Po dvou letech se opět vydáváme do Polska a to na řeku Wda. Po celonoční cestě vlakem jsme kolem poledne v sobotu dorazili do Kościerzyny a odtud pak místní dopravou do obce Lipusz. Naše 2 Pálavy jsme nafoukli na místním tábořišti, kde od nás ale za pouhé nalodění vybrali poplatek 3 zl za loď. Dalo by se vyplout i jinde, ale 6zl zase není tolik. Kolem 14 hodiny jsme tedy vypluli na 180 km dlouhou plavbu po Wdě.

Před jezery řeka hodně meandruje

Zpočátku jsme pluli loukami, ale po chvíli začal les. Bohužel začalo pršet, a tak jsme po přepádlování prvního jezera Schodno na jeho konci skončili na pravém břehu na tábořišti s několika přístřešky. Zrovna odjížděla parta místních vodáků, a tak nám nechali hořet oheň, což nás potěšilo. Mysleli jsme, že je tábořiště zdarma, ale asi za hodinu přijel traktor a po uvláčení políčka za tábořištěm od nás jeho řidič vybral po 5 zl. V neděli byla po ránu ještě zatažená obloha a trochu pršelo, ale postupně se začala objevovat modrá obloha. Po asi 5 km jsme se zastavili v obci Czarlina na levém břehu v bufetu na velice dobrého smaženého pstruha a pivo. Po dalších 2 km jsme dopluli na největší jezera na řece a sice na Radolno, z kterého je třeba jet vpravo na větší Wdzydze. Na něm je i několik docela velkých ostrovů. Až k jezerům nám řeka svými meandry v lukách trochu připomínala Ploučnici.

Na celé trase jsou jen dva jezy

Výjezd z jezera Wdzydze je v obci Borsk a 3 km za ním se rozděluje řeka na Wdu vpravo a Kanal Wdy vlevo. V místě dělení je kus betonového koryta, jehož splutí by byl docela fofr, ale kvůli stavidlu se musí přenést. Dál Wda teče svižně lesem a bylo to trochu odškodnění za přepádlování jezer i když hezkých. Tento den jsme skončili na levém břehu na tábořišti s ohništěm a několika stolky a lavičkami v lese poblíž obce Bak. Řeka stále teče střídavě mezi lesy a loukami a je stále krásně čistá, jako ostatně téměř na celém toku, takže je vidět půl metru na dno. Je zde už širší a tak se tvoří malé ostrovy. Cestou jsme přenášeli jeden ze dvou jezů na celém toku u mlýna ve vsi Wojtal.

Podél řeky jsou lesy a písčité břehy

Původně jsme chtěli skončit na tábořišti Czubek, ale tam bylo dost plno, tak jsme popojeli 3 km do Czarne. V úterý řeka tekla zpočátku loukami. Asi po 3 km jsme zastavili v místě, kde na levém břehu byla tabule s plánkem cesty k obchodu ve vsi Maly Bukowiec, vzdáleném 800 m přes les. My jsme sice trochu zabloudili, ale do obchodu jsme šťastně došli. Dál jsme minuli tábořiště Mlynky na pravém břehu. Za ním následoval dlouhý úsek lesem s občasnými vysokými písčitými břehy až do Wdy. Po chvíli jsme minuli tábořiště Wdecki Mlyn a kempujeme až na levém břehu na kraji louky u lesa. Poprvé mimo tábořiště.

Rezervace Krzywe Kolo je dlouhý meandr

Ve středu bylo krásně slunečno, čehož jsme využili několikrát ke koupání. Wda teče stále lesy. Zastavili jsme se také v rezervaci Krzywe Kolo. Jedná se o 900 m dlouhý meandr, a když vystoupíte na poloostrov, který se tím tvoří, vidíte na obě strany dolů na řeku. Jedinou vadou tohoto dne bylo, že jsme cestou nenarazili na žádný obchod ani hospodu, a to ani na tábořištích. A tak jsme byli rádi, když jsme k večeru dopluli na okraj obce Stara Rzeka na tábořiště U basi na pravém břehu. Nejprve nás trochu vylekalo, že je stánek zavřený, ale jakmile jsme zastavili u mola, hned se objevila paní z nedalekého domu, otevřela, usmažila nám pstruhy a přinesla pivo. Tábořiště bylo velmi pěkné. Ohniště, posezení venku s houpačkou a pro případ nepříznivého počasí i posezení pod střechou. Ve čtvrtek jsme se ještě asi 6 km svezli, ale za vsí Tleń, kde jsme doplnili zásoby a zašli na oběd, začínají přehradní jezera Źur a Gródek. Dohromady je to 18 km po stojaté vodě, i když okolí je stále hezké, lesnaté.

Pozor na občasné padlé stromy

Pod přehradou Gródek řeka zase celkem svižně teče. Jsou tu občas popadané stromy a při nešikovném podjíždění jednoho jsme se málem cvakli. Tábořili jsme na levém břehu opět mimo tábořiště, která na tomto úseku už vlastně ani nejsou. Následuje poslední krátké přehradní jezero Kozlowo. Jezero je na začátku porostlé kvetoucími stulíky a lekníny a proplouvá se mezi rákosím, což je hezké a zajímavé. Po 3 km od hráze jsme poprvé přijeli na okraj jediného většího města na Wdě, Świecie. Je tu jez s velkým mlýnem. Ten se obtížně přenáší hlavně kvůli hlavní silnici, která tu vede, takže se musí vždy vyčkat chvíle, kdy nic nejede.

Wisla se zdá být klidná, ale má silný proud

Poté se řeka tekoucí zde již mimo lesy od města vzdálí a po 3 km opět přiblíží u posledního mostu na Wdě. Tady jsme vystoupili a šli do města na levém břehu na nákup a do restaurace na dobré jídlo. Pak už nás čekalo posledních 2, 5 km kolem hradu na pravém břehu k ústí Wdy do Wisly. Wisla zde má šířku 500 m a budí v člověku respekt až úctu. Pěkně i proudí, protože tady na ní už ani nejsou žádné jezy. Tábořili jsme již na pravém břehu Wisly.

A je tu poslední den naší cesty. Počasí bylo opět krásné. Zbývalo nám už jen posledních 20 km na vlak do města Grudziadz. Zpočátku jsme sice trochu pádlovali, ale když jsme v dálce viděli město, nechali jsme  se unášet slušným proudem Wisly. Jen jsme občas korigovali lodě do proudu. I tak jsme byli kolem 14 hodiny v Grudziadzi a večer se vydali vlakem na cestu k domovu.

František Zima