Ahoj všem přátelům a příznivcům vodních sportů a zábav.

Dovolte mi, abych parafrázoval jednoho mého kamaráda a zvolal: "Jo tak jsme překonali další nový rok a konec světa pořád nikde! Nezbývá, než se trápit dál!" Věřím , že vodáci vědí, jak si tato "trápení" zpříjemnit a učinit je tak snesitelnými.

Předem dalšího povídání o záchraně na tekoucích vodách bych se rád zmínil o tom, že jsem začal otravovat různé lidi okolo vody. Naší snahou je učinit si z někoho doživotního nepřítele tím, že ho uvrtáme do věcí okolo školení a kurzů záchrany na divoké vodě pod hlavičkou VZS ČČK (Vodní záchranná služba Českého červeného kříže). Je nám líto, že jsou zde poměrně velké možnosti a zdroje peněz, které nikdo nevyužívá a tak pomalu odumírají. Zkrátka potřebujeme někoho, kdo bude "motor". Pokud byste vědeli o někom, kdo na vodě "umí", umí napsat kus textu tak, aby bylo možno jej veřejně otisknout, alespoň někde něco učil a je dostatečný blázen, dejte nám/jemu vědět. Heslo celé akce jsem převzal z inzerátu R. Amundsena, kterým hledal dobrovolníky na svou cestu na pól: Hledám muže pro práci špatně placenou, s malou nadějí na úspěch. Tak! V šerém dávnověku jsem slíbil, že pojednáme o

Sebezáchraně - plavání v tekoucí vodě

Před tím, než se pustíme do povídání o sebezáchraně na tekoucích vodách, považujeme za nezbytné připomenout, že základem pro sebezáchranu je UMĚT PLAVAT!!! Hmm - co to vlastně znamená plavat? Existuje několik kritérii, po jejichž splnění považují jejich autoři dotyčného za plavce. Většina se však shoduje na tom, že plavec je ten, kdo uplave alespoň 200 m jedním plaveckým způsobem ("uzmítání" osmi bazénů pomocí znakových nohou se tedy nepočítá) a alespoň 15 m pod vodou. Pro záchranáře na divoké vodě a pro jistotu náročného vodáka však doporučujeme udržovat svoji plaveckou výkonnost na úrovni kvalifikace Záchranář III. VZS ČČK - To znamená uplavat 400 m jedním plaveckým způsobem (tj. prsa, kraul, znak, delfín není vylučen), z toho prvních 200 m pod 3.50 min. a uplavat alespoň 25 m pod vodou. Mnohdy padne otázka, k čemu je dobré uplavat 400 m, když nejširší řeka v čechách nemá na šířku ani stovku? Je to proto, že stanovená kritéria jsou odrazem PLAVECKÉ KONDICE!!! Jsou důkazem všestranné připravenosti organizmu a zároveň i toho, že si jde člověk občas zaplavat.

Pod pojmem sebezáchrana rozumíme stav, kdy se snažíme zachránit v co nejkratším možném čase sami sebe, aniž bychom utrpěli újmu na zdraví a až v další řadě na majetku. Do takové situace se můžeme dostat několika způsoby: nečekaný pád do vodního toku, vypadnutí z lodi, podcenění proudu při přechodu řeky, uvolnění bezpečnostního popruhu na věstě při záchranné akci (pevné stanoviště - viz některý z dalších dílů), atd...

Základní dovedností, kterou bychom měli pro potřeby sebezáchrany ovládat a čas od času nacvičovat je plavání v tekoucí vodě. Jde nám hlavně o situaci, kdy plavecky nestačíme na sílu proudu který nás unáší a tak se snažíme zabránit tomu, abychom si způsobili nějaké zranění tím že narazíme pod vodou na nějakou překážku, nebo že se necháme vtáhnout pod padlý strom, do vrbiček, podemletý břeh a tak. Ideální je otočit se do polohy na zádech, nohama ve směru "plavby". (viz obr.) Tato poloha nám umožňuje zapojit efektivně paže do řízení směru a zároveň zajišťuje, že kontakt s případnou překážkou zachytí dříve nohy, popřípadě hýždě, než obličej, nebo hrudník či břicho. Bradu je třeba přitisknout na prsa. Jednak kvůli zamezení nárazům do temene hlavy, ale také proto, abychom mohli sledovat kam jsme vlastně unášeni a podle toho se dále rozhodovat. Naší snahou by mělo být dostat se v lepším případě do protiproudu nebo klidné vody u břehu, v horším pak na kámen (nebo za kámen) v řece. Z takového kamene nás pak většinou musí vysvobodit kamarádi s házečkou. Do polohy na prsou se přetočíme v případě, že se dostaneme do míst, která nám umožní plaváním dosáhnout břehu. Jsme-li unášeni pod padlý kmen nebo pod podemletý břeh, je třeba se přetočit hlavou do směru plavání a za každou cenu se zachytit a dostat na břeh nebo na zmíněný kmen. Zavlečení těla pod překážku mívá tragické důsledky i při rychlé záchranné akci. Hrozí též nebezpečí "namotání" těla na překážku. (Zkuste si někdy nechat podtrhnout proudem nohy k němuž stojíte zády a před sebou máte napříč natažené lano ve výši pasu ... DOUFÁM ŽE TO NĚKDO NEVEZME VÁŽNĚ !!!).

Zvláštní, ale ne zřídka nastává situace, jsme-li proudem "doručeni" do vodního válce. Zde je vodák zvláště u přírodních válců zatažen proudem ke dnu a většinou dále unášen spodním odtékajícím proudem. Zmírnění rizika poranění u dna se bráníme tak, že se sbalíme do klubíčka (viz obr). U velkých vodních toků a mnohých umělých jezů se však stává, že síla zpětného proudu bude dotyčného držet ve válci. Kromě problémů s dýcháním se přidávají i problémy s orientací. Diskutabilní je dnes i rada zbavit se vesty a plavat těsně u dna a podplavat zpětný proud. Postižený totiž dříve ztratí orientaci, než si je schopen sundat vestu. V takovýchto případech lze dobrou radu hledat jen těžko. Omezme se proto na konstatování, že takovýmto situacím je třeba důsledně předcházet a zároveň být připraven na jejich případné řešení. "Číst vodu" tak, abych byl schopen rozeznat, že je zpěněná a tudíž nenosná a rozlišit, zda je válec děsivý na pohled ale jinak neškodný a naopak. Toto patří k základní výbavě vodáka, který chce .... ach jo, už mám sklony se opakovat...

Příště si povíme něco o tom, jak se "sebezachraňovat" pomocí plavidel.

Vaše Výcvikové centrum