V posledním týdnu jsem v médiích narazil na nebývalé množství článků týkajících se našeho milovaného sportu. Moc velkou radost jsem z nich neměl. To jsem ještě netušil, že v jednom z nich budu brzy spolu s dvěma kamarády figurovat také. V úterý odpoledne se na facebookovém profilu Policie ČR objevil příspěvek o dopadení 3 vodáků na Chrudimsku doplněný krátkým videem. Netrvalo dlouho a tento příspěvek převzalo hned několik internetových médií (Novinky.cz, Blesk.cz, Chrudimský deník …). Všechny tyto články mají jedno společné. Psali je lidé, kteří ví o našem sportu pramálo. To mě přimělo napsat o této události článek pro změnu z pohledu vodáka. Pro zachování anonymity všech aktérů budu v článku používat pouze indiánská jména. Naši kamarádi nás už podle zveřejněné fotografie a videa bezpečně poznali. Díky jim za povzbudivá slova i vtipné narážky.

V pondělí po práci jsme se TenCoJezdíNaKajaku, TenCoTakyJezdíNaKajaku a TenCoNejezdíNaKajaku domluvili, že sjedeme řeku Chrudimku mezi vodními nádržemi Křižanovice a Práčov zvaný Peklo. Bezprostředně pod Práčovskou přehradou v obci Svídnice je vodočet, který je směrodatný pro námi splouvaný úsek. Ten ukazoval něco málo přes 100 cm, což odpovídá průtoku cca 28 m³/s. Od toho si odečti 12 m3/s, které tečou trubkami do MVE Práčov, a vyjde ti, že korytem teklo cca 16 m³/s. Minimum pro splutí je 10 m³/s. Díky zmíněné elektrárně a vodní nádrži Seč, která většinu vody zadrží a pak postupně odpouští, je tu voda opravdu vzácně. Podle statistiky sjízdnosti na Raft.cz průměrně jednou ročně (chápej 3 - 4 dny jednou za 3 - 4 roky). Tento úsek obtížnosti WW II–III jsme si vybrali záměrně také kvůli jeho naprosté odlehlosti od civilizace. Nechtěli jsme nikoho zbytečně provokovat. A téměř se nám to podařilo. Potkali jsme pouze jednoho člověka. Naneštěstí to byl hrázný z Křižanovické přehrady TenCoPouštíVoduDoTrubky. Bezprostředně po vyplutí na nás začal z pravého břehu křičet všelijaké nadávky proložené informacemi o zaneprázdněných hasičích, kteří nás budou muset přijet zachraňovat, o kamenech v řece a popadaných stromech.

Moc jsme ho neposlouchali, protože jsme svou pozornost soustředili na jeden takový strom před námi, který budeme muset obnést. Ideální byl pravý břeh s velkým vracákem, kdyby tam nepobíhal ten rozčilený pán, navíc doprovázený svým psem. Zvolili jsme proto liduprázdný levý břeh. Přetáhli jsme lodě a pádlovali rychle dál z jeho dosahu. To byla nejnapínavější část naší plavby. Tepovka se nám pomalu vracela do normálu a my se mohli konečně plně soustředit na řeku. Cestou jsme museli přenést ještě jeden strom a několik přejet nebo objet. Nejednalo se o nic dramatického. Koryto řeky je zde celou dobu široké a přehledné. Když jsme se blížili ke vzdutí přehrady, dostali jsme echo od přátel, že na nás pod přehradou čeká někdo z Povodí Labe a Policie ČR. Nabízela se možnost vzít lodě na ramena a opustit údolí po svých. Měli jsme ale strach, že nám policie po nějaké době pošle na pomoc hasiče. A ty bychom tahali od důležitějších činností opravdu neradi. Navíc proč utíkat, když jsme nic neprovedli. Přepádlovali jsme tedy vyrovnávací nádrž a čekali, co se bude dít. Podle videa od policie bylo 17:23. Slova se ujal TenCoPouštíVoduDoTrubky. Podle něj jsme porušili zákaz vstupu mimo vyznačené cesty v 1. zóně CHKO Železné hory. Takové obvinění bych čekal spíš od strážce přírody, než zaměstnance povodí. Že na splouvaném úseku nebyl vyhlášen 2. ani 3. stupeň povodňové aktivity jsme se shodli. O tom by naopak pán od povodí něco vědět měl. Také jsme se snažili vysvětlit policii, že máme zkušenosti s obtížnějšími řekami a vodácký terén WW II–III za stávajícího průtoku pro nás nepředstavoval velké riziko.

Když jsme policii ukazovali naše záchranné pomůcky, které vozíme v lodi (házecí pytlíky, skládací pilu, karabiny, lékárničku) a jeden z nich pohotově poznamenal, že máme dokonce i helmy a záchranné vesty, usoudili jsme, že to pochopili. Po té, co si zapsali naše jména a data narození, jsme čekali, že nás pustí. Místo toho přijela druhá policejní hlídka, od které jsme se dozvěděli, že musíme počkat ještě na třetí hlídku, která s námi sepíše výpověď. Asi po půl hodině marného čekání nás odvezli na služebnu do Chrudimi. Třetí hlídka byla údajně zaneprázdněná a nemohla přijet. Lodě zůstaly ve Svídnici, my v hydru. Když sepsali výpověď s TenCoPouštíVoduDoTrubky a ten odjel domů, přišla řada na nás. Služebnu jsme opouštěli v 19:45 stále ještě oblečeni ve vodáckém úboru. Náš případ prý policie předá k řešení na Správu CHKO Železné hory. Nás ještě čekala cesta pro auta (díky TaCoNásNenachalaJítPěšky, že nás nenechala jít pěšky), lodě a nakonec domů. Pohádku pro TenCoBezPohádkyNeusne ten večer musela přečíst maminka.

Už jen pro doplnění. Pokud budete v zákoně č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny hledat, co se nesmí dělat v 1. zónách CHKO a přírodních rezervacích, zákaz vstupu mimo vyznačené cesty tam nenajdete. Nenajdete ho ani ve vyhlášce č. 156/1991 Sb. o zřízení chráněné krajinné oblasti Železné hory. Až když si dáte velkou práci, najdete vyhlášku okresního národního výboru v Chrudimi z roku 1990, ve které je zákaz vstupu uveden. Nicméně podle AVTS je v rozporu se zákonem, protože vyhláška nemůže být nad zákonem a bylo by nutné vydat opatření obecné povahy. Takže zákazy v ní nejsou platné. A krom toho, my jsme mimo cesty nevstupovali. K nasedačce jsme došli po lesní cestě vedoucí k chatě na břehu Chrudimky. Odsud jsme se plavili po řece a zákaz plavby nikde definovaný není.

Myslím, že skutečný důvod našeho zadržení najdete v sestříhaném videu o našem dopadení, kterým se pochlubila Policie ČR. TenCoPouštíVoduDoTrubek chce mít na “své” řece klid a neřešit žádné problémy. Nejsme první a pravděpodobně ani poslední skupina vodáků, která měla možnost se s tímto pánem osobně setkat. Tentokrát využil situace a nálady ve společnosti a zavolal si “pomocníky”, kteří mají na autech napsáno “pomáhat a chránit”. My jsme jejich pomoc nepotřebovali. Spíš bychom uvítali, kdyby chránili základní práva a svobody občanů naší demokratické republiky. Místo toho se zachovali jako bulvární médium.

Na závěr malé zamyšlení. Kolik vodáků během letošních povodní zaměstnalo hasičský záchranný sbor a zdravotnickou záchrannou službu (záměrně nepíšu složky integrovaného záchranného systému, protože do něj patří také Policie ČR)? Nebo spíš jinak. Kolik vodáků skutečně potřebovalo jejich pomoc, tedy že si je sami zavolali? Já jsem naštěstí žádný takový případ nezaznamenal. Kdo tedy může za plané výjezdy IZS? Vodáci, všímaví spoluobčané nebo senzacechtivá média, která tyto spoluobčany zmobilizovala?

TenCoNejezdíNaKajaku