Vysočinu drtí kůrovec a kdysi nekonečné smrkové lesy se rychle zmenšují. A platí to i pro údolí řek. Téměř k nepoznání se mění i údolí Sázavy v jednou z vodácky nejatraktivnějších úseků, na Stvořidlech. Zatímco mohutné kácení na levém břehu probíhalo už předloni a loni, nyní dochází k sanaci zasažených ploch i na pravém břehu, kde vede železnice.

Poté, co loni byl ještě levý břeh téměř neprůchodný kvůli pokáceným kmenům a odřezaným větvím, nyní se už podařilo trasu po červené značce zprůchodnit. Kácení ale čeká ještě zřejmě část lesa v okolí Rodrigovy skály, kousek před kempem.

Snižování ploch lesa vyvolává nejen nepříjemné otázky, jak rychle odteče voda a jak se prohloubí letní sucha, ale vede také ke vzniku nového charakteru krajiny. Začínají se objevovat skalní útvary a příkré stráně v minulosti skryté za hradbou lesů a také se odhalují nové pohledy na řeku.

Nabízí se také otázka, co je pro krajinu nejlepší, jaký je ideální poměr lesů a volné krajiny. Spousta historických fotek ukazuje, jak krajina byla v dávné minulosti od lesů hodně vyčištěná. Tam, kde ještě nedávno byly lesy, se často v minulosti nacházely paseky a louky, a údolí řek sloužila jako transportní trasy pro přepravu stavebního nebo palivového dříví. To se těžilo i na Vysočině a přepravovalo se třeba po Sázavě k Praze. Podle informací z Wikipedie se na Sázavě plavily vory od Světlé nad Sázavou až do Davle, později pro častý nízký stav vody jen ze Zruče nad Sázavou. Sázavskou voroplavbu vytlačila podle stejného zdroje hlavně železnice, která ve srovnání s vory nebyla závislá na přírodních podmínkách. Poslední vory po Sázavě měly plout s koncem druhé světové války.

Ale zpátky k současnosti. Tentokrát netradičně pěšky poslední dubnový týden ze Světlé nad Sázavou až na zastávku Stvořidla. Vody bylo jen okolo 5 kubíků za sekundu a za takového stavu se vodáci do peřejí moc nepouštějí. Takže spíše se okolo řeky pohybovali cyklisté. Pro ně i přes týden začaly sloužit občerstvení - výdejní okénka, první za lávkou v Dolních Mrzkovicích a zahambit se nenechala ani hospůdka Pohoda přímo v jinak ještě zavřeném kempu na Stvořidlech. Takové malé připomenutí starých, normálních časů, první točená piva v letošním roce. A když jsme na Vysočině, tak z místních, blízkých pivovarů, z Humpolce a z Havlíčkova Brodu. Pro dodržení rozestupů si sedám v kempu pod hospůdkou na kamen u řeky, pozoruji pomalu plynoucí řeku a v této chvíli mě distancování vůbec nevadí. Později se pomalu loudám na vlakovou zastávku, nechám se zhoupnout na lávce přes řeku a za chvilku přijíždí motoráček, který mě odváží zpět do civilizace. Ale snad ne na dlouho.

Petr Kukla