Loni na jaře jsme si vychutnávali splutí Pramenského potoka s pokračováním do horní Teplé. Na soutoku jsme si povšimli, že přitékající Teplá vypadá pěkně vodnatá a peřejnatá, alespoň tam, kam dohlédly naše oči. Pokračovali jsme dál dolů k Bečovu, ale od té doby jsme pomýšleli na to, že nejhořejší část řeky jednou prozkoumáme. Příležitost se nám naskytla letos.

Zřejmým důvodem pro obvyklý začátek na Pramenském potoce je jistě především fakt, že v údolí Teplé v úseku Poutnov-soutok nevede žádná silnice, pouze železniční trať. Pokud se tedy chcete autem dostat od soutoku na nejhořejší část Teplé, musíte značnou oklikou. My jsme naši plavbu zahájili ve městě Teplá. Řeka tu teče zpočátku převážně loukami, teprve kus za Novou Farmou je údolí více zalesněné. Civilizace veskrze žádná, to se nám líbí, a tak obdivujeme přírodu. Jaro se tady ještě neprobudilo. Na březích leží občas zbytky sněhu a sem tam i ledové kry.

Louky jsou pokryté starou uschlou trávou, teprve při pohledu zblízka mne upoutají první zelené výhonky. Na některých loukách se tyčí impozantně vyhlížející třímetrové uschlé bolševníky, tolik typické pro tenhle kraj. Barevnou jednotvárnost zpestřují jen jasně červené jeřabiny, které přečkaly zimu. Kochám se předjarní přírodou, ale současně sleduji koryto potoka. Padlé kmeny jsou tu poměrně častým jevem, a tak přestože říčka teče svižně, kupředu příliš rychle nepostupujeme. Tedy, abych pravdu řekla, jedeme tak pomalu, že cestou na soutok nás několikrát spatří tentýž strojvedoucí projíždějícího vlaku. Pokaždé troubí a vesele na nás mává.

Ve druhé polovině úseku Teplá-Poutnov potok vydatně meandruje. Za mnohou zatáčkou na nás číhalo nějaké zajímavé překvapení. Tu křovisko nebo kmen, jednou dokonce i drát z ohrady, který ovšem před přídí naší lodi díky Bohu povolil a tak háček o hlavu nepřišel. Opět se mi potvrdilo staré známé pravidlo, že úzké rychlé meandry s vrbičkami prověří vodáckou pohotovost leckdy líp než mnohá trojková peřej. I nás Teplá prověřila, takže někteří otestovali na vlastní kůži březnovou teplotu vody. Zaplaval dokonce i pejsek. Trochu nás mrzelo, že chudák naše stará dobrá home-made špricka se při naší snaze vyrvat ji z kamenité peřeje rozpárala na kusy. Asi únava materiálu.

Z Poutnova se charakter řeky dost podstatně mění. Údolí je sevřenější, zalesněné, padlých kmenů ubylo. Železnice tu čtyřikrát kříží řeku. Z jednoho železničního mostu visí až dolů do řečiště dráty, kterých jsme si naštěstí včas všimli. Peřejky jsou pěkné, rychlé, v závěru před soutokem určitě hezká WW II. Na soutoku je vlaková zastávka, ale nám vlak nahoru ujel o pět minut. A tak nezbývá než sednout na kolo a pro auto si došlapat. Do setmění stíháme ještě Pramenský potok a kus Teplé pod soutokem. Je nám skoro líto skončit, ale nic naplat, přestává být vidět.

Teplou v úseku Teplá-Poutnov bych doporučila jen opravdu expedičním typům, nadšeným vrbičkářům a/nebo dobrovolníkům s motorovou pilou, kteří by odstranili padlé kmeny. Naopak úsek Poutnov-soutok mi přišel velmi pěkný. Při srovnání dvou možností nad soutokem je Pramenský potok jistě vodácky zajímavější a o něco náročnější. Pokud byste ale chtěli zvolit jinou, než-li obvyklou alternativu, doporučuji začít v Poutnově a myslím, že si plavbu také užijete. Jeli jsme za stavu 85 cm na vodočtu v Tepličce, z nádrže Podhora tekly 2 m3/s. Splouvali jsme na plastových kánoích se šprickami.

Katka K.