3. září. Končíme vodu
Venku jsem v půl osmé a pozoruji vycházející slunce. Můj stín je třicet metrů dlouhý a Blue Fish Mountain, tentokrát už na západě za námi, svítí růžově. Uvařil jsem hrachovou polévku a na chvíli zalezl do stanu. Zbyšek se vyhrabal v deset a už zase pospíchá. Tentokrát do ‚likér store‘ koupit si svou oblíbenou Lagovolin 16, šestnáctiletou whisku. Nemám tak čas předat své myšlenky vyvolané včerejší polární září a dnešním krásným ránem dalším generacím.
Reklama
Na širokém a líně tekoucím Liardu je občas provoz, potkáváme nebo nás míjí motorové čluny. Řeka se tady už nemění, vlevo řekou ukrajovaný břeh, vpravo písčité mělčiny. Zbyšek odhaduje tři hodiny do Blackstone, ale už po hodině pádlování vidíme na pravém břehu chatu s platem u břehu. Přistáváme u warden cabin, česky u chaty hlídače parku Blackstone. Vytahujeme loď, je to poslední dotyk s vodou. Končíme na řece.
Hlídač parku, rudá tvář, zde má ještě funkci správce informačního střediska a malého muzea. Když se ptáme na možnosti odvozu do Fort Simpsonu, sděluje, že zrovna čeká příjezd opravářů čehosi ve své velké chatě. Príma, mám tedy naději odjet pro auto přímo od řeky a nemuset jít až na silnici Liard Highway starou známou polňačku.
Správce nás hostí kávou, u které se rozhlížíme, co je zde k vidění. V prostorném přízemním sále je co prohlížet. Kromě různých exponátů je zde množství publikací. Ročníky časopisů, mapy, knížky. (A Way of Life, Northwest Territory Culture and Community, Traper‘s Handbook by Jack Ramison a další) Traper‘s Handbook je zaměřena na techniku kladení pastí na lišky, bobry, rysy. Na fotografii míří pán v loveckém oblečku revolverem kalibr 22 na lišku chycenou do pasti. Na další fotografii tisíce vysušených kožešin, na další skvělá budova kožařské společnosti. Vražedný průmysl. Více mne zaujalo jedno číslo A Way of Life, kde Eskymáci ukazují výrobu sněžnic a Indiáni, jak sloupnout kůru ze smrku a udělat z toho kánoe. Rudá tvář ale říká, že není na prodej. Chvíli mám chuť ji ukrást, než si uvědomím, že jsem zde státní reprezentant. Chuť na to mám ale stejně. Alespoň si zapisuji její ISBN: 0-910676-67-4. Doufám, že ji seženu ve Vancouveru. Na stěně je mapa světa a návštěvníci zapichují špendlíky odkud jsou. Koukám, že je označená i Praha, jenom nevím, jestli navštívili jen Blackstone Park s touto wardenovou boudou, nebo jeli po South Nahanni jako my. Možná, že jsme tu „od nás“ na řece byli první.
Zatímco já byl čtenář, přijel skříňový náklaďák, zacouval k platu a Zbyšek pomohl řidiči vyložit celý náklad. Z plata si jej přeloží Indiáni na čluny a odvezou domů, do Nahanni Butte. Bob, řidič náklaďáku, pak na oplátku nabídl odvoz. Nejede sice do Fort Simpsonu, ale kus cesty mne sveze.
Cestou projeví znalosti o Československu, (většina lidí tady to tak stále bere), ví o Jágrovi, o Haškovi. Vlastní malou Cessnu na plovácích, létá s ní za svou přítelkyní, myslím, že říkal do Yellowknife. Ptal jsem se, kolik stojí PPL -Pilot Private Licence. Je prý dost drahá, 4000 dolarů. Cestou se rozhodl, že si se mnou zajede a sveze mne až do F. Simpsonu. Na „t“ křižovatce, kde by jel na východ a já na západ, musí ale u pumpy vzít naftu. Nechci ho zdržovat a tak se domlouváme, že si půjdu stoupnout na cestu a pokud mne tam po natankování ještě uvidí, sveze mne. Tak to nakonec i dopadlo, za tu dobu nic nejelo a tak jsme zase vjeli na ferry přes Liard a stavíme před Volverine Air. Hodný hoch.
Jel jsem zpět ke Zbyškovi - a konečně: ve vysoké trávě u cesty černá medvědice s medvídkem. Rychle jsem zastavil a zacouval zpět. Díky karoserii auta jsem statečný a nebojácný. Nečekali a zmizeli mezi stromy.
Zbyšek už vše sbalil, loď se jen leskne, navazujeme, nakládáme a znovu přes Liard a ferry do F. Simpsonu. Chrise jsme nezastihli, jeho přítelkyně nám sděluje, že lítá a že nám bohužel nesehnal kupce na loď. Jeho nepřítomností taky přicházím o mapu, co mi slíbil prodat.
4. září Naposledy přes Liard
Fort Simpson: Po další noci na místním tábořišti u řeky. Zde už Mackenzie River, jedeme „do města“ pro Zbyškovu whisky. Vchod do likér store je zpovzdálí obšancován Indiány, a když Zbyšek zkouší zavřené dveře a poté se rozjedeme pryč, běží proti našemu autu jeden z nich, máváním nás staví a s účastí nás informuje, že otevírají až v jednu. Tím, že jsme projevili zájem o alkohol, jsme se stali jeho kamarády a považoval za důležité nám to sdělit.
Zastavujeme se v kanceláři parku pro zdejší zvyk odhlásit se, že jsme živí. Tady si mohu koupit po 12,5 dolarech kolik map chci, což taky dělám. Mladý warden se nás ještě ptá, jakou zvěř jsme viděli a kolik. Tak jsme mu to všechno vyjmenovali a přidal jsem k tomu, že jsem nechytil žádnou rybu. Říkal, že jsem měl použít třpytku velikosti nula a hned mi jí ukázal. Co jsem používal podle jejich stupnice nevím, moje třpytky koupené na Žižkově byly trochu větší. Možná, že i tohle byl důvod rybího nezájmu.
Zajeli jsme ještě ke Chrisovi ověřit si, že o loď nikdo neprojevil zájem a rozloučit se. Mapu od něj už nepotřebuji. Vedle jeho letišťátka je přepouštěcí stanice na plyn a na rourách nahoře sedí krkavec a vyluzuje zvuky, které bych od něj nečekal. Myslím, že napodoboval lidskou rozmluvu. Docela zajímavý koncert.
Kupujeme se Zbyškem jeho oblíbenou whisky. V likér store je vyvěšeno upozornění, že jeden zákazník může za jeden den koupit buď jednu láhev vína, nebo jednu láhev tvrdého alkoholu, nebo šest piv.
Pak už jen cesta z Fort Simpsonu ven, ferynou přes Liard, který já přejíždím už popáté a naposledy. Točíme na Yellowknife, hlavní město provincie Northwest Territory. Výlet na vodu skončil a tak další vyprávění nebude, je to už jen paďourská akce.
Honza (Kimbo)