Poté, co k nám na počátku letošního dubna poněkud předčasně přišlo léto, začal odpovídajícím způsobem klesat počet sjízdných toků. O měsíc později už jich mnoho nezbývalo. V severovýchodních Čechách se tradičně jako jedna z posledních držela díky tajícímu sněhu v nejvyšších partiích Krkonoš Úpa. O té, přestože je to krajinářsky velmi lákavá řeka, však psát nechci. Když už se totiž člověk objeví v České Skalici a podívá se do mapy, tak zjistí, že jen kousek od něho se nachází ještě jedna možnost na pádlování. Ne, nemusíte se bát, že vás hodlám tahat na vedle se rozkládající nádrž. Jde mi spíše o to, co vytéká z ní. Jméno Rozkoš totiž patří i umělému toku, který odvádí vodu z nádrže do nedaleké Metuje.

I přes krátkost plavby se tu mohou objevit některé komplikace, na které je vhodné upozornit. Na první narazíme už na samotném startu. Až přímo pod hráz nádrže sice vede cesta, ale zároveň tu stojí také cedule upozorňující na zákaz vstupu. Při jejím eventuálním nerespektování doporučuji si při příjezdu všimnout žluté uzamykatelné závory, od které má klíče obsluha (Na nás se netvářila nikterak přívětivě.) prodejny ryb nacházející se také pod hrází. Mohlo by se tedy lehce stát, že tam vaše auta zůstanou o něco déle, než by bylo potřeba. Potencionálním komplikacím se dá vyhnout zaparkováním kousek nad ní na polní cestě a odsud sejít k vodě po louce. Pak už může plavba bez potíží začít. Rovinka přímo pod hrází končí nízkým sjízdným stupínkem a pak už svižný proud opouští civilizaci. Osobně mám Rozkoš v mysli po řadě letních zkušeností zafixovanou jako přehřáté a dosti nevábné líhniště sinic, řas a nejrůznějších bakterií. To ovšem takto na jaře ještě nehrozilo a pohled na relativně čistou vodu mne potěšil. Když si člověk odmyslí permanentně regulované břehy, tak i krajina kolem se dá hodnotit určitě pozitivně. Většinou tok obklopují louky a časem se objeví i les. Díky narovnanému korytu je i dost času na její sledování. Ze stereotypu rychlé, ale hladké vody vytrhne pouze krátká peřejka pod silničním mostem u Městce, aby se za ní vše vrátilo do původní podoby. Další zpestření plavby přinese až samotný závěr splutí u Veselic.

U zdejšího prvního mostu se zhoupneme přes vakový jízek a před námi je v tuto chvíli už jen poslední stupínek a most přímo na soutoku s Metují. Ty však představují nejtechničtější pasáž na Rozkoši. I tak docela úzké koryto rozdělují dva pilíře na tři ještě výrazně užší části. Trefení se do některé z nich komplikuje zmíněný stupínek. Hlavně deblovky tady mohou mít potíže a loď je třeba mít opravdu pod kontrolou. Nám se nájezd (ovšem na kajacích) povedl, takže po nějakých osmi metrech tohoto minitunelu jsme si mohli zapsat další čárku do kolonky splutých toků.

Vlastní splutí nám i při relaxačním tempu zabralo necelou půlhodinu. Celý tok má měřit pouhých 3,6 km. Z nádrže odtékalo 4,5 kubíku. Za tohoto stavu byly stupně i jízek bez problémů sjízdné. Za o něco většího průtoku je ovšem už reálná potíž v tom, že se pod poslední most s lodí vůbec nevejdete! A také se před ním v regulovaném korytě dá velmi špatně zastavit.

Vojta Brádle