V letošním rozpisu akcí Trappers corralu (TC) se objevila plavba s poštou po Labi v rámci dnes již evropského Pony Expressu. I projevil jsem někdy na jaře zájem u hlavního dezorganizátora, zvaného „Doktor“. Jak se tak blížil srpen a s ním i termín plavby, namátkově jsem ověřoval, jestli z akce nesešlo a v práci zažádal na příslušný termín o dovolenou.
Reklama
14 dní před akcí jsem telefonicky dohnal hlavního Doktora. Zrovna budoval stylové plavidlo a ještě netušil, jestli ho stihne dostat do stavu plavbyschopného, ale provedení akce potvrdil. Zároveň z něj vypadlo několik konkrétních údajů – sraz je 12.8. v loděnici ve Starém Kolíně, kotvy zvedáme v neděli 13. a předávka je v Roudnici nad Labem ve čtvrtek 17. srpna někdy ráno. Mám prý vzít plovací vesty. To byla užitečná připomínka, neb Doktor jest neplavec a u očekávaných střídajících členů posádky (vyjma Dešťovky) se plavecké schopnosti nedaly předem odhadnout. Ve stejném termínu začala po dovolené fungovat firma „Truhlářství Pospíšil“ v Rokycanech, kde jsem si objednal (na radu Vojty Jančara z pražského HG sportu) stylové dřevěné pádlo (s dlouhým zaobleným listem a trojúhelníkovou hlavičkou starého typu). Truhláři se vyznamenali – pádlo podle hrubého náčrtu vyrobili do konce týdne za skvělou cenu 600,- Kč.
Týden před akcí ověřuji stav loďařských prací – plavidlo prý bude do akce hotové, v průběhu týdne dostanu instrukce.
Čtvrtek desátého.
Ráno dostávám mail od šerifa TC, že mám v pátek cestou do Kolína převzít razítko a poštu. Suše odpovídám, že sraz je až v sobotu. Posléze se ukazuje, že náš velký šerif Joe se sekl o den, takže se následně domlouváme na sobotu, kdy budu v poledne projíždět přes hlavák.
Odpoledne pro jistotu balím a následně se sháním po instrukcích. Doktor mi sděluje, že na první dva dny plavby jsme sami dva a a teprve od Brandýsa pojedeme tři. V důsledku toho snižuji počet plovacích vest v druhém vaku z šesti na tři kusy – čert ví, co můžu cestou čekat od posádky, neznámého plavidla, samotné řeky nebo od počasí. Navíc plovačka pod stylovou košilí hřeje líp, než vlněný svetr.
Pátek jedenáctého, pozdní odpoledne.
Volá Doktor, že mu jeho výtvor nemá v jakési loděnici poblíž Litoměřic kdo naložit a ať přijedu za ním. Posílám ho kamsi – mám vybraný vlak, dohodnutou předávku pošty a koupený lístek.
Sobota dvanáctého.
Vyrážím směrem na Kolín. Na hlaváku přebírám poštu a razítko od našeho šerifa a probíráme negativa organizace akce až do odjezdu. Někdy kolem druhé stojím před zamčenou branou loděnice ve Starém Kolíně. Doktor opomněl sdělit Mordechaiovi ze zdejšího klubu přesné datum akce a sám doráží někdy kolem půl páté i s lodí. Sundaváme ten zázrak z vozíku. Loď je dlouhá necelých šest metrů, v nejširším místě má asi metr a půl, ploché dno je v tom místě široké zhruba metr. Boky jsou vysoké zhruba 60 cm. Dno je z masivních prken, boky z palubek a žebra z nařezaných prahů. Přední vaz je dost masivní (druhý den na něj montujeme malé dělo), záď tvoří ploché „zrcadlo“ z prken. Instalujeme podlážku a sedačky a vyrážíme na zkušební plavbu. Doktor má na sobě poprvé a naposledy plovací vestu. Loď se dost houpe a na pár místech do ní teče. Ovladatelnost té úžasné (a prázdné) archy je překvapivě dobrá. Když jsme loď vytáhli na břeh (přes pás odporně klouzavého bahna od poslední povodně jsme ji vlekli autem), dorazil správce střelnice a vpustil nás do zdejšího multifunkčního areálu (tvoří ho loděnice, šrotiště a střelnice). Odtahali jsme věci na verandu loděnice, loď na trávník před ní, já jsem převzal klíče, kýbl disperzní asfaltové hmoty, stěrku a úplně vylízaného psa. Doktor odjel vrátit auto a vozík s tím, že se vrátí v neděli kolem desáté.
Utábořil jsem se na verandě, svlékl do půl těla, ostříkal hadicí loď od bahna a začal ji až po předpokládanou čáru ponoru patlat pomocí zlomeného prkna a stěrky asfaltovou sračkou. Do toho mi občas jemně pršelo. Ten hnědej hnus samozřejmě v pohodě schnul na kůži, ale na lodi se mu to do rána nepovedlo. Kolem sedmé večerní jsem skončil s natíráním a šel se umejt do řeky. Ten příšernej sajrajt jsem ze sebe odrbal placatým kamenem – drny ani písek nezabíraly. Když jsem končil v řece svou večerní hy(gi)enu, dorazili do loděnice nějací místní s materiálem na šroťák. Pokecali jsme a já se uložil ke spánku, k čemuž mi na střechu verandy hrály ukolébavky občasné přeháňky.
Pokračování ve středu ...
Střelec