Tak tuto větu pronesl Kuba hned po projetí první podzemní části zakryté Bystřice. To ale předbíháme, a proto začněme pěkně od začátku. Byl to Víťův nápad, nad kterým dumal již hodně, hodně dlouho. Po předcházejícím průzkumu se rozbíhá celá akce „Do tunelu!“ Start zahajujeme v Novosedlicích od průmyslové zóny ulice K Jaroslavu v nadmořské výšce 270 m n.m.
Reklama
V Novosedlicích na startu
V Novosedlicích na startu
Horní koryto Bystřice je čisté a na celou šířku má něco málo ke třem metrům. Vodočet ukazuje 30 cm. Do zmizení pod povrch máme před sebou čtyři stupně a pár prahů v celkové délce nějakých 1,6 km.
První stupně
Pod lagunou u posledního stupně se ukazuje ochranná mříž, u které musíme opustit svá plavidla a protáhnout je. Po pár metrech projíždíme první stupeň.
Před ústím do podzemního úseku
V podzemí máme těch stupňů pět. Je zde i několik prahů, které jsem ale nepočítal. Nejvyšší stupeň je v pořadí poslední a má něco kolem metru. Nejlépe sjízdný je středem s výjezdem mírně vpravo. Je až zarážející, že ač je koryto osazeno stupni a prahy, ke zmírnění rychlosti toku nedochází. Za tímto vysokým stupněm se náhle mění betonové překrytí toku. V tomto ukrytém světě nás vítají perfektně vyzděné klenby. Je to ideální orientační bod našeho pohybu v našem dočasném světě. Jsme pod Červeným kostelem (Nejsvětější srdce Ježíšovo). Po několika stovkách metrů (v oblasti Kamenných lázní) přitéká vpravo silný zdroj vody – Sviní potok.
Podzemní prostor
„Teď to pofrčí a bude se to asi po 200 m zužovat, tak se budeme držet vpravo, jo?“ oznámí Víťa a spolkla ho tma. >br />
Další prahy a drobné přítoky povrchových vod útočí na naše plavidla. Náhle se ze tmy vynořují nějaké sloupy, které rozdělují celé koryto na tři komory souvisle oddělené betonovou stěnou. Vpravo jsem se nedostal a vjíždím do střední komory.
„Asi jedeme špatně, ale někam dojedeme,“ štěkl jsem za sebe směrem na Kubu.
Jestli tu bude nějaká zapíchnutá pračka, nebo jiný bordel, tak nás potěš bůh (hodnotím situaci v lebeni).
„Jinudy to ani nejde,“ odpovídá Kuba a už valíme společně prostředním korytem. Jeho šíře není větší jak jeden metr. Jak to vypadá vedle za stěnou hned nevíme. Souvislé betonové zdi se po nějakých desítkách metrů přerušují a opět se koryta oddělují další betonovou stěnou. Toto se pravidelně střídá. Co chvilku se nedá téměř vložit pádlo do vody a rychlost našeho středového koryta se opět zvyšuje. Přerušené boční betonové zdi nás alespoň uklidňují, že jedeme všichni v jeden směr a případné odbočení bočních komor snad nehrozí. Ještě několik desítek metrů a už slyším Víťu, jak křičí povel k zastavení.
Na konci rozdělení koryta
„No borci, tak toto byla jízda,“ hodnotím sjetou část a snažím si protáhnout ztuhlé nohy.
„Převážnou část podzemí máme za sebou,“ hlásí Víťa a dává prostor na vydechnutí. Pořizujeme fotky, video, Kuba rozdává čokoládu.
„V tunelu jsem ještě nepálil,“ prohodil Kuba a započal vychutnávat svou druhou retku od startu. Teď si všímám, že krajní části rozděleného koryta jsou značně širší, než ten střední. Tak proto chtěl Víťa využít tu pravou stranu. Je to znát při focení, kde stojím s Kubou v levé krajní komoře.
Konec tunelů, opět na povrchu
„Zbytek tunelu je již v pohodě,“ prohodí Víťa a po chvilkové přestávce vybízí k pokračování v plavbě. Svět věčné tmy opouštíme v Proseticích po 3 km a 744 m pod ul. Bystřická. Zbylá část Bystřice končí svou pouť po 4,5 km v Bílinském toku u Velvět, kde naši spanilou jízdu zakončujeme u zastávky bývalého podniku Lybar.
U obce Kozlíky
Závěrem
V horní části koryta je voda naprosto čistá a rychlá. Dno je betonové, prokládané kameny, které nejsou ostré. Prahy jsou čisté vždy s krátkou lagunou. Břehy po obou stranách jsou vyzděné do výšky cca dvou metrů bez vytvořených výstupů. Umístnění stupňů v podzemí nelze bez vhodného zaměření odhadnout. Přesto se každý stupeň ohlásí předem sám v dostatečném předstihu. U ústí do podzemí je hned pod lagunou osazena mříž. V podzemí jsou všechny prahy a stupně sjízdné převážně středem. Výška zakrytého toku se pohybuje od dvou a půl do nějakých tří metrů. Větší přítok v tunelu přitéká vpravo - Sviní potok. Po příjezdu k Červenému kostelu (zmiňované cihlové klenby) je potřeba zvýšit pozornost.
Peřejky v Kozlíkách
Po krátkém úseku se bude dělit celé koryto na tři samostatné – oddělené komory. Rychlost a síla toku je zde opravdu značná. Převrhnutí či zaklínění plavidla v tomto místě by mohlo být pro posádku fatální. Zbylá část podzemní plavby je až do jeho opuštění již v pohodě. Od Prosetic má Bystřice až k ústí do Bíliny ještě několik peřejek. Od startu do našeho cíle ztratila Bystřice postupně 100 výškových metrů. Ve Velvětech jsme na 170 m.n.m. Spád toku díky tomu odpovídá. Sjížděný a popisovaný tok lze splout s opatrností i na Pálavě bez háčka. Širší nafukovací plavidlo NENÍ pro rozdělení koryta na tři komory VHODNÉ!!! Při vyšším průtoku se bude obtížnost a rychlost v nepřehledném podzemním úseku zvyšovat.
Ronny