říčka začíná hned pod hrází. Kilometráž uvádí obtížnost WW II-, a říčka hned na začátku ochutnávkou rychlého proudu s průskoky v zarostlém terénu jakoby chtěla říct: „Nemysli si, že ti dám něco zadarmo.“ Po tomto úvodu se však podoba řeky ustálí a rychle teče relativně úzkým, ale poměrně vodnatým tokem v zúženém zalesněném údolí.

Ochozská jeskyně, kde chodil i pračlověk

Vplouvám na území rezervace Moravský kras. Vítá mne vysokým smrkovým lesem a vápencovými skalami, ve kterých se skrývá několik známých jeskyní. Říčka zde má charakter podhorského lesního potoka, plavba je zajímavá a relativně přehledná.

Opět vplouvám do zarostlého úseku. Každou chvíli přetahuji padlé stromy. Přenášení je dík hustému mladému lesu kolem řeky velice obtížné. Po půlkilometru se však údolí Říčky dále zužuje a prohlubuje, řeka se vysvobozuje ze zátarasů, a odtéká příjemnými peřejemi.

V polovině plavby – Říčka dravá …

Zvykám si na charakter Říčky a sžívám se s ní. Kolikrát jsem zde z cesty jen koukal na řeku … Údolí se rozšiřuje u Horního mlýna, kde je skautská základna. Proplouvám kolem něj se skrčkou pod problematickou lávkou v rychlém proudu. Na levém břehu se údolí rozšiřuje dlouhou loukou a začíná marasmus neuvěřitelných meandrů v džungli stromů a křoví. Když se po půlkilometru vymotám z nejhoršího, připlouvám k Prostřednímu mlýnu, kde je příjemná výletnická hospůdka. Průjezd osadou je úzký se dvěma laškovnými lávkami v prudkém proudu. Předvádíte-li se rádi před diváky, máte šanci: je zde výběh pro koně.

Je libo elektrickou ránu?

Pod Prostředním mlýnem se říčka opět narovnává a peří. Vody nenápadně přibývá, udržuje si spád a zdivočelý charakter. Zubaté sluníčko se chýlí k západu a nutí mne uvažovat o konci plavby, byť jsem nedosáhl cíle – Muchovy boudy na začátku líšeňských jezer. Nemám pendla, a to, co jsem splul, budu muset absolvovat s pálavou na stárnoucích zádech zpět k autu pěšky. Vhodnou záminkou k ukončení je laškovné místečko u Bělkova mlýna: v prudkém proudu jsou přes řeku nataženy dráty dalšího výběhu pro koně, evidentně pod proudem. S vypětím všech sil přistávám pod vymletým hlinitým břehem, přehazuji pálavu přes hlavu nahoru, a horko těžko se blátivou stěnou deru za ní.

Závěrečné shrnutí

Splul jsem úsek Říčky od Hádku k Bělkovu mlýnu, něco přes 5 km. Plavba trvala přes dvě hodiny, víc než desetkrát jsem přenášel. Obtížnost bych dal tak WW I, odmyslíme-li věčné přetahování. Vodní stav byl dán intenzivním více než jednodenním deštěm, mezi vyplutím a návratem na start (3 – 4 hodiny) spadla hladina téměř o 10 cm. Vodočet jsem viděl u Horního mlýna, napůl odtržený ukazoval velice nepravděpodobných 80 cm (je-li podle kilometráže minimální stav pro splutí 50 cm, tipnul bych mé splutí tak za šedesáti). Splutí Říčky je tak závislé na odhadu a je krátkodobou záležitostí: nicméně lze je zřejmě podniknout po každém velkém dešti. V případě alespoň částečného vyčištění koryta (je možné v rezervaci?) by Říčka mohla být i poměrně atraktivní záležitostí.

Vladimír Hejtmánek