Ta je! Totiž taje! Zatím jenom v nižších polohách, což je třeba v Praze 10. A tak, když jsem jel minulý čtvrtek s manželkou z nějakého toho hypermarketu u Průhonic, viděl jsem, jak se valí voda z polí do Botiče. Tento nezvykle hučí. Bylo ale už odpoledne a tak jsem nadlidskou silou ovládl své ww pudy a pozastavil slinotok.

Vyrazili jsme v sobotu 18.2. Osvědčená trojka: Kuba, Pálava a já. Auto jsme nechali v Petrovicích u mostu přes Botič (zastávka Euklidova, bus č. 154). Je tu klidné parkoviště a do Průhonic odtud vede červená značka. Jak je patrné, porušili jsme 11 přikázání (nikdy ne sám – ani jedna loď). Kompenzovali jsme to cestou proti proudu a registrováním každé vodní zrady. Zrada byla však spíš ta cesta. Všude uklouzaná ledovka, popř. led různé síly nebo přilnavé bahno. K Průhonicím jsme za 1,5 hodiny skutečně došli. Prohlídka toku se vyplatila. V několika ostřejších zákrutech se vyvalovaly dobře usazené klády, prkna a příslušný humus. Registrovat se daly i lávky. Hlavně ty v Křeslicích. Bylo vidět, že všechno ještě neroztálo a voda asi o půl metru klesla. Bylo jí však pořád dost.

K plavbě toho už mnoho dodávat nemusím. Chrochtali jsme s Kubou blahem, že už zase pádlujeme. Letos docela brzy „z jara“. Horní Botič připomíná Bečvárku. Šířka toku je od jednoho do 5 m. Obtížnost bych vyhodnotil jako WW I-. Problémem pro deblovky mohou být některé ostřejší zatáčky. V Křeslicích je most a zastávka autobusu 220 a 232 – tj. možnost nouzového vylodění. Pod vesnicí přitéká zprava Pitkovický potok. I ten měl dost vody na splutí. Je však ještě užší než Botič, délka je minimálně 2km, nástupní místo by mohlo být v dole Pitkovicích u mostu na konečné autobusu 220. Pod panelákovým sídlištěm Petrovice je jeden stupeň s vývarem (sjízdný) a jeden narušený jez (v 0,5 m, sjízdný). Za jezem se objevuje něco jako peřejky. Pak už je jen dlouhá rovinka kolem TJ Rugby Petrovice. Další most ohlašuje Petrovice = konec plavby. O pár metrů dál začíná vzdutí přehrady Hostivař.

Bylo to příjemné dopoledne.

Jirka