Dobré i špatné zprávy z Údolí Doubravy pod Bílkem

Parafráze názvu slavného amerického filmu není úplně přesná. Horní Doubrava teče pořád. Jen se musí prodírat skrze stromové zátarasy, které na ní dříve nebyly. V zimě je prořezávali nadšení dobrovolníci, aby se tam mohli zjara vydat. V čele s místním vodákem Radkem, zvaným Plukovník. Už nebudou. Prostě šlus, ende, finito. Blbá zpráva. Ale úřady už nejsou kafkovsky nedobytnými Zámky s arogantními papaláši, co vás seřvou, kdykoliv se na ně obrátíte. Slušně zdůvodňují. Reagují. Z hlediska fungování právního státu lze takový jev nepochybně považovat za pozitivum. Nicméně popořadě.

V dřevních dobách tehdy nového zázračného fenoménu zvaného internet jsem fascinovaně sledoval obrazovku pracovního počítače, kde se v nepříliš kvalitních záběrech pod skalními masivy v úzké soutěsce Koryta a hluboké Mikšově jámě proháněli na kajacích borci, pro které voda obtížnosti WW4 neznamenala nedostižnou metu. Fenomenální skupina DownRiverCrew. Plukovník, Snížák, Hejtmánek a další.

Popoženu pomyslný filmový záznam uplynulého času, jehož kvalita se zvyšovala souběžně s kvalitou připojení. Vždy při prvním tání, když stav dosáhl alespoň pěti kubíků, se tam vydávali další odvážlivci. Zkušení matadoři, co dokázali bravurně zastavit v posledním minivracáku před zmíněnou soutěskou. Svými skoky a válci budila oprávněný respekt. Nadšení dobrodruzi, kterým se to jaksi nepodařilo. Se slovy: „To už je asi ono!“ zmizeli v jícnu pekla, aby se živí a zdraví vynořili pod ním. Apokalyptičtí jezdci na kajacích i OC kánoích. Též originál Bořík na katamaránu. Sám jsem si tam nikdy netroufl.

Letos zjara mi poprvé Plukovník poslal fotky a zprávu: „V údolí se kácí stromy přímo do koryta Doubravy a nechávají se tam ležet. Kontaktoval jsem starostu Chotěboře a ten mi odpověděl, že je vše dohodnuté s majiteli pozemků a ochranou přírody. Tudíž prý v naprostém pořádku.“ Přišlo nám to až podezřele jednoduché, skoro jako: „Dejte nám pokoj!“ Napsal jsem tedy na Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR (dále Agentura), která má na starosti CHKO Železné Hory žádost o vyjádření, jestli se nejedná o účelové tvrzení majitele pozemků. Zároveň jsem požádal Povodí Labe o odstranění napadaných stromů.

Následujícího dne (!!!) přišlo poměrně obsáhle vyjádření Ing. Aleše Kopeckého z Agentury, z něhož cituji: „…Vlastníci a správci lesních pozemků aktuálně postupují v souladu s povoleními vydanými orgánem ochrany přírody. Režim hospodaření je zde nyní nastaven tak, že standardní těžba včetně odvozu dříví je realizována na přístupných místech pro mechanizaci, kde nehrozí poškození skalních útvarů a dalších předmětů ochrany přírodní rezervace. Ve vlastním údolí dochází podél značených stezek ke kácení odumřelých stromů po napadení lýkožrouty, a to z důvodu zajištění bezpečnosti návštěvníků omezením rizika pádu stromů. Mimo dopadovou vzdálenost stromů od stezky jsou mrtvé stromy v údolí již ponechány bez zásahu. Kácení stromů je v tomto náročném terénu velmi obtížné a v některých případech skutečně nezbývá jiné řešení, než stromy kácet přes koryto řeky…Dřevo odumřelých stromů je přirozenou součástí lesních (i vodních) ekosystémů. Vyvíjí se na něm řada vzácných či zvláště chráněných druhů organismů, které nemají v běžném hospodářském lese vhodný substrát, protože odsud se téměř veškeré dřevo odváží. Ponecháním dřeva k zetlení budou tyto druhy a jejich populace zachovány alespoň v území přírodních rezervací, ale i jinde v I. a II. zóně CHKO, kde rovněž klademe požadavky na ponechání části dřeva na místě k zetlení…Co se týče ponechání části území přírodní rezervace Údolí Doubravy samovolnému vývoji, tzn. bez záměrných zásahů člověka (vyjma zásahů k zachování bezpečnosti návštěvníků území), tak o tomto jsme s městem Chotěboř zahájili diskuzi a budeme o tom dále jednat. V případě dalších dotazů jsem Vám k dispozici.“

Téhož dne odpovědělo Povodí Labe v obdobném smyslu. Po konzultaci s Petrem Ptáčkem jsme usoudili, že tudy už vlak nejede. Ochrana přírody má bohužel poslední slovo. I když si o argumentu „chráněných druhů organismů“ můžeme myslet své.

Trochu jsem ještě rozporoval kácení stromů do řeky, které mi jaksi nezapadalo do scénáře „samovolného vývoje“, protože zcela záměrně, cíleně měnilo krajinu kolem řeky i koryto řeky samotné. Na další dotaz přišlo jednoznačné vyjádření Ing. Kopeckého, že daný postup je „v souladu s vydanými povoleními k těžbě a z hlediska zájmů chráněných zákonem na úseku ochrany přírody a krajiny…“

Přešlo léto, nečekaně se objevily podzimní povodně. Místo pěti kubíků teklo Doubravou více než dvacet. Plukovník mi poslal upozornění, že na Doubravě hrozí „blesková povodeň“. Jednoduše: přírodní hráz zadrží velké množství vody, potom se provalí a způsobí problém, který by bez překážky nenastal. Na řece Moravě naplnily podobnou roli nekvalitní sypané hliněné hráze.

Ještě jednou jsme zkusili štěstí a napsali na Povodí Labe s upozorněním na tento jev. Starosta Chotěboře Kozub navíc sám v článku na „idnes“ konstatoval riziko klád a naplavených větví, které mohlo způsobit komplikace v Bílku. V článku byla také řeč o výstavbě poldru v oblasti přírodní rezervace Niva Doubravy.

„Je tato plánovaná aktivita v souladu s požadavky Agentury ochrany přírody?“

Odpověď dorazila opět následujícího dne: „Agentura posoudila situaci v přírodní rezervaci Údolí Doubravy po opadnutí vody po povodni v září 2024 a dospěla k závěru, že aktuálně není nutné měnit přístup k managementu odumřelých stromů v území přírodní rezervace. Plánovaná výstavba poldru se nachází mimo území chráněné krajinné oblasti Železné hory, takže k tomuto záměru nemám dostatek informací a ani kompetence se k němu vyjádřit. S pozdravem…“

Rezignovali jsme. Někdo dal do diskuze na whatsappu fotky, ze kterých bylo patrné, jak se za hrázemi popadaného dřeva začíná zachytávat všelijaký bordel přírodního i průmyslového charakteru.

Někdy za měsíc přišlo nečekaně ještě vyjádření Povodí Labe, jehož přílohou bylo také třístránková podrobná zpráva Agentury. Obsahem obojí v souladu s výše uvedenými fakty (na vyžádání rád přepošlu). Lehce pikantní je závěr:
„Z obdržených podnětů na odstranění dřeva z koryta řeky Doubravy se lze důvodně domnívat, že tyto podněty podávají osoby se zájmem na zprůchodnění koryta z důvodu splouvání tohoto úseku řeky, ke kterému v minulosti docházelo v rozporu s bližšími ochrannými podmínkami přírodní rezervace.“

Takže, vážené „osoby“: časy se mění jak v prastarém Dylanově songu. Co bylo po několik desetiletí v poklidu možné, aniž to zneklidňovalo ochránce přírody a patrně ani „organismy“, už nejde. Na druhou stranu – úředníci se s námi slušně baví.

Závěr si udělejte sami.

Václav