Už od chvíle, kdy jsem začal jezdit na vodu, jsem měl v plánu sjet také Cidlinu, která mi teče takřka pod okny v Jičíně. Plán je sice hezká věc, ale k jeho realizaci stále nějak nedocházelo. Před Cidlinou dostávaly stále přednost jiné řeky a o mně tak platilo, že člověk nezná hlavně to, kam to má nejblíže.

Teprve letošní deštivá zima, která splavnila Cidlinu i od nás na řadu dní, učinila přítrž dalšímu oddalování splutí. Pro jeho zdárné absolvování je třeba mít na vodočtu v Jičíně alespoň cca 28 cm. Často uváděný vodočet v Sánech není pro tento úsek řeky mnohdy směrodatný, protože voda k němu doteče se značným časovým odstupem. Jednoho fakt ne moc pěkného rána jsem hodil loď na řeku a konečně jsem vyrazil.

Na horním toku Cidlina představuje jen nevýrazný potok, který má rovněž jenom minimální spád, takže se v pohodě dá jet i na otevřených lodích. Pod Jičínem řeka klidně proudí a jedinou komplikací tak jsou větve břehového porostu. S některými proslulými vrbičkárnami se to ale nedá srovnávat a navíc po pár kilometrech už je koryto prořezané a to se nezmění kromě pár drobností až k soutoku s Labem. Okolí Cidliny je ukázkou typické české krajiny, kdy řeku lemují hlavně pole a louky doplněné o časté vesnice a také několik menších měst.

I když jsem z Jičína vyrážel za malé vody s přibývajícími kilometry se koryto slušně plnilo vodou, aby dole pod Chlumcem už bylo luxusně vrchovaté. Ta voda navíc se hodila hlavně proto, že stavidla na jezech byla většinou zvednutá a člověk si tak mohl odpustit pěkných pár volejů. Jinak řeka si tak nějak zvolna proudila korytem svým konstantním tempem, z něhož se nechávala vytrhnout pouze zřídka. Z celého horního úseku je určitě nejzajímavější poničený zbytek jezu u Nemyčevsi (68,5), kde se voda hrne vlevo na asi metr vysokou skluzavku, protože celá pravá část je zanesena různým bordelem.

O drobná zpestření plavby hlavně na dolním úseku se tu vůbec staraly jen občasné sjízdné stupně. Krásně jsem si jich užil pod obcí Lučice, kde se na každém tvořily vysoké pravidelné vlny, které člověka alespoň opláchly. To jsem celkem vítal, protože tady už na mne z vesela svítilo sluníčko, abych se po těch pár zhoupnutích ocitl zase na klidné hladině. Asi nejlepší vlny se tvořily u zvednutého jezu před Loukonosy. Celou dobu jsem si říkal, jak mi to hezky a bez problémů utíká, až jsem se dostal k místu, kde se Cidlina rozděluje na hlavní proud, který směřuje na Žehuňský rybník, a náhon vedoucí kolem něho, po kterém se má plout. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se díval do náhonu, do něhož neproudila žádná voda a na jeho dně bylo něco, co připomínalo maximálně hlubší kaluž. Mé váhání netrvalo moc dlouho a varován místními domorodci na možný konflikt s ochránci přírody jsem se vydal hrdě na rybník. Nutno dodat, že na plavbu po takovéhle vodě jsem neměl zrovna správný typ lodi, ale nakonec jsem přes něj přepádloval a to i bez střetu s ekology.

Přesto i tohle byl pro mne zajímavý zážitek, neboť Žehuňský rybník chráněný jako národní přírodní rezervace a ptačí oblast v projektu NATURA 2000 mi naskytl příležitost sledovat okolo sebe různé zátoky a ostrovy tvořené rozsáhlými porosty rákosu a samozřejmě také početná hejna vodního ptactva.

Po přenesení hráze jsem nabyl vítězného dojmu, že nejhorší mám za sebou, ale i tentokráte jsem byl lehce vyveden z omylu, neboť jsem se dál vydal po Steklé strouze, která se s náhonem okolo rybníka spojuje po více než dvou kilometrech. První dojem byl skvělý. Vždyť jsem zase po čase plul po tekoucí vodě, ale o chvilku později jsem se už prodíral ostružiním, porosty bezu a jiným keřovitým bordelem, abych přenesl první stupeň, pod nímž se za tohohle vodního stavu vytvářel hnusný vývar odrazující mne od pokusu to sjet. Na Steklé strouze takové podobné stupně následují čtyři s poměrně malými rozestupy, takže ve mne postupně už docela kypěla krev a Steklou strouhu jsem v duchu přejmenoval na Vzteklou. Náladu mi spravila až poslední část plavby, kdy jsem konečně nemusel každou chvíli z lodi. Posledních pár kilometrů proběhlo naštěstí bez jakýchkoliv problémů a já si tak konečně mohl přiřadit Cidlinu ke sjetým řekám.

Vojta Brádle