Horní úsek Divoké Orlice je jedním z nejhezčích jarních úseků Orlicích hor. Umožňuje splutí 30 km divoké vody s pouze jedním jezem a několika sjízdnými stupni. Co více si přát, než kontinuální WW I-II bez nutnosti vystupovat a to vše v krásném okolí bez civilizace.

Začít se dá poměrně hodně vysoko a to na loukách poblíž Trčkova. Ze silnice vedoucí z Deštného do Orlického Záhoří stačí sjet z cesty u chaty Bedřichovky ke staré pěší lávce. Pod ní teče již řeka, která ale má šíři spíše potoka. Jet se ale musí asi 300 m po polní cestě, kde si mi jednou podařilo docela solidně zapadnout. Pokud chcete přijet k řece rovnou autem, je výhodnější přejet přes hraniční přechod v Orlickém Záhoří do Polska, a pak pokračovat proti proudu do vesnice Lasówka. Silnice zde hodně kopíruje řeku nebo se dá začít níže v Záhoří.

Pozor na dvojstupeň s válečky

Řeka hodně kličkuje mezi loukami v úzkém korytě a pomalu začíná i zarůstat. Před několika lety byly okolní vrby vykáceny a průjezd zatáčkami přehledný. Teď už ale příroda bere břehy opět do svých rukou a začíná se chovat hodně majetnicky. Dost často zabírá většinu řeky a nám nezbývá, než v rychlém proudu se rychle skrčit a doufat, že to půjde projet. V úzkém korytě číhá i pár vypečených stupňů, pod kterými jsou pěkné válečky. Zajímavý je dvojstupeň na konci obce Lasówka, kde je vhodnější dle průtoku zastavit a prohlédnout. Pozor též na padlé stromy nebo jiné neprůjezdné zátarasy.

Bobrům se na Divoké Orlici líbí

Až do Orlického Záhoří je charakter toku stejný, jen pod vesnicí se začíná pomalu zarývat do mělkých lesnatých údolíček. Na začátku pozor na bobry, kterým se tady asi hodně líbí. Okousané stromy jsou na mnoha místech.

Ještě pozor i na stupeň s vodočtem, kde se opět tvoří vývar a je za zatáčkou. Pak už meandry a zarostlá místa pomalu mizí, šířka řeky je téměř dvojnásobná a párkrát se objeví nutnost rychlého rozhodnutí zda vpravo či vlevo, když narazíte na ostrov. Objevují se i častější peřeje, kde obtížnost je okolo WW I+ s vyšším spádem. Pokud jedete na jaře, najdete na březích množství bledulí a sněženek.

Od Neratova mohou i rafty

Zhruba v polovině trasy, tedy po 15 km od Trčkova uvidíte na kopci dominantu nově opraveného kostela v Neratově, který doporučuji navštívit. Též se zde dá začít druhá a náročnější část do Klášterce a zároveň se odtud vejdou i rafty.

Charakter zůstává stejný, kdy následuje jedna mírnější peřej za druhou, ale údolí za začíná více svírat. Po hodině jízdy od Neratova narazíte na zbytky sjízdného a již rozpadlého stupně a za ním již dávejte pozor. Brzo bude následovat rychlejší úsek s více peřejemi, kdy v zatáčce se objeví nově opravený most na Čihák. Odtud začíná nejtěžší úsek Divoké Orlice zvaný Zemská brána. Zastavte buď před mostem vpravo nebo těsně pod ním. Jakékoli váhání se může vymstít, protože cesty zpět již není. Pak už rovnou začínají peřeje, v nichž se obtížně zastavuje na případnou prohlídku, kterou bych vřele doporučil.

Zemská brána je krásným úsek nejen na lodích

Na začátku je několik obtížnějších průjezdů WW III mezi skalami a velkými kameny, které se cca 200 m zmírní a další úsek už je pěkná WW II. Podjedete nově postavenou Pašeráckou lávkou a o několik set metrů níže uvidíte Ledříčkovu skálu. Peřeje se uklidní až na prvním a zároveň i posledním jezu na začátku Klášterce nad Orlicí. Od Zemské brány sem též vede velmi hezká pěší stezka, která i v případě nedostatku vody stojí za prošlápnutí.

Jez se dá sjet při levé straně, ale pozor na železa v něm. Pak už vjíždíte do městečka, kde může za většího průtoku překvapit jedině stupeň s vodočtem s docela slušným zabalákem. Končí se u sokolovny vlevo 200 m před hlavním mostem, protože je zde parkoviště a dále pak začínají navigační zdi.

Horní úsek potřebuje celkem dost vody, obvykle se sjíždí na jaře nebo musíte rychle vyrazit po deštích. Část Trčkov – Neratov dáte zhruba do 2 hodin, druhou za zhruba 2,5 hodiny i s prohlídkou a zajištěním Zemské brány. K Zemské bráně tvoří řeka státní hranici s Polskem a zároveň až do Klášterce spadá do CHKO Orlické hory. Jezdí se bez omezení. I když letošní zima asi neumožní sjíždět řeku, přesto ji vřele doporučuji, jakmile na ní bude vhodný stav. 30 km divoké vody bez jezů, bez civilizace a v krásné přírodě jen tak u nás nenajdete.

Petr