Kdysi dávno, myslím že to bylo koncem osmdesátých let, jsem v němém úžasu listoval stránkami jakéhosi zahraničního katalogu vodáckého krámu, který obelstil naše udatné ochránce hranic a pronikl k nám skrze železnou oponu. Nechápavě jsem kroutil hlavou nad laminátovým Topolinem, jakože co to má být. Pak, když jsem nalistoval plastové Topolino, Gattino a podobné tajné zbraně imperialismu, bylo jasné, že se ten zahnívající kapitalismus snaží rozložit nejen naši společnost a ideologii, ale i naši tělovýchovnou jednotu a zejména vodácké oddíly. Zůstal jsem tedy ve střehu a v němém úžasu.

A čas plynul a řeky tekly.....

Onen katalog poměrně brzo následovaly i lodě. To mělo za následek, že se někdo naučil jezdit a někdo zas zapomněl jezdit. My jsme zase začali pronikat na řeky za našimi hranicemi všemi možnými směry a bylo nám jako ve vodáckém ráji.

Nové materiály a technologie přinesly i nové tvary, techniku jízdy. Vývoj lodí a vodácké výbavy zaznamenal obrovský skok. V našem vodáckém slovníku se začaly objevovat výrazy jako playboot, creekovka, rodeovka atd...... Nové lodě se tu udomácnily a začaly vytlačovat původní druhy (ještěže to nevědí ekologové, ty by nadělali pořádek a odlov a protesty). Některé šťastnější kousky původních druhů skončily v loděnicích na vyšších nedostupných krakorcích, na půdách a ve sklepeních. Ty méně šťastnější někde pohozené za stodolou, nebo na zahradě napospas povětrnosti. A bohužel mnohé vzal čas, voda, oheň nebo popelář.

A čas stále plynul a řeky stále tekly...

Mnohé, co bylo, se ztratilo a zapomnělo. Našlo se ale pár lidí, kteří nezapomněli, pamatovali a nebo slyšeli od starších vodáků. Když nastal ten správný čas, povedlo se jim založit vodácké muzeum a zachránit pár věcí, které voda, oheň nebo popeláři nevzali. Měl jsem taky to štěstí, že jsem se nějakým nedopatřením u toho vyskytl.

Staré vodácké věci tam našly důstojný domov. A nejen, že našly nový domov, ale mnohé i ožívají, alespoň jednou dvakrát do roka. Občas si něco zahraje dokonce i ve filmu. Při příležitosti otevření a nebo zavření muzea (není otevřeno celoročně) se koná retroplavba. Tento rok se zatím jeví jako nejlepší co do účasti lodí, pestrosti plavidel, počasí..... Letos to bylo už po osmé, co jsme vypluli z Horky do Zruče na starých i novějších lodích. Osmička je pro mnohé šťastné číslo a i pro mě. Měl jsem totiž to štěstí, absolvovat letošní plavbu v unikátním plavidle, které přepisuje kus vodácké historie. Určitě se nejeden zámořský i předmořský výrobce lodí bije do prsou, že vymyslel to, čemu se dnes říká creekovka. Ale houby. Vše začalo mnohem dřív a jinde, nečekaně a netušeně. Zapomněli nebo nepamatují na praotce Creeka.

Při jiných svých aktivitách a vlastně částečně při vodácké archeologii jsem narazil na člověka, který sice není vodákem, ale po nějakém prastrýci zdědil unikátní plavidlo. Dokonce svolil i s jeho zapůjčením na letošní retroplavbu. Tak jsem měl možnost stát se staronovým testovacím jezdcem pracreekovky. A myslím, že to vede k tomu, že se přepisuje kapitola vodácké historie týkající se creekovek. Její počátek se nedatuje v době plastové ani laminátové, ale v době druhé světové a možná i trochu dřív. Při podrobnějším bádání v archivech luftwafe a kriegsmarine se mi povedlo dohledat taktické, vlastně technické parametry tohoto plavidla.

Délka: 195 cm (jedná se o úpravu délky patrně po odhozu, originál je zřejmě o chlup delší)
šířka: 58 cm
výška: 58 cm
objem: cca 200 l
hmotnost jezdce: ani tak nerozhoduje jako spíš výška, resp. délka nohou

Plavidlo je vybavené dvěma nevodotěsnými přepážkami sloužícími jako opěrka nohou případně záďová opěrka.

Testovaný model měl otvor neumožňující využití záďové opěrky a neměl límec pro špricku patrně pro rychlejší výsadek. Testovaný model prošel, vlastně proletěl a proplul válečným tažením v našich zemích, až přistál někde v polích kolem Hostivic.

Budiž chvála onomu prastrýci kamaráda Michala, který toto plavidlo-letadlo zachránil ze spáru sběrných surovin a provedl jeho kajakovou úpravu.

.. a dojmy z plavby?

Po nasednutí jsem s překvapením a úžasem zvolal: “Ono to nejenom létalo, ale ono to i pluje?“
Nasedání se doporučuje buď na suchu, ale vlastně z úcty se nedoporučuje, a nebo na vodě pomocí pádla. Vodáci vědí. A nebo lze samozřejmě nasednout i s cizí dopomocí.

Primární stabilita je poněkud slabá až nulová. Se sekundární se dá o něco lépe žít a hlavně plout. Kapkovitý aerodynamický a hydrodynamický tvar, jako i poloha, tvar kokpitu umožňují nasednutí a jízdu v obou směrech s nepatrně odlišnými jízdními vlastnostmi ovlivňujícími mírně rychlost plavby a obratnost. V tomto je loď poměrně univerzální a není nutné rozlišovat příď a záď, lze je dle libovůle zaměňovat. Kontakt s lodí je poměrně dobrý (pokud dosáhneme na přepážky).

Loď se skvěle otáčí kolem všech svých os. Nejlepší je ale bezpochyby točivost kolem podélné vodorovné osy, co nabízí velice ostražitou jízdu. Náklony stačí poměrně mírné. Vracáky a tišiny zvládá překvapivě dobře. Problém mohou představovat vyšší vlny a to i při jízdě popředu, pozadu nebo bokem s ohledem na tvar, profil lodě a absenci límce a tím i šprajdy. Část dna je cca od půlky směrem k jedné špičce mírně plochá. Toho lze využít při volbě směru nasednutí a ovlivnit tím rychlost, potažmo využít při surfování.

Plavidlo není standardně vybavené sedačkou. Tu si přinese každý svoji. Doporučuje se jízda bez sedačky, nebo jen s minimálním podsedákem. Sníží se těžiště a přispěje to k stabilitě. Co se komfortu a pohodlí při jízdě týče, plavidlo není vybavené opěrkami na kolena ani záďovou opěrkou. Kokpit je osazen nešikovně vůči přepážkám. Při jízdě se jezdec opírá o zadní část kokpitu a ta ho nutí jezdit v mírném předklonu. Delší jízdu mohou doprovázet bolesti zad, jak límec-nelímec tlačí na záda.

Odkud tedy pochází toto plavidlo-letadlo? Odpověď je jednoduchá. Jedná se o odhazovací přídavnou nádrž z německých letadel z druhé světové války.

Takže od teď musí být každému jasné, že žádný Eskimo-vé, Prijon-ové, Dagger-ové a nevím kdo ještě, ale Wili Messerschmitt vymyslel creekovku. Nebo to byl Junkers, Iljušin, Polykarpov, Boeing, Douglas, Curtiss? To jsou otazníky a náměty pro další bádání vodácké archeologie.

Byť retroplavba nepatří (zaplať pánbúh) mezi masové akce, byla mimořádně vydařená. Bylo krásné počasí, krásná voda, krásná účast, krásné lodě, krásné vodačky..... Prostě se vše krásně povedlo a vyvedlo.

Jano Gazda