Když jsme v roce 2016 sjeli úsek rakouské Dyje, domnívali jsme se, že už máme Dyji celou sjetou. Letos jsme ale přišli na to, že nám chybí ještě rameno Mlýnská strouha, neboli Stará Dyje. Tak jsme se v pátek 13. 4. odpoledne postupně sešli na břehu řeky v obci Dyje. Rychle foukáme Pálavy a Rio, protože chceme za světla doplout k prvnímu jezu v Tasovicích, pod kterým je na levém břehu hezké rovné místo na táboření. Proto jsme se ani nemohli zdržovat opravou díry ve dně Pálavy, kterou se posádce podařilo posadit na hřebík ve zpevněném břehu. Za šera jsme dopluli k jezu, ale stany jsme už dostavěli za tmy. Poté začalo pršet, ale ne moc, a tak jsme se vypravili asi 1,5 km podle náhonu na večeři a pivo do vsi. V  hospodě měli dobré klobásy, nakládanou sýrovou směs a někdo si dal i zákusek-medovník. Piva byla Prazdroj a Radegast. Měli otevřeno do 11, ale byli na nás hodní a nechali nás posedět až do půlnoci.

Vypluli jsme až v 11, neboť bylo třeba zalepit dno Pálavy a Martin a Zdeněk si ještě zašli do vsi nakoupit. V poledne jsme dopluli k jezu v Krhovicích, kde za stavidlem vpravo odbočuje Mlýnská strouha. Je asi 4-5 m široká a teče většinou mezi stromy, za nimiž jsou ale pole a louky. Občas byl nějaký strom padlý ve vodě, ale většinou se dal objet či podjet. Po 3 km jsme dopluli do Strachotic, kde jsme zašli na pivo. Hospoda tu byla zavřená, ale jedna místní dívka nás odkázala na místní trafiku. Tam se prošlo na dvorek, kde bylo 6 stolů a čepovali tu Kozla. Navíc měli správně uleželý a tudíž dobrý naložený hermelín. Jeden domorodec nás varoval, že dál nelze jet, neboť tu jsou mlýny, které je třeba přenést 2 km po poli. Až to vypadalo, že tu Mlýnská strouha končí. Po chvíli jsme skutečně dopluli k mlýnu v Micmanicích. Skutečně bylo přenášení delší, ale jen asi 400m a rozhodně ne po poli. Po dalším kilometru je mlýn ve Slupi. Ten má dělený náhon na mlýnské kolo a propust. Kdyby nebyla zavřená, bylo by to zajímavé svezení.

Po 3 km jsme dopluli k Jaroslavickým rybníkům, které jsou od řeky odděleny jen úzkou šíjí a teď na jaře je na ně vidět. Pod posledním rybníkem je poslední mlýn na našem území. Tady jsme lodě přenesli asi 300m vlevo. Pak jsme si zašli do hospody do Jaroslavic na pivo Hostan a večeři. Ač tam už nebyl kuchař, ochotně nám usmažili sýr s hranolky. Poté jsme dopluli za ves a utábořili se na pravém břehu.

V neděli jsme vypluli v 9 hodin. Obloha byla zatažená, ale během hodiny se začalo klubat sluníčko. To už jsme přejeli do Rakouska.

Kousek za hranicemi se proplouvají dva akvadukty přes potoky Pulkau a Pfaffengraben.

Před tím druhým bylo nízko nad vodou stavidlo. S Pálavami jsme se tak tak vešli, ale Rio je vyšší, a tak ho kluci museli přenést po břehu. Také padlých stromů bylo více a některé bylo třeba přetáhnout přes kmen nebo i po břehu. Bylo vidět i dost zvířat, veverky, srny a bobři. Ty jediné náš průjezd nevzrušoval a klidně se dál vyhřívali na břehu. Asi za hodinu jsme připluli do města Laa a. d. Thaya. Na kraji se část party zastavila v hospodě na levém břehu na pivo. Ve městě je spousta menších a větších mostů. Ty jsou nízké, takže je možné je podplout pouze vleže. Kluci na Riu se tam ale nevešli.

Na konci města je mlýn (nyní spíš elektrárna), který je třeba přenést asi 200 m vpravo. Kousek dál je vlevo hrad či zámek a hned za ním stupeň, který jsem sjel v singlu. Kousek za městem je další stupeň, ale částečně rozvalený a ten jsme přenesli vpravo. Po chvíli Mlýnská strouha několikrát tvoří státní hranici a poté se vrací na Moravu, kde se po 31 km ústí zpět do Dyje.

Po Dyji jsme ujeli ještě 7 km k železničnímu mostu v Jevišovce, kde je to pár metrů na vlak. Na tomto úseku Dyje jsme ještě po levém břehu přenesli jeden kamenný stupeň. Ale možná by šel i sjet.

Franta