4.den *Time out* - úterý 25.5. – Kobarid

Dnešní „neplovoucí“ den se v podstatě skládá z fotbálku, resp. trénování standardních situací, hry v karty (oko), vycházky do kempu Lazar na druhém břehu, výborných palačinek s masem, pivem Laško, sběrem dříví a večerního táboráku s pivem z našich plechových zásob.

5.den *Horní tok řeky* - středa 26.5. – fragmenty horního toku mezi soutěskami, 5.7 km

Rozhodujeme se jet podívat na pramen Soče a současně rekognoskovat horní tok. Zastavujeme se u mostu v Žaga, abychom zkontrolovali stav. Ukazuje 100cm. Původní plán sice je nalodit se před 3.soutěskou a jet přes soutok s Koritnicí stejný úsek jako v neděli do Žagy. Tím se také vyhnout nasedání u soutoku u cholerického „pádesátieurového“ pána. Jak ale jedeme dál proti proudu, tak se nám zalíbí jet místo toho pěkné horní úseky. Pokračujeme dál do srdce Triglavského NP. Na parkovišti pod pramenem Soče vypadáme s loděmi na střeše, že to snad pojedeme již od pramene. Asi 15min. se šplháme nejprve po schodech a potom po skále k prameni. Nejblíže prameni si již člověk musí dávat pořádně bacha, kam šlape a držet se ocelových lan. Pramen, to je pořádný proud vody, stříkající odněkud z nitra skal. Zapisuji nás do vrcholové knihy a vracíme se dolů k parkovišti. Sjíždíme dolů a už se nám zdají téměř samozřejmá nádherná panoramata okolních, sněhem pokrytých hor, která zvlášť vynikají ve slunečném počasí. To nám přeje celý týden.

K nalodění se rozhodujeme pod 1. soutěskou za mostem vlevo, blízko osady Soča. Po 5m (rekord) se obrací posádka M-D. Plujeme krásným úsekem WWII+ až WWIII a po necelých 2km přistáváme vpravo včas před začátkem Velkého kaňonu Soče, do kterého si většina z nás netroufá. Lodě připevňujeme na auto a jdeme se z mostu na kaňon podívat. Vypadá, že se asi dá jet, za předpokladu, že se člověk na jejím začátku necvakne. Jinak sice propluje, ale mimo loď a dostatečně zpracován okolními ostrými skalisky (a že my jsme letos na cvaknutí nějak náchylní). Opět se naloďujeme za mostem vlevo za koncem asi 1km dlouhého kaňonu. Po 2km pěkné jízdy na nás mává náš doprovod z mostu. Signalizuje jako na lodi, asi něco v tom smyslu „dál nejezděte, přistaňte vpravo“. Jdeme se podívat na peřej, před kterou nás varoval. Je tam sice jazyk, který by se dal trefit, ale za ním následuje velký stupeň s dost silným válcem a další balvany, kterým by bylo potřeba se vyhnout. Následují další balvanité stupně, mezi kterými není příliš místa pro odpočinek, popř. záchranu. Celá peřej je dlouhá asi 200m. Obtížnost začátek WWIV+, dále WWIV. Netroufáme si a přenášíme. Pod tímto úsekem nás čekají další, už menší. Jednu nejtěžší ještě prokličkujeme, ne už tak další posádky a obě se v ní otáčejí. Naloďují se. Údolí se svírá a podle kilometráže čekáme ještě jedno nebezpečné místo označené jako sesuv skal. Jedeme druzí a najednou v nejužším místě vidím, jak se u skály tyčící se kolmo z vody vlevo snaží zachytit vysypaná posádka M-D. Zastavili na poslední chvíli před nebezpečným sesuvem skal. I když za cenu cvaknutí se. Daří se jim po skále ručkovat i s lodí zpět k balvanu, u kterého přistáváme i my a také třetí loď. Bohužel jsme přistáli na špatné straně řeky se strmými skalami. Musíme se dostat přes silný proud, táhnoucí do nebezpečného místa, na druhý mírný břeh. Chvíli mudrujeme a nakonec vyráží do protiproudu posádka T-R. Podaří se jim vzorně přistát, přehazujeme si házečku a i ostatní lodě se se zajištěním a přitažením ostatními dostávají na druhý břeh. Tady dále následuje velmi obtížné koníčkování přes peřej. Po velkých balvanech to s lodí, která ve válcích hodně táhne, jde dost blbě. Musíme si loď s háčkem neustále předávat. Bržděná loď ve válcích dost nabírá, přesto to s vypětím všech sil zvládáme. Ne však posádka M-D za námi. Házečka, za kterou ji mají uvázanou, projíždí celá Dejvovi v ruce a loď pokračuje dál nekontrolovaně sama. Mají štěstí, protože se jim chytá asi 30m níže mezi balvany. Tady disciplína pokračuje dalším levelem. Zadák vylézá na kameny, kde pomocí pádla zachycuje házečku, za kterou úspěšně přitahuje loď ke břehu. Znovu vyplouváme na poslední 2km Soče. Za mostem před 3.soutěskou již na nás čeká delší dobu řidič.

Loučíme se s krásnou Sočou a rozhodujeme se ještě dnes navečer přejet do kempu v Bohinjské Bistrici na neméně krásnou Sávu Bohinjku. Jedeme podél řeky přes námi známá místa Bovec, Trnovo, Kobarid, Tolmin. Za Tolminem se řeka mění v docela velké modré jezero. Odbočujeme na Podbrdo, kde po velmi úzké horské silničce zároveň s tratí proti proudu říčky Bača vystoupáme až do Bohinjského sedla. Zastavujeme, abychom se v  1300 m.n.m. vyfotografovali na 1m vysoké vyfrézované vrstvě sněhu. Asi po 80 km přijíždíme do Bohinjské Bistrice, kde se okamžitě ubytováváme (5,70Euro os./noc). Jdeme se navečeřet do místní restaurace a potom ještě posedět v baru u tenisových dvorců.

6.den *Dvakrát vstoupíš do stejné řeky* - čtvrtek – 27.5. – Ribčev Laz – Nomenj – 11 km

Tak se i letos ocitáme na námi známých místech z loňska. Přesto se rozhodujeme i kvůli těm, kteří tu s námi loni nebyli, prohlédnout si největší slovinské jezero – Bohinjské a také vodopád při pramenu Sávy. Řeku přehlédneme z auta. Je zase impozantní a skoro se nechce věřit, že jsme ten volej loni pádlovali. Od parkoviště pod vodopádem (asi 3Euro za auto) vystupujeme pěšky vzhůru k vodopádu (1,70Euro). Je to několik stovek velkých schodů, ale odměnou nám je pohled na nádherný vodopád, ve kterém je, díky vodní tříšti, neustále duha. Sjíždíme autem kolem jezera zpět a rozhodujeme se tentokrát jet už od mostu v Ribčev Laz. Na parkovišti před kostelem se opět navlékáme do neoprénů. Dnes i náš řidič Pavel, jinak také vodák.

Spouštíme lodě na hladinu jezera. Náš „nový“ vodák špatně nasedá, přepadá přes bort a už se poprvé koupe. Odrážíme od břehu, podplouváme most a už nás unáší Bohinjka. Ze začátku trošku mělko, ale jakmile vjedeme do soutěsky, je tady vody docela dost. Dokonce bych řekl, že o trošku více než loni. Dělám dokonce i stejnou chybičku jako loni, a to otočku a chvilku jedeme pozpátku. Přesto ji v pohodě proplouváme. Ne tak posádka s novým háčkem (teď již T-P). Silný proud je táhne do vrbiček, kde se cvakají. Zadák se drží jednou rukou větve a druhou drží loď. Háček se ztrácí pod vodou. Vynořuje se, ale zase mizí. Má v proudu a v hloubce očividné problémy. My to pozorujeme z bezpečné mělčiny a já už odepínám házečku. Pavel se ale vynořuje a naštěstí nachází pevnou půdu pod nohama. Dost jsem si oddechl. Polystyrénová vesta ho moc nenesla a jak sám říkal, že všechny ty krámy, co měl na sobě, ho spíš táhly ke dnu. O záchranu jeho pádla se postarala posádka dnes už v záchranných pracích kovaná, M-D. Jedeme dál, projíždíme stupínek dokonce v soulodi. Splávek pod mostem se šlajsničkou uprostřed se dá jet za tohoto stavu po celé šíři. My ho jedeme tak 50% šlajsnou a 50% po desce na pohodu. Opět potkáváme spoustu rybářů hlavně z Čech. Prý moc neberou. Přesto v čisté řece vidíme opravdu pěkné kousky. Míjíme kemp v B. Bistrici. Protože soulodíme a nikomu se nechce řídit, uvízneme samozřejmě na mělčině. Naše plavba končí někde v prostoru pod obcí Nomenj přepadením naší lodě posádkou M-D za účelem nás vysypat. Důvodem je z části ureptanost mého háčka a z části také to, že jsme se už dost dlouho necvakli. Zpočátku se nedaří loď otočit. Zatížená dalšími dvěma osobami je paradoxně velmi stabilní. Nakonec se „nepřátelský“ háček obětuje a z vody ji za lana převrátí. Na závěr etapy je to velmi povedená taškařice. Přistáváme u břehu. Dnešní úsek Sávy byl WWII, v soutěsce WWII+.

Balíme k přejezdu do tábořiště v Bledu (7 Euro os./noc). Rozbíjíme tábořiště, večeříme v místní restauraci a navečer vyrážíme kolem jezera do města.

7.den *Taktický ústup* - pátek 28.5.

Na dnešek máme naplánovaný divoký úsek od Soteska kolem Tomáškova kamenu a přes Gibraltar. Protože se ale počasí po týdnu sluníčka rapidně zhoršilo, již od rána hustě prší a my si nechceme kazit dojem z velmi vyvedeného výletu, rozhodujeme se pro předčasný návrat do vlasti. Vyrážíme směrem Jesenice, 8km Karavanský tunel, Villach, Klagenfurt, Gratz, Vídeň, Brno, Velatice.

Ahoj, někdy příště zase na vodě.

Láďa Flek